Archiv rubriky: UČENÍ DONA JUANA

Najít si správné místo

Když se stal v roce 1961 Carlos Castaneda, 26letý student antropologie na univerzitě v Los Angeles, žákem dona Juana, dostal od něj neobvyklý úkol. Starý indián z kmene Yaqui mu nařídil, aby nalezl na verandě jeho domu místo, kde by mohl sedět, aniž by pocítil nějakou únavu. 

Takové místo znamená prostor, v němž se člověk cítí přirozeně šťastný a silný. Ještě mu don Juan vysvětlil, že „ne každé místo se hodí k tomu, aby na něm člověk pobýval nebo seděl“, a že běžnou metodou je „procítit“ všechna přístupná místa, dokud nebude schopen určit s jistotou to pravé. Měl tedy nalézt jedno jediné místo, které je pro něj skutečně dobré, a vyčlenit ho z ostatního prostoru.

Carlos strávil plněním úkolu mnoho hodin, pokoušel se „pocítit“ rozdíly mezi jednotlivými místy, ale nedařilo se mu. Hned jak to začalo být trochu obtížné, chtěl všeho nechat. Po marném úsilí mu starý učitel poradil, že cítit“ lze i očima, pokud člověk nehledí na věci přímo. Takže mu nezbývá, než úkol vyřešit pomocí zraku.

Castaneda tedy zaměřoval zrak na jednotlivé body před sebou a soustřeďoval se na barvy, přičemž vnímal své pocity. Jelikož byl stále neúspěšný, pociťoval frustraci, ale Don Juan mu řekl, že chce-li se něčemu naučit, musí být k sobě tvrdý.

Žák tedy pokračoval dál, zkoumal barevné změny na vnějším okraji zrakového rozsahu. Oblasti jeho vidění byly jasně žlutozelené, ale ve dvou místech zjistil barevné změny. Na prvním místě, zřetelně fialovém, pocítil fyzický strach a paniku, tak se přemístil na druhé, kde se žlutozelená změnila v ostrou barvu měděnky, a vyčerpáním tam usnul.

Don Juan ho pochválil za splnění úkolu a řekl mu, že to dobré místo se nazývá „sitio“, a to špatné „nepřítel“Pouhý akt sezení na dobrém místě vytváří vyšší sílu, zatímco špatné místo člověka oslabuje. Na dobrém místě si člověk také doplňuje ztracenou energii.

Zdroj: C. Castaneda: Učení dona Juana, Foto: Pixabay

V životě nemá smysl poznávat bezcenné věci

Vědění je moc, a ta závisí na typu poznání. V životě tedy nemá smysl poznávat bezcenné věci a zabývat se zbytečnostmi. Jen ten člověk, který má dostatek pravdivých informací, je svobodný, protože se rozhoduje na základě dostatečných či přesných informací.

Pokud se rozhodneme něčím zabývat, musíme pátrat ve svém srdci, abychom zjistili, proč se chceme danou věcí zabývat. Je důležité, abychom přesně věděli, proč se chceme něčemu věnovat. Záleží na našem záměru a rozhodnutí, kterému bychom potom měli dostát.

Také je pravda, že k poznání vede tvrdá cesta. Jak řekl Don Juan v Castanedově knize Učení Dona Juana: „Chceme-li se něčemu naučit, musíme být k sobě tvrdí. Vždy máme dvě možnosti: Buď všeho nechat, vzdát to a nic se nenaučit, anebo se plně soustředit a dané věci přijít na kloub.“ Naše touha po poznání musí být opravdová. 

Zdroj: C. Castaneda: Učení dona Juana, Foto: Pixabay 

Skutečná reforma začne, až se změní samotný člověk

Politické a sociální revoluce toho v životech lidí moc nezmění. Skutečná reforma začíná tehdy, když se absolutně změní samotný člověk. Když zanechá kouření, zbaví se chtivosti, zastaví vnitřní dialog v hlavě. To je skutečná „revoluce“.

Naše první starost musí patřit nám samým. O ostatní se můžeme starat pouze tehdy, když jsme na vrcholu svých sil, a ne deprimovaní. Všechny skutečné revoluce musí začít zde, v tomto těle. Můžeme věci změnit, ale pouze z nitra těla, které je bezvadně sladěno s tímto záhadným světem kolem nás.

„Skutečně velký čin tkví pro mě v umění stát se bojovníkem. Protože, jak říká don Juan, to je ta jediná cesta, jak vyvážit hrůzu lidské existence zázračnou nádherou lidského bytí.“ (Carlos Castaneda)        

„Pro mě existují pouze cesty po stezkách srdce. Jen po takových cestuji a projít je v celé délce je jedinou hodnotnou zkouškou, kterou znám. A tak po nich cestuji a bez dechu se dívám a dívám.“ (Don Juan, indián z kmene Yaqui)

Zdroj: C. Castaneda: Učení dona Juana, Foto: Pixabay