Chcete-li vyřešit své problémy, pochopte problém času
Člověk žije časem. Odjakživa je nejlepší "únikovou hrou" člověka představovat si budoucnost. Také ohledně změn v naší psychice se domníváme, že se mohou uskutečnit v čase, že řád do našeho nitra lze nastolovat postupně, den po dni. Ale čas nám neumožní ani řád, ani vnitřní klid, a proto je nutné přestat uvažovat v posloupnostech! Vyplývá z toho, že zítřek, kdy údajně v sobě najdeme mír a klid, neexistuje. Řád ve svém nitru je zapotřebí nastolit ihned.
Říkáme, že k překonání většiny svých problémů potřebujeme čas, ale čas je velký "podvodník". K tomu, abychom se uvnitř změnili, čas nijak nepřispívá. Čas je pohyb, který člověk rozdělil na minulost, přítomnost a budoucnost. Dokud s tímto dělením nepřestaneme, budeme se neustále potácet v trvalých vnitřních sporech.
Pokud však chceme vyřešit své problémy, je velmi důležité pochopit problém času. První věc je, že na čas musíme pohlížet s čistou myslí, bez zmatku, je třeba se vnitřně zastavit. Když se "psychicky zastavíte", mysl se rozjasní a zklidní. V tomto rozpoložení je teprve možné podívat se na otázku času...
Jestlipak víte, co je to čas? Nikoli ten na hodinách, ale "psychický čas"? Je to interval mezi představou a jednáním. Představa je sebezáchovná záležitost, jde jí o bezpečí. Jednání je něco bezprostředního, není v minulosti ani budoucnosti, může se odehrát jen teď, v přítomnosti.
A protože jednání v sobě obsahuje nejistotu a pocit ohrožení, oddáváme se raději svým představám, o nichž věříme, že nám zajistí bezpečí.
Pozorujte to sami na sobě: Například máte představy, co je dobré a co zlé, anebo co jste vy a co společnost. Podřizujete se těmto představám a přejete si, aby jim vaše jednání odpovídalo. Tím vznikají neustálé spory. Je tu představa -- interval -- jednání... A právě v tom intervalu je zaklíněno celé pole "psychického času". Tento interval je svou podstatou myšlenka.
Říkáme, že k překonání většiny svých problémů potřebujeme čas, ale čas je velký "podvodník". K tomu, abychom se uvnitř změnili, čas nijak nepřispívá. Čas je pohyb, který člověk rozdělil na minulost, přítomnost a budoucnost. Dokud s tímto dělením nepřestaneme, budeme se neustále potácet v trvalých vnitřních sporech.
Pokud však chceme vyřešit své problémy, je velmi důležité pochopit problém času. První věc je, že na čas musíme pohlížet s čistou myslí, bez zmatku, je třeba se vnitřně zastavit. Když se "psychicky zastavíte", mysl se rozjasní a zklidní. V tomto rozpoložení je teprve možné podívat se na otázku času...
Jestlipak víte, co je to čas? Nikoli ten na hodinách, ale "psychický čas"? Je to interval mezi představou a jednáním. Představa je sebezáchovná záležitost, jde jí o bezpečí. Jednání je něco bezprostředního, není v minulosti ani budoucnosti, může se odehrát jen teď, v přítomnosti.
A protože jednání v sobě obsahuje nejistotu a pocit ohrožení, oddáváme se raději svým představám, o nichž věříme, že nám zajistí bezpečí.
Pozorujte to sami na sobě: Například máte představy, co je dobré a co zlé, anebo co jste vy a co společnost. Podřizujete se těmto představám a přejete si, aby jim vaše jednání odpovídalo. Tím vznikají neustálé spory. Je tu představa -- interval -- jednání... A právě v tom intervalu je zaklíněno celé pole "psychického času". Tento interval je svou podstatou myšlenka.
Například si myslíte, že jednou budete šťastní, a máte obraz sebe sama, jak časem dosahujete určitého výsledku. Na základě toho, co mysl někde "zahlédla", a také na základě vaší touhy a dalších myšlenek vám vaše mysl říká: "Jednou budu mít úspěch, jednou budu šťastná, jednou bude svět nádherný". Tento interval - čas - je vytvářen naším myšlením.
Je možné tento čas (interval) zastavit? Je možné žít plně, aby mysl nepřemítala o zítřku? Uvědomme si, že "psychický čas" je utrpení. Například včera nebo před tisíci včerejšky jste někoho milovali, měli jste partnera, který odešel, ale vzpomínka zůstává a vy si i nadále připomínáte radosti a bolesti s ním spojené a hledíte zpátky do minulosti, nejrůznějšími přáními a touhami. Myšlení, jehož prostřednictvím si takhle znovu a znovu počínáte, ve vás živí něco, čemu se říká utrpení. A zároveň umožňuje psychickému času, aby přežíval.
Dokud je zde časový interval udržovaný myšlením, vaše utrpení musí trvat, a s ním i strach. Není možné se ptát, zda někdy tento časový interval skončí, protože to je jen pouhá myšlenka, idea, a časový interval je tu znovu a vy byste mu padli znovu do pasti. Řád ve svém nitru je zapotřebí nastolit hned, v tento moment. Stejně jako když při bezprostředním nebezpečí čas mizí a člověk jedná okamžitě.
Zdroj: D. Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels