Dokážete být sami se sebou bez posuzování a hodnocení?

Pokud chápete, že sebepoznání je životně důležité, pak je také třeba porozumět tomu, že žádná filozofie, ani systém, ani žádná cesta nevede ke skutečnosti, ani k pravdě. Zvláště na poli myšlení a chápání je autorita něčím, co je nesmírně škodlivé a zhoubné. Lídři a tzv. vůdci ničí své stoupence a stoupenci zase své vůdce. Jen vy sami byste měli být sami sobě učitelem i žákem, a pochybovat o všem, co jste dosud přijali jako potřebné a cenné.

Když nemáte nikoho, za kým jít, cítíte se osamělí. Filozof Krišnamúrti nás nábádá k tomu, abychom byli osamělí a nebáli se toho. "Buďte osamělí! Proč se toho bojíte? Protože se ocitáte tváří v tvář sobě a shledáváte, že jste prázdní, otupělí, hloupí, nepěkní, zoufalí a plní vin - malí zakomplexovaní tvorové z druhé ruky? Podívejte se té pravdě do očí! Pozorujte ji, neodvracejte se od ní. Ve chvíli, kdy se odvrátíte, dostaví se strach."

Při sebezkoumání se přeci nemůžeme oddělit od zbytku světa. Všichni lidé se potýkají s běžnými každodenními problémy. Sebezkoumání neznamená neuroticky se uzavřít do sebe, protože mezi společenstvím a jednotlivcem není ve skutečnosti rozdíl. Naše vlastní "já" obsahuje vědomí jak jednotlivce, tak celé společnosti. 

Musíme se učit poznávat, jací jsme ve skutečnosti

Zkusili jste být někdy sami se sebou? Ale skutečně BÝT sami se sebou, pozorovat nezaujatě své nitro, bez posuzování a hodnocení? Většina lidí neví, jak na svou bytost pohlížet, jak jí naslouchat. Neumíme se ani dívat na krásu řeky, nejsme schopni slyšet vítr v korunách stromů...

Když se pokusíte být skutečně sami se sebou, zjistíte, že vaše "já" není nic statického. Je živé a proměnlivé. Má-li tedy mysl sledovat něco živoucího, musí být živá také sama mysl - nezahlcená názory a hodnoceními.

Abyste dokázali pozorovat hnutí ve svém nitru, musí se vaše mysl zdržet souhlasu i nesouhlasu, musí se přestat přít a přiklánět na jakoukoliv stranu. Když něco bráníme či posuzujeme, soudíme, nemůžeme to vidět zřetelně. Stejné je to i tehdy, když si mysl neustále vypráví sama se sebou. Jakmile je mysl zaměstnaná, nevidíme, co ve skutečnosti JE, ale místo toho vnímáme jen své projekce a obrazy, o nichž se domníváme, že jimi jsme anebo bychom jimi měli být. Nevidíme skutečnost!

Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pixabay