GNM: Biolog. zákon 2 (dvoufázovost; rakovina, bolesti hlavy)

21.03.2023

DRUHÝ BIOLOGICKÝ ZÁKON

Druhý přírodní zákon Germánské nové medicíny říká, že každé onemocnění (neboli "speciální biologický program", tj. SBS) prochází dvěma fázemi: konfliktně-aktivní fází a léčebnou fází. Jedná se o tzv. "dvoufázovost". Konvenční medicína oproti tomu nezná žádný spouštěč ani jednoho onemocnění, ani neví, že každé onemocnění vždy prochází dvěma přesně definovanými fázemi.

DVOUFÁZOVOST

Každé onemocnění probíhá ve dvoufázovém vzorci. V GNM je změna vegetativního rytmu důležitým diagnostickým kritériem pro zjištění, zda se člověk nachází v 1. nebo 2. fázi. 

První fáze se nazývá KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE ("studená" fáze)je to fáze boje, útěku nebo zkoprnělosti. Celkově je tato fáze charakterizována "studeností", nutkavým myšlením, špatným spaním (konflikt si celou dobu promítáme v hlavě), úbytkem hmotnosti. 

Druhá fáze se nazývá LÉČEBNÁ FÁZE ("horká" fáze) a dochází k ní za předpokladu, že dojde k vyřešení konfliktu (DHS) nebo když se konflikt stane bezpředmětný! Celý organismus se "překlopí" do této hojivé fáze "opravy". Celkově je tato fáze charakterizována velkou psychickou úlevou, nutkavé myšlení je pryč (protože konflikt zanikl), máme teplé až horké končetiny, avšak můžeme mít horečku, výtok, bolesti, většinou se cítíme vyčerpaní. Někteří lidé dokonce nedokážou během 2-3 týdnů (či měsíců!) téměř vstát z postele, jak jsou vyčerpaní. Vytvořili si tak velkou hmotu konfliktu, že nyní potřebují víc času, aby se zotavili. Potom však roste chuť k jídlu, dochází k nárůstu hmotnosti. 

Když se člověk cítí nemocný (teploty, záněty, bolesti, krize), nachází se paradoxně v již této léčebné fázi, prakticky ke všem bolestem (nebo přinejmenším k největší části bolestí) dochází vždy v této 2. fázi. V této fázi není třeba přidávat léky nebo podstupovat chemoterapii či ozařovat mozek (ve většině případů), neboť to působí jednoduše proti tělu, dále ho zatěžuje. 

To, co se děje v tom kterém orgánu - jak v 1. fázi, tak ve 2. fázi - je dáno tím, k jakému zárodečnému listu příslušný orgán (nebo jeho část) náleží a kterou částí mozku je řízen. Ve 2. fázi orgány, řízené starým mozkem, buňky odbourávají (takto může např. úplně zmizet rakovina tlustého nebo tenkého střeva, zánět slepého střeva, atd.), orgány, řízené velkým mozkem, tkáně obnovují, dochází k nárůstu buněk (zpravidla bujnému nárůstu) a vyléčení.  

NORMOTONIE, SYMPATIKOTONIE, VAGOTONIE jsou termíny, vztahující se k autonomnímu nervovému systému, který řídí vegetativní funkce, jako je pocení, dýchání, trávení, vylučování, zúžení krevních cév a srdeční tep. NORMOTONIE označuje vyvážený rytmus dne a noci, kdy se sympatikotonie střídá s vagotonií. Přes den je organismus v normálním sympatikotonickém stavu stresu ("útok nebo útěk"), během spánku je v normálním vagotonickém stavu klidu ("odpočívat a trávit"). Sympatikotonická fáze trvá zhruba od 4:00 do 20:00.

1. FÁZE: KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE 

Když dojde v našem životě ke konfliktu DHS (tj. Dirk Hamerův syndrom, šokující nečekaná událost), je normální rytmus (normotonie) okamžitě přerušen a autonomní nervový systém se "přepne" do trvalé sympatikotonie a prodlouženého stavu stresu - zažíváme nervový neklid, rychlý srdeční tep, zvýšený krevní tlak, pomalé trávení, malá chuť k jídlu, časté močení. Vzhledem k tomu, že cévy jsou během stresu zúžené, jsou typickými příznaky této fáze studené ruce, studený pot a třesavka. Psychika je v režimu nutkavého myšlení. Neustálé přemítání nad konfliktem způsobuje poruchy spánku (probuzení krátce po usnutí, obvykle kolem 3:00). Další hodiny bdění navíc a naprosté soustředění na konflikt slouží k tomu, abychom našli řešení konfliktu co nejdříve. Tato fáze se též nazývá "STUDENÁ" fáze.

PSYCHIKA, MOZEK a odpovídající ORGÁN jsou tři úrovně jednoho jednotného organismu, takže  organismus funguje vždy synchronně - tj. na úrovni psychiky, mozku a orgánu:

KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE NA ÚROVNI MOZKU: 

Speciální biologický program (SBS) je řízen z mozkového relé, které koresponduje s konkrétním konfliktem a zároveň se souvisejícím orgánem. Hamerovo ložisko má v této konfliktně-aktivní fázi stále stejnou ostrou kruhovou konfiguraci.

KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE NA ÚROVNI ORGÁNU: 

Orgán, který v souladu s psychikou a autonomním nervovým systémem souvisí s konfliktem (DHS), reaguje fyzickými změnami, sloužícími takovému biologickému účelu, který má "zlepšit" funkci orgánu, aby byl jedinec v lepší pozici a mohl se s konfliktem lépe vypořádat.

A/ Pokud je k usnadnění řešení konfliktu zapotřebí více tkáně, tak odpovídající orgán nebo tkáň generuje během této konfliktně-aktivní fáze RŮST BUNĚK! Tento proces (tj. růst buněk) se vztahuje na všechny orgány a tkáně, které jsou řízeny mozkovým kmenem a mozečkem (např. plíce, játra, slinivka, tlusté střevo, štítná žláza, prsní žlázy). (Z hlediska embryologie tyto orgány pocházejí z entodermu či starého mezodermu, viz třetí biologický zákon.)

Když konfliktní aktivita trvá dlouho (tzn. konfliktně-aktivní fáze je dlouhá, nevyřešili jsme konflikt DHS), dochází k nepřetržitému růstu buněk, což vede k nádoru, rakovině. Rakovina, která vzniká ve žlázové tkáni, jako jsou prsní žlázy, a nádor, který má sekreční kvalitu (viz orgány trávicí trubice), se nazývá ADENOKARCINOM. Protože se další buňky ("rakovinové buňky") množí úměrně stupni konfliktní aktivity, mají schopnost se velmi rychle množit (od původních buněk se také liší geneticky). 

Konvenční medicína tvrdí, že rychlá buněčná mitóza (tj. buněčné dělení) je "abnormální", a že "buňky rostou mimo kontrolu", což je však nesprávně pochopeno; pokud rychlost buněčného dělení překročí určitou mez, je nádor interpretován jako "maligní" (na základě akademického konsenzu!). Objevy Dr. Hamera staví toto paradigma úplně na hlavu, neboť Dr. Hamer demonstroval, že "nemoci", jako je RAKOVINA, nejsou, jak se předpokládá, poruchou organismu, ale "Smysluplným biologickým speciálním programem přírody", sloužícím k podpoře jedince během neočekávaného strádání.

Výzkumy Dr. Hamera poskytují jasné vědecké důkazy, že rakovinné buňky jsou ve skutečnosti specializované buňky, které se aktivně účastní funkce orgánu, aby pomohly organismu v případě biologické nouzové, krizové situace: např. u RAKOVINY PLIC zlepšují dodatečné buňky kapacitu plic v reakci na Konflikt strachu ze smrti, u RAKOVINY TLUSTÉHO STŘEVA zvyšují dodatečné buňky produkci trávicích šťáv, aby byl člověk lépe schopen zvládnout nestravitelný konflikt sousta, u RAKOVINY PRSU umožňují další buňky, produkující mléko, poskytnout více mléka pro nemocné potomstvo v případě Konfliktu starostí o hnízdo. 

Ve světle pěti biologických zákonů GNM a nového chápání "nemocí" ztrácí tak rozlišování mezi "maligním" a "benigním" naprosto smysl. Jak uvedl Dr. Hammer: "V GNM není žádné 'benigní' či 'maligní'; stejně jako neexistuje benigní či maligní v biologii."

Allen Levin, M.D., uvádí ve své knize "The Healing of Cancer" (1990): "Většina pacientů s rakovinou zemře na chemoterapii, která nevyléčí rakovinu prsu, tlustého střeva ani plic. To je zdokumentováno za dobu delší, než deset let, nicméně lékaři stále používají chemoterapii k boji proti těmto nádorům. 

S negativní prognózou ("zbývá vám šest měsíců života!"), "metastázovými" hrozbami ("rakovina se šíří!") a vysoce toxickými chemoterapiemi, které se přidají k emočnímu a duševnímu utrpení, mají pacienti s rakovinou jen malou šanci přežít.  

Pro RAKOVINU se v GNM volí následující postup: pokud nelze vyřešit intenzivní konflikt (DHS), je cílem snížit význam konfliktu nalezením dílčích řešení. Snížení významu konfliktu (DHS) zpomalí buněčné rozmnožování v příslušném orgánu, a tím se redukuje velikost nádoru, který se vyvinul během konfliktně-aktivní fáze. Můžeme žít s vleklým konfliktem a s rakovinou až do stáří (je zde možnost chirurgického zákroku kvůli klidu). 

B/ Pokud je k usnadnění řešení konfliktu zapotřebí méně tkáně, odpovídající orgán nebo tkáň reaguje během této konfliktně-aktivní fáze ZTRÁTOU BUNĚK Tento proces (tj. úbytek buněk) se vztahuje na všechny orgány a tkáně, které jsou řízeny z mozkové dřeně a mozkové kůry (např. kosti, klouby, vaječníky, varlata, koronární tepny, koronární žíly, děložní čípek, průdušky, hrtan, kůže). (Z hlediska embryologie tyto orgány pocházejí z nového mezodermu či ektodermu, viz třetí biologický zákon.)

/POZNÁMKA: Kosterní svaly, buňky pankreatu (A-buňky a B-buňky pankreatu), vnitřní ucho (kochlea a vestibulární orgán), sítnice a sklivec oka, a čichové nervy patří do skupiny orgánů, které reagují na související konflikt funkční ztrátou nebo hyperfunkcí (periostální nervy a thalamus)./

KONFLIKTOLÝZA (CL)

Když v sobě vyřešíme konflikt (DHS), dochází ke zlomovému bodu ve "Speciálním biologickém programu" (SBS). Tento bod obratu se nazývá "Konfliktolýza" (CL). 

Duševně-psychické konflikty (DHS) vždy vycházejí z reálných životních okolností, způsobených např. problémy s partnerem (Konflikt odloučení), smrtí blízké osoby (Konflikt ztráty), problémy v práci či ve škole (Konflikt teritoriální, Konflikt ztráty sebeúcty), finančními potížemi (Konflikt hladovění, Konflikt sousta), obavami o člena rodiny (Konflikt starostí o hnízdo) nebo obavami o sebe (Konflikt existenční, Konflikt strachu ze smrti). Snaha nalézt (co nejrychleji) praktické řešení konfliktu (DHS) je to nejlepší, co můžeme pro sebe udělat, protože jde o nejtrvanlivější řešení, vedoucí ke skutečnému vyléčení!

Studium Germánské nové medicíny nám umožní nejen uvědomit si, že naše individuální konflikty jsou příčinou onemocnění, ale také nás staví do šťastné pozice, kdy můžeme přivítat - beze strachu - léčebné příznaky.

Jak uvedl Dr. Hamer: "Naše konflikty musíme vyřešit dvakrát. Nejprve reálně, pak duchovně."

PŘÍKLADY KONFLIKTOLÝZY (tj. vyřešení konfliktu DHS): 

Na REÁLNÉ (hmotné) úrovni: např. ztrátu zaměstnání lze řešit tím, že se chopíte starého koníčka; neustálý "vztek kvůli teritoriu" se sousedem bude asi vyžadovat přestěhování. Někdy se konflikty vyřeší samy - např. když se změní životní okolnosti nebo když jiné záležitosti získají větší prioritu. 

Na DUCHOVNÍ (psychické) úrovni: konflikty (DHS), kterým čelíme, jsou pobídkou k přehodnocení našich postojů, zanechání hněvu, nahlížení na situaci z jiného úhlu, ke snaze vidět širší obraz, pochopení pozice všech zúčastněných, praktikování odpuštění a laskavosti

2. FÁZE: LÉČEBNÁ FÁZE (též "postkonfliktní fáze", "post-konfliktolýza", PCL)

Po vyřešení konfliktu (DHS) se autonomní nervový systém "přepne" do trvalé vagotonie a prodlouženého klidového stavu s únavou, a dobrou chutí k jídlu. Odpočinek a chuť k jídlu dodají organismu potřebnou energii k zotavení. Pokud je léčebná fáze intenzivní, únava může být tak obrovská, že člověk stěží vyleze z postele. Potřeba spánku je obzvláště silná přes den (v konvenční medicíně je přetrvávající únava diagnostikována jako "chronický únavový syndrom"). Doprovodnými příznaky jsou pomalý puls a nižší krevní tlak. Během vagotonie se krevní cévy rozšiřují, což způsobuje, že máme teplé ruce, teplou pokožku. Na psychické úrovni pociťujeme úlevu. Tato fáze se též nazývá "HORKÁ" fáze. 

Tato fáze se rozděluje na první část léčebné fáze (PCL-A) a následnou druhou část léčebné fáze (PCL-B):

PCL-A (exsudativní fáze - tj. čistící zánětlivá fáze):

Jak již víme, organismus funguje vždy synchronně - tj. na úrovni psychiky, mozku a orgánu:

PCL-A NA ÚROVNI MOZKU: 

Konflikt (DHS) způsobuje v mozku mírné poškození neuronů v rámci konkrétního mozkového relé. Paralelně s léčením psychiky a příslušného orgánu tyto postižené neurony také procházejí procesem obnovy. Do mozku (stejně jako na úrovni orgánu) je nyní nasávána voda a serózní tekutina, což vytváří mozkový edém, který má během tohoto období chránit mozkovou tkáň. Rozsah edému je určen intenzitou konfliktu (DHS) a velikostí Hamerova ohniska, vytvořeného v okamžiku konfliktu DHS.

Ostré terčovité kruhy (tj. Hamerovo ohnisko z předchozí konfliktně-aktivní fáze) se nyní ponoří do edému a na CT snímku se ukážou jako tmavé (hypodenze), (porovnejte s fází PCL-B). Zadržování vody značně zvětšuje velikost edému; v konvenční medicíně bývá rostoucí edém mozku chybně diagnostikován jako "MOZKOVÝ NÁDOR".

Zduření mozkového edému způsobuje léčebné symptomy mozku, jako jsou ZÁVRATĚ a TUPÉ TLAKOVÉ BOLESTI HLAVY.  

MIGRÉNA začíná ve fázi léčení a je nejintenzivnější během epileptoidní krize (viz níže) - právem se migrénám kdysi říkalo "malá epilepsie". Postihuje převážně premotorickou senzorickou kůru. Konflikty spojené s migrénami jsou např. Konflikt bezmoci, Konflikt silného strachu, Konflikt vyděšení, Konflikt strachu o teritorium, Konflikt zápachu, Konflikt odporu nebo Konflikt štípnutí. Konfliktně-aktivní fáze bývá obvykle krátká, ale intenzivní. Opakující se záchvaty migrény jsou způsobeny recidivami konfliktů (tzv. "nedělní migrény" jsou vyvolány nedělními "kolejemi", viz další článek).

/POZNÁMKA: Ke SNÍŽENÍ OTOKU je užitečné dát si na hlavu ledový obklad nebo se sprchovat studenou vodou (bodavé bolesti hlavy v další fázi PCL-B však nereagují na ledové obklady, protože v mozku již není otok). Při ležení na lůžku se doporučuje vyvýšená poloha hlavy, aby se uvolnil tlak v mozku. Příjem tekutin by měl být snížen na minimum, aby se nezvětšovaly otoky. Absolutně je nutné vyhnout se přímému slunečnímu záření na hlavu, návštěvám sauny a horkým koupelím./

Obecně se ohledně edému mozku není čeho obávat. Velké zduření, obvykle způsobené zadržováním vody (viz SYNDROM), však může vytvořit tak silný tlak, že člověk upadne do kómatu a zemře. Stejné riziko je u mnohočetných mozkových edémů. Náhlé úmrtí kojence (SIDS neboli "smrt v postýlce") nastává v důsledku velkého zduření v mozku.

PCL-A NA ÚROVNI ORGÁNU: 

Během této fáze léčení je obnovena normální funkce postiženého orgánu. V této fázi se vytvoří EDÉM (OTOK), aby ochránil oblast, která se nyní hojí. Výsledkem aktivního přerušení existenčního konfliktu (viz syndrom) je zadržována voda, která se v nadměrném množství ukládá v oblasti příslušného léčeného orgánu, což ještě zvětšuje otok. Další známky hojení jsou HOREČKA a ZÁNĚT (kvůli zvýšenému průtoku krve do hojící se tkáně), VÝTOK (ten vylučuje vedlejší produkty během procesu odstraňování buněk), SVĚDĚNÍ (při postižení epiteliálních tkání, jako je kůže) a NOČNÍ POCENÍ (když se to týká plísní a TBC bakterií). Otok a zánět mohou způsobit značnou bolest. Závažnost symptomů v této fázi léčení je dána intenzitou předchozí konfliktně-aktivní fáze. Komplikace nevznikají z vysoké horečky, ale z důvodu velkého otoku mozku.

(Mnohé z těchto příznaků - hnis, zánět, otok, bolest - se objeví, když se hojí jakákoli rána. Léčení rakoviny je úplně stejné!)

A/ Nádory, které se vyvinuly v konfliktně-aktivní fázi (např. nádor plic, nádor tlustého střeva, nádor jater, nádor prostaty nebo nádor prsních žláz), okamžitě přestanou růst a přebytečné buňky, které již nejsou třeba, se rozloží pomocí mikrobů (viz 4. biologický zákon). To platí pro všechny orgány, řízené z mozkového kmene a mozečku.

B/ Naopak úbytek buněk (např. v děložním čípku, vaječnících, varlatech, průduškách, mléčných kanálcích nebo žlučovodech) je znovu doplněn novými buňkami (v konvenční medicíně jsou nové buňky mylně považovány za "rakovinové buňky"). To platí pro všechny orgány a tkáně, řízené z mozkové dřeně a mozkové kůry.

Dr. Hamer: "Jestliže byl pacient obeznámen se všemi fakty, už se nebude muset svých příznaků děsit. Nyní je může akceptovat jako léčebné symptomy, kterými jsou - to vše až dosud vyvolávalo strach a paniku. V obrovském množství případů se celá epizoda obejde bez vážných následků."

EPILEPTOIDNÍ KRIZE 

Na vrcholu léčebné fáze dochází k epileptoidní (tj. podobná epilepsii) krizi, která probíhá současně na všech třech úrovních (psychika-mozek-orgán). Epileptoidní krize obvykle nastává v období odpočinku (víkendy, svátky, dovolená), v časných ranních hodinách nebo ve spánku, kdy je organismus v hluboké vagotonii. Rozsah epileptoidní krize je určen stupněm konfliktně-aktivní fáze. Krize je po většinu doby zcela neškodná, je zjevná jako záchvaty kašle, průjmové záchvaty, krvácení z nosu nebo jako "dny chladu" (zimnice) a nervozita.

Přesný typ epileptoidní krize je dán povahou konfliktu (DHS), také záleží na tom, jaký orgán je postižen a jaká část mozku je zapojena. Když je edém mozku v motorické kůře, krize se projeví jako rytmické křeče (viz epileptický záchvat), svalové křeče nebo spazma (křeče); edém v senzorické nebo postsenzorické kůře vyvolává závratě, krátké poruchy vědomí nebo při intenzivním konfliktu dojde k úplné ztrátě vědomí (mrákoty, omdlení nebo ztráta vědomí) v důsledku poklesu krevního cukru. Některé epileptoidní krize mohou být nebezpečné, zvláště pokud byla konfliktně-aktivní fáze dlouhá a intenzivní, může nastat např. INFARKT nebo MOZKOVÁ MRTVICE

Když zažijeme epileptoidní krizi, je celý náš organismus vytržen z vagotonického stavu a jsme ve stresovém stavu. Opětovné oživení (reaktivace) konfliktu vyvolává neklid, nevolnost, zvýšený krevní tlak, zvýšený puls, studený pot a třesavku. Biologickým účelem sympatikotonického (tj. stimulačního) vzedmutí je vypuzení edému, který vznikl jak na orgánu, tak v souvisejícím mozkovém relé (ve fázi PCL-A); vypuzení mozkového edému je zvlášť životně důležité, protože uvolňuje mozkový tlak

Epileptoidní krize je významnou biologickou protiregulací. Dr. Hamer proto důrazně doporučoval v tomto období neužívat antispasmotika nebo sedativa, aby nedošlo k přerušení této kritické události. Sedativa podaná v tomto okamžiku by mohla způsobit, že osoba upadne do kómatu!

POZOR! Recidivy konfliktu v době epileptoidní krize zhoršují příznaky! To je důvod, proč je velmi důležité nevracet se ke konfliktu během této léčebné fáze, protože to jen velmi zhorší "ránu". Zúčtovat s konfliktem v době, kdy je člověk již v léčebné fázi (jak to praktikují některé "alternativní terapie") nese pro klienta riziko vážných komplikací! To samé platí pro psychologické terapie! Dr. Hamer tvrdil, že "lékař musí rozumět psychice; psycholog musí rozumět medicíně". Pro posouzení situace je nezbytná dostatečná znalost GNM.

Pokud nemůže být edém zcela vypuzen kvůli SYNDROMU (zadržování vody) nebo kvůli recidivám konfliktu, zbytkový edém přetrvává až do úplného ukončení Speciálního biologického programu (SBS). 

PCL-B (fáze zjizvení):

Překonat epileptoidní krizi znamená překonat kritický bod, poté se stav začíná zlepšovat. Po epileptoidní krizi následuje tato další fáze ("močová fáze"), kdy tělo vylučuje veškerou přebytečnou tekutinu, organismus se dostává do fáze "zjizvení". Zjizvení vzniká převážně produkcí kolagenu, produkovaného specializovanými buňkami (fibroblasty), které se nacházejí v pojivové tkáni kolem hojící se oblasti. Ke konci Speciálního biologického programu (SBS) je obnovena původní funkce orgánu a rytmus den/noc se vrací do normotonie. 

Jak víme, organismus funguje vždy synchronně - tj. na úrovni psychiky, mozku a orgánu:

PCL-B NA ÚROVNI MOZKU: 

Po vypuzení mozkového edému se v tomto místě množí gliové buňky, aby dokončily léčebný proces na úrovni mozku. GLIOVÉ BUŇKY (též neuroglie, glie; "glie" pochází z řeckého výrazu pro "lepidlo") jsou mozková pojivová tkáň, která izoluje a podporuje neurony. Pouze 10 % mozku sestává z nervových buněk; 90 % tvoří gliové buňky, což svědčí o jejich důležitosti! (Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma typy mozkových buněk spočívá v tom, že neurony se nedělí mitózou, zatímco gliové buňky mají schopnost se množit.) 

Funkcí gliových buněk je opravovat poškození mozku (např. po poranění mozku nebo operaci mozku), mají tak podobnou úlohu, jakou má pojivová tkáň při hojení zranění. Gliové buňky také pomáhají obnovit oblast v mozku, která byla vystavena působení DHS. Intenzivní konfliktní aktivita (tj. konfliktně-aktivní fáze) a edém mozku (ve fázi PCL-A) roztahují synapse (spojení mezi nervovými buňkami) a kladou důraz na izolaci kolem neuronů. Gliové buňky opravují během fáze léčení neurální obal vytvořením další izolační vrstvy. Tato opravná práce je zásadní pro zajištění normální funkce orgánu, který je řízen tímto konkrétním mozkovým relé. 

Jakmile je edém vypuzen, je následné mechanické natahování mozkových plen pociťováno jako OSTRÁ, BODAVÁ BOLEST HLAVY. Když je léčení ukončeno, zjizvená tkáň v postiženém mozkovém relé se na CT ukáže jako "vymytý" vzor.

Na CT snímku mozku se růst gliových buněk projevuje bíle (hyperdenzní): 

Gliový prstenec v řídicím centru koronár. tepen (Konfl. ztráty teritoria); snímek pořízen po očekávaném infarktu (epilept. krize)
Gliový prstenec v řídicím centru koronár. tepen (Konfl. ztráty teritoria); snímek pořízen po očekávaném infarktu (epilept. krize)

/POZNÁMKA: Neuroglie začínají obnovovat mozkové relé od okraje! To je v jasném rozporu se zavedenou teorií, že rakovina, včetně "rakoviny mozku", roste prostřednictvím pokračujícího šíření buněk, vedoucí ke vzniku nádoru./

Pokročilejší léč. fáze "rakoviny dělož. čípku"; nahromaděné neuroglie v oblasti mozku, ovládající děložní čípek (Konfl. sexuální)
Pokročilejší léč. fáze "rakoviny dělož. čípku"; nahromaděné neuroglie v oblasti mozku, ovládající děložní čípek (Konfl. sexuální)

Konvenční medicína se mylně domnívá, že přirozené nahromadění neuroglií (tj. vysoká buněčná hustota) je "gliom vysokého stupně" se špatnou prognózou, "mozkový nádor", nazývaný "gliom", "glioblastom" nebo "astrocytom" (kvůli hvězdicové formě gliových buněk). Klasifikace mozkových nádorů (1. - 4. stupeň) je založena na hustotě gliových buněk: 4. stupeň je považován za "nejagresivnější" se sklonem k "šíření v celém mozku". Pokud je v mozku nalezen více než jeden "nádor", diagnóza zní: "mnohočetné mozkové metastázy" (což obvykle okamžitě spustí nový psychický konflikt DHS!!).

Dr. Hamer již počátkem 80. let prokázal, že tzv. "MOZKOVÉ NÁDORY" nejsou rakovina, ale naznačují, že v mozku probíhá přirozený léčebný proces souběžně s léčením v odpovídajícím orgánu (příznaky na odpovídajícím orgánu nemusí být zpozorovány, zejména pokud nedochází k zadržování vody, což by zvětšilo zduření a způsobilo bolest). V termínech GNM je edém mozku a "mozkový nádor" Hamerovým ložiskem v různých fázích Speciálního biologického programu (SBS).

/POZNÁMKA: Podle teorie metastáz vznikají "metastatické mozkové nádory" z rakovinných buněk (rakovina prsu, rakovina prostaty, rakovina tlustého střeva, rakovina plic, atd.), které údajně putují krevním řečištěm do mozku. Je zvláštní, že toto pevné lékařské dogma zcela ignoruje hematoencefalickou bariéru, která je tvořena stejnými gliovými buňkami, které pravděpodobně vytvářejí "rakovinu mozku". Je známou skutečností, že hematoencefalická bariéra omezuje průchod "škodlivých látek" z cirkulující krve do mozku. Lze tedy očekávat, že to bude zahrnovat rakovinné buňky! Současná lékařská teorie tvrdí, že metastázující buňky jsou stejného druhu, jako ty v původním nádoru. Na základě tohoto tvrzení by se tedy rakovinné buňky, pocházející z prsu, tlustého střeva, prostaty atd. měly nacházet v mozku. Neexistuje pro to však žádný důkaz! Další bod, který zůstává otevřený, je - proč mozkové nádory nikdy "nemetastázují" DO těla?/

Chirurgické odstranění nádoru nic neřeší, "mozkové nádory" se vracejí, dokud zmrzačující operace příliš nezasáhne zdravou tkáň. Po vyříznutí nádoru chirurgická dutina vytvoří cystu, kterou okolní edém nadměrně nafoukne. Opatření, jako např. vložení shuntu (drenážní systém) do mozku kvůli odčerpání přebytečné tekutiny, naopak způsobují mozku další stres.

Mozková cysta se vytvoří také tím, když je léčebná fáze opakovaně přerušována RECIDIVAMI KONFLIKTU (DHS). Kvůli neustálému střídání konfliktně-aktivních fází a léčebných fází se edém mozku střídavě smršťuje a rozšiřuje. Vlivem "akordeonového efektu" se mozková tkáň stává tuhou a nepružnou. V jednom okamžiku tkáň praskne, což má za následek vytvoření MOZKOVÉ CYSTY, vyplněné tekutinou. Roztržení může způsobit krvácení do mozku (chybně se předpokládá, že je způsobeno mrtvicí). 

CHEMOTERAPIE má stejný účinek! S každým režimem chemoterapie se léčebný proces náhle zastaví a edém mozku se zmenšuje; po ošetření pokračuje hojení a otok začíná růst znovu! RADIAČNÍ LÉČBA také ohrožuje léčení - ozářená mozková tkáň ztrácí elasticitu, která je potřebná k tomu, aby se v průběhu budoucích léčebných fází vytvořily nové mozkové edémy.

MOZKOVÁ CYSTA má strukturu duté koule, naplněné tekutinou (porovnej s edémem mozku). Na skenu mozku se proto cysta jeví jako tmavá. Gliový prstenec (bílý), lemující cystu, poskytuje podpůrnou vrstvu. Kvůli přítomnosti glií může být mozková cysta chybně diagnostikována jako "mozkový nádor".

Cysta v oblasti mozku, ovládající levé rameno (Konfl. ztráty sebeúcty). Časté recidivy konfliktu vedly k prasknutí mozkové tkáně, krvácení a vzniku cysty. Se zadržováním vody se tekutina dostává přes cystu (viz bílé šipky)
Cysta v oblasti mozku, ovládající levé rameno (Konfl. ztráty sebeúcty). Časté recidivy konfliktu vedly k prasknutí mozkové tkáně, krvácení a vzniku cysty. Se zadržováním vody se tekutina dostává přes cystu (viz bílé šipky)

Dr. Hamer řekl, že "lékařský snímek vypadá mnohem hůř, než to je ve skutečnosti". Po vstřebání tekutiny cysta ztvrdne a zapouzdří se.

Nahromaděný mozk. mok v oblasti, řídící vývody štítné žlázy a hltanu (Konfl. bezmoci a silného strachu)
Nahromaděný mozk. mok v oblasti, řídící vývody štítné žlázy a hltanu (Konfl. bezmoci a silného strachu)

To, co se nazývá "atrofie mozku", je způsobeno opakovaným zjizvením v důsledku neustálých recidiv konfliktů (DHS). Za nějakou dobu se postižené mozkové relé zmenší a prázdný prostor je vyplněn mozkomíšním mokem, který je na skenu mozku viditelný jako tmavý (viz červené šipky - obrázek výše).

Z vyššího hlediska, když učiníme GNM součástí našeho každodenního života, významně to přispěje k našemu osobnímu růstu a rozvoji. Ne nadarmo se GNM ve Španělsku nazývá La medicina sagrada neboli Posvátná medicína.


Přeložila, sestavila: Jana

Zdroj: Caroline Markolin, learninggnm.com; Harald Baumann, přednáška na konferenci AZK (2008)

www.vykladanisnu.cz
Všechna práva vyhrazena 2024
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma!