GNM: Biolog. zákon 4 (mikrobi; očkování je založeno na podvodu)

ČTVRTÝ BIOLOGICKÝ ZÁKON

Čtvrtý přírodní zákon Germánské nové medicíny říká, že tzv. mikrobi neblokují léčení, ani nejsou naši protivníci, naopak optimalizují léčbu! Mikrobi znamenají, že už jsme v léčebné fázi! Tento program máme v sobě, je ověřený mnoha generacemi. Na základě zjištění GNM viry ani bakterie nezpůsobují onemocnění! To je jeden velký omyl. Neustále se tvrdí, že existují viry, způsobující AIDS, příušnice, spalničky, atd., avšak dodnes nebylo nikdy vědecky prokázáno, že by způsobovaly nemoci! Bakterie, plísňovité houby a viry pomáhají v léčebné fázi!

Prvních 2,5 miliardy let byli mikrobi jedinými organismy, obývajícími Zemi. Postupně osídlili další formy života, včetně rostlin, zvířat a lidí. Odhaduje se, že počet mikrobiálních buněk, sídlících v lidském těle (známých jako "lidský mikrobiom") převyšuje tělesné buňky v poměru téměř 4:1. Vzhledem k jejich symbiotickému vztahu s lidským organismem a jejich zásadní rolí, jakou mají při udržování tělesných tkání, se mikrobi stali nepostradatelní pro naše přežití.

/POZNÁMKA: Placenta, která spojuje vyvíjející se plod s dělohou, není sterilní, jak se dříve myslelo, ale ukrývá bohatou sbírku bakterií. Bakterie tedy napomáhají léčebnému procesu již v organismu plodu! "Vědci více než sto let předpokládali, že děti přicházejí na svět bez bakterií po devíti měsících ve sterilním lůně. Nové studie ukazují, že tomu tak není: bakterie číhají v placentě, plodové vodě a pupeční šňůře, díky čemuž je děloha místo plné bakterií." (Science News, 28. 5. 2014; viz také "Placenta ukrývá jedinečný mikrobiom", Science Transational Medicine, 21. 5. 2014). Mykobakterie, jako jsou bakterie TBC, se také dostávají do novorozence prostřednictvím mateřského mléka./

Teorie, že určité "nemoci" jsou způsobeny "patogenními mikroby", je jednou z nejvíce přetrvávajících doktrín moderní medicíny. Tato obecná koncepce je z velké části přisuzována skutečnosti, že mikrobi se nacházejí v místě "nemocného" orgánu. Jelikož činnost mikrobů je doprovázena otoky, horečkou, zánětem, hnisem, výtokem, výměšky a bolestí, jsou mikrobi považovány za příčinu "infekčních chorob". Podobně jako představa, že "abnormální" růst rakovinných buněk vede ke vzniku "zhoubného" nádoru, se mylně předpokládá, že nadměrný růst mikrobů vede k virulentním (prudce nakažlivým) "infekcím".

Mikrobi nezpůsobují nemoci, ale místo toho hrají zásadní roli během léčebné fáze.

Čtvrtý biologický zákon ukazuje, že tzv. "infekční nemoci" se vyskytují výhradně ve 2. fázi (léčebné fázi) Speciálního biologického programu, kdy organismus využívá mikroby k optimalizaci léčby. Mikrobi během své činnosti vyžadují teplé prostředí, a proto dochází k rozvoji zánětu a nástupu horečky. Mikrobi také potřebují kyselé prostředí, které je vhodně zajištěno vagotonickým stavem, který je dominantní v každé léčebné fázi. Propuknutí "infekce" tedy není, jak se předpokládá, způsobeno nevyrovnanou hladinou pH ("špatná strava"), ale spíše přechodem z konfliktně-aktivní fáze do léčebné fáze.

/POZNÁMKA: Mikrobi jsou endemičtí (tj. v omezené oblasti). Žijí v harmonii se všemi organismy ekologického prostředí, ve kterém se vyvíjely miliony let. Kontakt s mikroby, které jsou lidskému tělu cizí, např. při cestování do zahraničí, nezpůsobuje "nemoc" per se (tj. jako takovou). Pokud však např. Evropan náhodou vyřeší konkrétní konflikt DHS v tropech a přijde do kontaktu s místními mikroby, příslušný orgán je použije k léčebnému procesu. Vzhledem k tomu, že tělo není na tyto exotické mikroorganismy zvyklé, mohou být příznaky léčby celkem závažné./

Bílé krvinky, jako jsou leukocyty a lymfocyty, podporují činnost mikrobů. Konvenční medicína, která se řídí představou "biologické války", zuřící v lidském organismu, interpretuje nárůst počtu bílých krvinek ("zabíječských buněk") jako "imunitní reakci", zaměřenou na "útok" a "boj s infekcí". Ve světle čtvrtého biologického zákona GNM se akademický konstrukt "imunitního systému", který si představují jako "obranný systém" proti mikrobům (a rakovinným buňkám), stává zcela bezvýznamným; ve skutečnosti se sám pojem "infekce" stává překonaným. Vytvoření "autoimunitních chorob", při nichž imunitní systém zjevně napadá vlastní tkáň těla, ukazuje, jak může být vědecká kultura zaslepena vlastními přesvědčeními.

Nemoci nejsou nakažlivé!

Na základě dvoufázového vzorce každého SBS (tj. Speciální biologický program, viz Biolog. zákon 2) vyplývá, že "infekce" nelze přenést na jinou osobu, protože symptomy (výtok/výměšky, zánět, horečka) jsou již léčebnými symptomy. 

Navíc konflikt DHS, aktivující SBS, je vysoce individuální konfliktní zkušenost. Pokud se stane, že dva či více lidí mají stejné příznaky, např. nachlazení, průjem nebo žaludeční chřipku, znamená to, že se všichni nacházejí v léčebné fázi stejného typu konfliktu (Konflikt zápachu, Konflikt nestravitelného sousta, Konflikt teritoriálního vzteku), který se odehrál např. ve škole, doma nebo v práci. Představa, že by každý měl v té době "slabý imunitní systém", je poněkud přitažená za vlasy. Totéž platí pro epidemie, které jsou důsledkem konfliktů, postihujících velké populace (Konflikty útoku, Konflikty strachu o teritorium, Konflikty strachu ze smrti). Tak tomu bylo např. v době velkého moru, španělské chřipky a epidemie plicní tuberkulózy po 1. světové válce. 

V dnešní době lze takové kolektivní konfliktní šoky snadno vyvolat děsivými zprávami v médiích (hrozba ekonomického kolapsu, hrozba globální války, hrozba teroristických útoků, hrozba "smrtícího viru", atd.). Následné propuknutí zápalu plic (označované jako SARS, prasečí chřipka, atd.) je jen sebenaplňující se proroctví.

/POZNÁMKA: Kulturní, politické, sociální nebo ekonomické aspekty jsou rozhodujícími faktory, proč jsou lidé v určitých regionech více či méně zranitelní vůči konkrétním typům konfliktů. Např. výskyt a rozšíření cukrovky (spojitost s Konflikty odporu) je mnohem vyšší u původních obyvatel ve srovnání s běžnou populací. Skutečnost, že západní ženy mají vyšší míru rakoviny prsu (spojitost s Konflikty odloučení) než Číňanky, nemá nic společného s odlišnou stravou, jak se tvrdí, ale s výrazně vyšší mírou rozvodů žen, žijících v Severní Americe a Evropě./

Ontogenetický systém mikrobů

Tento diagram ukazuje klasifikaci mikrobů ve vztahu ke třem embryonálním zárodečným vrstvám a oblastem mozku, odkud je mikrobiální aktivita řízena.

Mikroby (viry, bakterie, mykobakterie, atd.) jsou řízené z mozku a fungují dobře naplánovaným způsobem. V normotonii a v konfliktně-aktivní fázi jsou mikrobi v nečinnosti, avšak jakmile je konflikt DHS vyřešen, začnou dělat svou práci, která jim byla "přidělena" mozkem.

PLÍSŇOVITÉ HOUBY a MYKOBAKTERIE

Jedná se o nejstarší mikroby. Působí výhradně na orgány a tkáně, pocházející z entodermu (řízeného z mozkového kmene) a starého mezodermu (řízeného z mozečku).

Po spuštění konfliktu DHS se houby a mykobakterie množí stejnou rychlostí, jako množení buněk v příslušném orgánu. Když se konflikt DHS vyřeší, jsou houby a mykobakterie k dispozici v dostatečném množství, aby odstranily buňky, které jsou již nadbytečné. Houby a mykobakterie se začnou množit v okamžiku DHS, proto musí být přítomny ještě předtím, než dojde ke konfliktu (ve srovnání s tím se bakterie, které pomáhají obnovit novou mezodermální a ektodermální tkáň, začnou množit až tehdy, když je konflikt vyřešen - musí být dostupné před vyřešením konfliktu).

/POZNÁMKA: Bakterie, jako jsou bakterie TBC, jsou zjistitelné v krvi již během konfliktně-aktivní fáze, tj. před "infekcí"! Na základě pozorování krevní analýzy předpokládal Dr. Günther Enderlein (1872-1968), že mikrobi mutují na "patogeny" kvůli vysoké kyselosti krve. Na základě Enderleinovy teorie, známé jako pleomorfismus, se předpokládá, že acidóza (tj. překyselení) je živnou půdou pro nemoci. Ve skutečnosti poskytuje nízká hladina pH ideální prostředí, ve kterém se orgán léčí. Stojí za zmínku, že na počátku 90. let 20. století Alan Cantwell, M.D., detekoval "pleomorfní rakovinový mikrob", který považoval za blízce příbuzný s mycobacterium tuberculosis!/

Plísňovité houby a mykobakterie ve své funkci přirozených "mikrochirurgů" odstraňují nádory v tlustém střevě, plicích, ledvinách, játrech nebo v prsu (viz GNM: Úloha plísňovitých hub při léčbě rakoviny). To jasně ukazuje, že rakovina je reverzibilní, zvrátitelná! Mikrobi obvykle rozkládají nádor tak, že začínají od středu, od centra - proto existuje klinický termín "centrálně nekrotizující karcinom" (oproti tomu gliové buňky opravují mozkové relé od periferie). 

Plísňovité houby a mykobakterie jsou odolné vůči kyselinám, což jim umožňuje přežít v kyselém prostředí trávicího traktu a v plicích, kde je kyselina uhličitá vylučována jako plyn (oxid uhličitý) a voda.

/POZNÁMKA: "Nádorové buňky" se od původních buněk liší velikostí a tvarem, a také geneticky. Mají také schopnost se dělit rychleji, než "normální buňky". Z těchto rozdílů vytvořila konvenční medicína dogma o "zhoubných rakovinných buňkách". Přesto je to právě tento charakteristický rys, který umožňuje mykobakteriím a houbám rozpoznat, které buňky je třeba eliminovat a které musí zůstat! Nikdy "nenapadnou" sousední tkáň, natož aby se "rozšířily" do jiných orgánů (viz GNM: Teorie metastáz). To je důvod, proč je plicní tuberkulóza omezena na plicní alveoly (entoderm) a nikdy "neinfikuje" průdušky (ektoderm). Dr. Hamer vysvětluje genetický rozdíl mezi rakovinnými buňkami a normálními buňkami tím, že rakovinné buňky mají specializovanou, dočasnou funkci./

KANDIDÓZA (např. v ústech nebo ve střevech) se vyskytne tehdy, když je zapojena plísňovitá houba candida albicans. Stupeň mikrobiální aktivity v léčebné fázi je dán intenzitou předchozí konfliktně-aktivní fáze.

HNIS a VÝTOK/VÝMĚŠEK, k nimž dochází během rozkladného procesu, jsou vylučovány stolicí (tlusté střevo), močí (ledviny) nebo výměškem dýchacího ústrojí (plíce). Během opravné fáze kapiláry snadno popraskají, takže výtok/výměšek může být smíchán s krví.

Symptom, který se VŽDY objeví, když jsou plísňovité houby a bakterie TBC aktivní, je noční pocení (zapáchající metabolický odpad je vylučován potními žlázami a kůží). Pokud je léčebná fáze intenzivní, pocení může být nadměrné. Noční pocení je obvykle doprovázeno lehkou horečkou.

POZOR: Plísňový a tuberkulózní výměšek obsahuje velké množství bílkovin, je proto životně důležité doplnit nedostatek bílkovin prostřednictvím potravin, bohatých na bílkoviny, proteinovými nápoji, aminokyselinovými doplňky, atp. Omezení na syrovou stravu, zásaditou stravu, šťávy nebo dokonce půst, což se často doporučuje, když má někdo rakovinu, může člověka dostat do kritické situace! Jeden z důvodů, proč mnoho pacientů s rakovinou nepřežije chemoterapii, je kromě extrémní toxicity také ztráta chuti k jídlu, vedoucí k akutnímu úbytku bílkovin. Když dojde k nedostatku bílkovin, tělo se snaží obnovit ztrátu tím, že odebere bílkoviny z orgánů a tukové tkáně, což vede k rychlému úbytku hmotnosti a chřadnutí (kachexie, tj. sešlost).

Co se týče příjmu bílkovin, jídlo bohaté na bílkoviny by se mělo konzumovat před 15:00, protože po této době organismus velmi obtížně štěpí bílkoviny. Sportovci, lidé, kteří hodně cvičí, a všichni, kteří spalují hodně bílkovin, musí zvláště dobře chápat souvislost mezi nedostatkem bílkovin a úlohou plísní a bakterií TBC při léčbě některých druhů rakoviny.

Poté, co byl proces odstranění buněk (nádoru) dokončen, zůstává na místě dutina, která je nakonec vyplněna vápníkem. Prodloužený proces rozkladu (vleklé léčení) však má za následek sníženou nebo nedostatečnou funkci orgánu, jak je vidět např. u hypotyreózy (snížená funkce štítné žlázy).

/POZNÁMKA: Plísňovité houby a mykobakterie musí být přítomny předtím, než dojde ke konfliktu DHS. Pokud jsou bakterie TBC zaneseny později, např. kontaktem se slinami osoby, která tyto bakterie má, zůstanou v záloze pro budoucí léčebné fáze. Pití syrového mléka po dobu několika týdnů je také dobrý způsob, jak zavést do těla tuberkulózní bakterie./

Pokud nejsou po vyřešení konfliktu DHS požadovaní mikrobi k dispozici, protože byly zničeni nadměrným užíváním antibiotik, růst se zapouzdří a zůstane na místě bez dalšího dělení buněk. V konvenční medicíně je to obvykle diagnostikováno jako "benigní (nezhoubná) rakovina" nebo jako polyp.

/POZNÁMKA: Nadměrné užívání antibiotik je dnes jedním z důvodů, proč se při (rutinních) vyšetřeních objevuje více rakoviny./

"Pokud jde o diagnostiku rakoviny, asi 40 % rutinních vyšetření odhalí staré zapouzdřené nádory, které by měly zůstat nedotčené. Pokud diagnóza zapříčinila nějaké konflikty, jako je Konflikt strachu ze smrti nebo Konflikt ztráty sebeúcty, je třeba tyto konflikty určit a zaměřit se na ně. V každém případě nikdy není důvod k panice nebo ke strachu z 'metastázujících rakovinných buněk'." - Dr. Hamer

BAKTERIE

Bakterie, které nejsou bakterie TBC, působí primárně na orgány a tkáně, pocházející z nového mezodermu (řízeného z mozkové dřeně).

Během léčebného procesu bakterie pomáhají doplnit ztrátu tkáně, ke které došlo v konfliktně-aktivní fázi. Většina bakterií je specializovaných - např. stafylokokové bakterie podporují obnovu kostní tkáně; streptokokové bakterie pomáhají obnovit tkáňové nekrózy ve vaječnících. V léčebné fázi PCL-A tvoří bakterie abscesy. Bakterie se také podílejí na hojení ran, způsobených úrazy.

/POZNÁMKA: Když si lékařský tým sterilizuje ruce a lékařské nástroje, mikrobi, kteří by jinak byli použiti při léčení, se na pacienta nepřenesou. Tedy žádná "infekce". To vysvětluje například snížení horečky u dětí, které pozoroval Ignaz Semmelweis v polovině 19. století. V poslední době se tvrdí, že Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok), který je odolný vůči MRSA-meticilinu (meticilin je antibiotikum, příbuzné penicilinu), je odpovědný za "šíření" infekcí v nemocnicích prostřednictvím kontaminovaných rukou nemocničního personálu. Pravdou je, že nemocnice, kde je většina pacientů v léčebné fázi, nabízejí zlatému stafylokokovi bohaté pole působnosti./

To, co odlišuje bakterie, je jejich překrývající se funkce. Když plísňovité houby a bakterie TBC chybí v orgánech starého mezodermu, jako jsou prsní žlázy nebo kůže koria, zasáhnou jiné bakterie, aby odstranily nadbytečné buňky, které již nejsou potřeba.

V ektodermálních orgánech bakterie pomáhají obnovit ztrátu buněk. Např. bakterie streptokoka napomáhají léčení v krku (viz bolest v krku - "strep throat"), bakterie pneumokoka obnovují sliznici průdušek, bakterie gonokoka působí v urogenitální oblasti a helicobacter pylori opravuje výstelku žaludku a vrátníku. To se však děje pouze tehdy, když ulcerace (tj. hnisání) v konfliktně-aktivní fázi zasahuje daleko do tkáně, jinak léčebný proces probíhá bez mikrobů.

Když je léčebná fáze intenzivní, práce bakterií je doprovázena vysokou horečkou.

Pokud bakterie nejsou k dispozici, léčení sice probíhá, ale nedosáhne biologického optima.

VIRY

Podle evoluční úvahy by viry měly - teoreticky - napomáhat obnově orgánů a tkání, pocházejících z ektodermu (řízených z mozkové kůry).

Pokud jde o viry, v GNM spíše mluvíme o hypotetických virech, protože existence virů, které by způsobovaly tzv. "virové infekce", nebyla nikdy vědecky podložena! Žádný z údajných virů (HIV, atd.) nebyl nikdy izolován z hostitelské buňky, ani nebyla řádně identifikována jejich DNA, což jsou základní kritéria pro důkaz existence viru (podrobnosti ve videu "Virus mania - The truth about infectious diseases", 2009). 

Protože viry, které údajně způsobují AIDS, SARS, zápal plic, ptačí chřipku, prasečí chřipku, hepatitidu, herpes, spalničky, obrnu, rakovinu děložního čípku, atd., nelze v lidském těle nalézt, používá ortodoxní medicína poněkud nevědeckou metodu - totiž úsudek na základě vyšší hladiny protilátek (vytvořených údajným "imunitním systémem") na přítomnost viru a tedy "infekční nemoci". Tato metoda se nazývá "nepřímý důkaz".

Co jsou skutečně viry?

Torsten Engelbrecht a Claus Köhnlein uvádějí ve své knize "Virus Mania" (2007): "Existence těchto takzvaných 'vražedných virů' musí být nejprve prokázána. A tady začíná problém. Důsledné, vědecky podložené důkazy nebyly nikdy poskytnuty, i když je tak snadné odebrat vzorek pacientovy krve a izolovat jeden z těchto virů v čisté formě s jeho kompletním genetickým materiálem (genom) a virovým obalem přímo z něj, a poté jej zobrazit elektronovým mikroskopem. Ale tyto zásadní počáteční kroky nebyly nikdy provedeny s H5N1 (ptačí chřipka), tzv. virem hepatitidy C, virem HIV a mnoha dalšími částicemi, které se oficiálně nazývají viry a jsou zobrazovány jako útočící bestie." (43)

Autoři v knize Virus Mania demonstrují, že údajné viry jsou ve skutečnosti mikročástice, vytvářené samotnými tělními buňkami. V biologii jsou tyto částice známé jako ribozomy, což jsou bílkovinné továrny buněk (viry jsou definovány nepřítomností ribozomů!). To je plně v souladu s názorem Dr. Hamera.

Dr. Hamer je toho názoru, že to, co je interpretováno jako "viry", jsou ve skutečnosti bílkovinné globuliny ("protilátky"), které se náhle objevují v souvislosti s konfliktem DHS (viz antigeny a koleje, vleklé léčení, Biolog. zákon 2). Během léčebné fáze, kdy jsou protilátky (vytvářené bílými krvinkami) měřitelné, napomáhají obnově ektodermální tkáně, jako je kůže, nosní membrána, průdušky nebo děložní čípek. Bílkoviny, které jsou vytvářeny entodermálními orgány (prostata, játra, slinivka) nebo naopak orgány starého mezodermu (prsní žlázy), jsou v krvi detekovatelné již během konfliktně-aktivní fáze. Ty tvoří skutečné nádorové markery (viz PSA v textu SBS: žláza prostaty).

Příběh siamských dvojčat Máši a Dáši

Novopečené matce bylo sděleno, že její dvojčata po porodu zemřela. Pravda však byla zcela jiná: dvojčátka byla poslána ke zkoumání do institutu poblíž Moskvy. To měl být osud Máši a Dáši, siamských dvojčat.

Vzhledem k tomu, že jejich oběhové systémy jsou propojeny, dvojčata sdílejí svou krev navzájem. Takže bakterie nebo virus, který se dostane do krevního oběhu jednoho dvojčete, bude brzy vidět v krvi její sestry. Přesto je s podivem, že nemoc působí na každou z nich jinak. Dáša je krátkozraká, náchylná k nachlazení a pravák. Máša příležitostně kouří, má zdravější konstituci, vyšší krevní tlak než její sestra, dobrý zrak a je levák.

Dvojčata s odlišnými zdravotními vzorci představují záhadu. Proč jedna z nich onemocněla dětskou nemocí, jako např. spalničky, zatímco druhá ne? Spalničková "štěnice" byla v obou tělech, v jejich společném krevním řečišti, tak proč nedostaly spalničky obě dvě? Je zřejmé, že "dostat spalničky" znamená něco víc, než jen mít spalničkovou "štěnici". Tento jev byl u dívek pozorován znovu a znovu (chřipku, nachlazení a všechny další dětské nemoci měly odděleně, nezávisle na sobě).

Pokud by samotné bakterie měly moc způsobovat infekční onemocnění, proč by jedno z dvojčat zůstalo zdravé, zatímco druhé onemocnělo?"

(více info zde - calhounchiropractic.net)

Očkování je založeno na podvodu

Na základě Pasteurových laboratorních poznámek odhalil profesor Gerald Geison z univerzity v Princetonu, že Pasteurova teorie bakterií je založena na podvodných údajích. Výsledky publikoval v knize "The Private Science of Louis Pasteur" (Soukromá věda Louise Pasteura), 1996. Navzdory důkazům, že se Pasteur dopustil vědeckého podvodu, Pasteurova teorie stále ovládá dnešní medicínu a lékařskou vědu. Vzhledem k tomu, že neexistují žádné vědecké důkazy pro tvrzení, že viry způsobují nemoci, včetně rakoviny, znamená to, že očkovací programy jsou založeny na vědeckém podvodu - přesto jsou stále vnucovány lidem na celém světě, zejména dětem a starším lidem.

Na základě čtvrtého biologického zákona a s ohledem na nedostatek vědeckých důkazů o mikrobech, způsobujících onemocnění, je očkování zcela neopodstatněné. Očkování je nejen zbytečné, ale také nebezpečné, protože vakcíny obsahují neurotoxiny, včetně formaldehydu, fosforečnanu hlinitého nebo thimerosalu (konzervační látka na bázi rtuti). Samozřejmě se také může stát, že stresující zážitek s očkováním může vyvolat konflikt DHS (Konflikt vyděšení, Konflikt strachu o teritorium, Konflikt strachu a znechucení, Konflikt pocitu uvíznutí), vedoucí k astmatu, cukrovce nebo svalové paralýze (viz také meningitida).

Tvrdí se, že zvýšení protilátek po "imunizaci" je "imunitní reakcí" na "virus", proti kterému je člověk očkován (o proteinu ve vakcínách se nesprávně tvrdí, že je extraktem z "infikovaných" buněk). To je zjevně mylný a zavádějící závěr. Jelikož protilátky hrají důležitou roli při hojení ran, zvýšení protilátek je spíše známkou toho, že se tělo snaží vyléčit poškození buněk, způsobené škodlivými toxiny, než "reakcí" "imunitního systému", který nikdo nikdy neviděl.

Roman Bystrianyk a MUDr. Suzanne Humphries tvrdí v dokumentu z r. 2013, nazvaném "Vaccines: A Peek beneath the Hood" (Vakcíny: Poodhalení závoje): "Analýza dat ukazuje, že často opakovaná mantra, že vakcíny byly klíčem k poklesu úmrtí na infekční choroby, je mylná. Úmrtnost se výrazně snížila již před zavedením očkování..." (viz dokument zde - vaccinationcouncil.org). 

Překlad: Jana

Zdroj: Caroline Markolin, learninggnm.com; Harald Baumann, přednáška na konferenci AZK (2008)