GNM: Biolog. zákon 1 (Dirk Hamer. syndrom, Hamerovo ložisko)

Každé onemocnění má tedy svůj konkrétní "spouštěč", nazývaný DHS (Dirk Hamerův syndrom). Jak došlo k objevu tohoto DHS? Dirk Hamer, devatenáctiletý syn Dr. Hamera, byl v r. 1978 nešťastnou náhodou postřelen na jachtě, na kterou v záchvatu zuřivosti střílel italský dědičný princ Viktor E. Savojský. Prakticky klinicky mrtvého Dirka odvezli do nemocnice, kde po 4 měsících zemřel v rukou svého otce.

Tento šok, který tehdy Dr. Hamer zažil, označil za nejhorší událost ve svém životě. Bezprostředně poté se u Dr. Hamera objevila rakovina varlete a histologické vyšetření ukázalo, že šlo o mimořádně zhoubný teratom (nádor) varlete. (Teratom varlete je vlastně frustrovaný pokus o individuální vytvoření živého organismu, proto v těchto teratomech lze někdy najít zbytky zubů, malé kostičky, vlasy, atd.) Dr. Hamer si tehdy nechal varle operovat, ale od té doby stále přemýšlel o příčině. Tehdy se rozhodl, že když se uzdraví, bude se tím zabývat a pokusí se zjistit, proč dostal právě rakovinu varlete a ne rakovinu něčeho jiného. 

Instinktivně spojoval rakovinu se zážitkem smrti svého syna. V následujících třech letech dostal příležitost vyšetřovat sice nikoli varlata, protože byl zaměstnaný na gynekologickém oddělení univerzity v Mnichově, ale ženy, které se léčily s cystou na vaječnících. Všech pacientek se vyptával na jejich nejhorší zážitek, který měly krátce předtím, než se objevila cysta na vaječníku. Pro jednu pacientku byl nejhorším zážitkem spontánní potrat, pro jinou to bylo sdělení manžela, že nikdy nebude moci mít děti, pro jinou to bylo tragické úmrtí psa, atd. Všechny události souvisely se ztrátou jiné bytosti. To se samozřejmě shodovalo i s jeho zážitkem. Tehdy poprvé vyslovil příčinu rakoviny varlete a vaječníku - konflikt ztráty či odchodu milovaného člověka nebo smrti zvířete. 

Dr. Hamer se potom držel této definice a zkoumal dále - vyšetřil tisíce pacientů/pacientek a v každém jednotlivém případě to sedělo. Když viděl, že to byl zážitek, tedy jakýsi silný psychický konflikt, který vedl ke vzniku onemocnění, začal se samozřejmě věnovat i jiným onemocněním. Sestavil tabulku příčin prakticky všech fyzických onemocnění. Konfliktní událost pojmenoval Dr. Hamer po svém synovi. 

Dr. Hamer v průběhu let definoval Dirk Hamerův syndrom (DHS) takto:

1/ Je to vždy šok,  konfliktní šoková událost, něco, co přijde jako blesk z čistého nebe, zcela nečekaně, přistihne nás zcela nepřipravené, bez strategie okamžitého řešení.  Událost jsme nemohli předvídat.      (Z biologického hlediska to, co je "neočekávané", znamená, že jsme nepřipraveni, situace může být pro nás škodlivá, pokud nás překvapí v nestřeženém okamžiku.)

2/ Je to vždy dramatická, traumatická, vysoce akutní situace, emocionálně stresující událost, která nás velmi bolí. Nemusí být až tak dramatická, může jít o "banalitu", ale vždy se nás silně dotkne! 

3/ Vždy působí izolovaně, tzn. že člověk se buď neodváží o tom mluvit s někým jiným nebo nemá vhodnou osobu, které by se mohl svěřit, takže to v něm vyvolává absolutní bezmoc. Mnoho lidí má zábrany nebo se stydí o tom mluvit. 

Tato definice DHS je správná, lze se na ni spolehnout, vždy to souhlasí. Je to vlastně základní kámen celé medicíny budoucnosti. Francouzský neurobiolog Henri Laborit dospěl k podobné definici: tvrdil, že je to "obsah", který vede k onemocnění. Před konfliktem (DHS) není možné se chránit, připravit se na něj. Zároveň není možné se chránit ani před recidivami. 

Aby byla aktivována "nemoc" (SBS), musí být splněna všechna tato tři kritéria DHS. Pokud můžeme o nějakém "konfliktu" bez problémů mluvit, cítíme pochopení od posluchače, nebo se nás konflikt vůbec vnitřně nedotkl, pak se nám nic nestane a neonemocníme. (Samozřejmě těžká podvýživa, otrava, zranění mohou vést k dysfunkci orgánu bez DHS.)

Když nastane DHS (tj. duševně biologický konflikt), tělo si zapamatuje všechny okolnosti, které existovaly v okamžiku DHS. Jedná se o tzv. "KOLEJE":

/PŘÍKLAD: Jistá žena zůstala jednou s kolegy v kanceláři přesčas. Objednali si pizzu, pustili se do jídla, ale žena viděla, že je velmi pozdě, tak se rozhodla jet domů. Vzala si kousek pizzy, sjela výtahem do podzemní garáže, pojídala pizzu a při odemykání auta ji někdo zezadu brutálně napadl, zbil a okradl. To byl obrovský biologický konflikt. V tom okamžiku si tělo vytvoří bleskový "snímek" konfliktní situace, v němž je všechno zaregistrované - osvětlení, pachy, vůně benzínu, štěkání psa v dálce, atd. Tělo si vše přesně zapamatuje, aby bylo v budoucnu včas varované, kdyby se něco takového mělo opět stát! Člověk si zapamatuje všechny okolnosti DHS. Pokud ta přepadená žena opět jednou vloží do úst olivu/pizzu, celý chorobný program se jí spustí znovu! Vlastně vůbec není možné hovořit o preventivní medicíně, pro tohle ani neexistuje imunitní systém. (Pokud by se něco takového stalo zvířeti, např. psovi, který by v podzemní garáži utrpěl silný elektrický úder, tak byste toho psa do té garáže už nikdy nedostali. Pes by to vnímal jako: pozor/podzemní garáž = úder.)/

ZVÍŘATA trpí biologickými konflikty ve skutečných podmínkách, např. když jsou napadena protivníkem, když ztratí hnízdo nebo teritorium, nebo když jsou oddělena od partnera nebo potomka. Je to tato zkušenost biologického konfliktu, která nás spojuje s veškerým životem.

Protože lidské bytosti jsou schopny symbolického myšlení, jsme schopni prožívat biologické konflikty také v přeneseném smyslu. Konflikt útoku může být vyvolán urážlivou poznámkou, "Konfliktem ztráty teritoria" (s nežádoucím stěhováním), "Konfliktem hladovění" (kvůli ztrátě finančního příjmu), "Konfliktem sexuálním" (když se náš partner "páří" s někým jiným), "Konfliktem ztráty sebeúcty" (kvůli zneužití) nebo "Konfliktem strachu ze smrti" (kvůli šoku z diagnózy rakoviny).

PSYCHIKA je v GNM považována za nedílnou součást biologie člověka. Je to takříkajíc "orgán", který ze své podstaty umí rozpoznat nebezpečí. V případě DHS si psychika spojuje s danou událostí konkrétní téma biologického konfliktu, jako je např. "vztek v teritoriu", "starosti v hnízdě", "opuštění smečkou", "odloučení od partnera", "ztráta potomka", atd. Tato asociace se odehraje ve zlomku vteřiny a zcela na podprahové úrovni. Právě toto podvědomé chápání a subjektivní hodnocení konfliktní situace určí, jaký biologický speciální program ("nemoc") bude aktivován. Jak přesně podvědomí vnímalo konkrétní konflikt, se uvidí až s nástupem fyzických příznaků. Zda člověka bolí v krku, skolí ho nachlazení, má průjem, kožní onemocnění či rakovinu, závisí na tom, jak konflikt (DHS) prožíval, když k němu došlo. (POZOR! Konfliktem můžeme také trpět s někým jiným nebo za někoho jiného.)

Je zcela jasné, že naše minulé zkušenosti, sociální a kulturní podmínky, naše hodnoty, přesvědčení, znalosti, očekávání, zranitelnost, náš strach a další faktory velmi přispívají k vnímání konfliktní události. Psychologické aspekty mohou nepochybně vytvářet predispozice pro biologický konflikt. Avšak - nezávisle na DHS -nejsou schopny aktivovat SBS, protože stejně jako jiné živočišné druhy i my, lidé, reagujeme na náhlé a nečekané potíže spíše biologicky, než intelektuálně nebo čistě na psychologické rovině!

HAMEROVO LOŽISKO (HH) 

Když dojde k duševně-biologickému konfliktu (DHS), vždy se to odrazí na třech rovinách - na úrovni psychiky (nutkavé myšlení), mozku a orgánu. 

Pokud jde o úroveň mozku, v okamžiku DHS je zasažena konkrétní, předem určená oblast v mozku. Na CT mozku (mozkový počítačový tomogram) je tento dopad viditelný jako soubor ostrých soustředných prstenců nebo jako půlkruh (to závisí na lokaci). Tato prstencová konfigurace se nazývá HAMEROVO LOŽISKO (HH).  (Zkratka HH pochází z německého "Hamerscher Herd", tzn. Hamerovo ohnisko/ložisko. Termín byl původně vytvořen odpůrci Dr. Hamera, kteří tyto struktury posměšně označovali "pochybná Hamerova ložiska".)

Na rovině mozku lze tedy konflikt (DHS) fotografovat a lokalizovat; tyto CT snímky mozku se dělají po jednotlivých vrstvách, na nichž lze rozpoznat jisté struktury. Na CT snímku se v okamžiku konfliktu objeví terčovité soustředné kruhy (jsou viditelné hned po začátku konfliktu). Umístění Hamerova ložiska je dáno povahou (obsahem) konfliktu; velikost Hamerova ložiska je určena intenzitou konfliktu. 

ZMĚNA HAMEROVA OHNISKA V 1. A 2. FÁZI:

1. FÁZE (konfliktně-ativní fáze): Pokud je HH čerstvé, stále v konfliktní aktivitě, dochází k roztrhnutí zakončení nervů, respektive synapse se rozpojí a vytvoří se nová propojení, která jsou nejvhodnější pro další přežití. Kruhy vypadají stejně po celou dobu této konfliktně-aktivní fáze. 

2. FÁZE (léčebná fáze): Hned poté, co člověk konflikt (DHS) vyřeší, dochází k fázi léčení a Hamerovo ložisko se (až po vyřešení konfliktu!) začne měnit - do oblasti místa soustředných kruhů se nabírá tekutina, vzniká edém/otok v mozku. Ten je příčinou případných bolestí hlavy (ve fázi léčení). 

Vrcholem a kritickým momentem ve fázi léčení je, když mozek za pomoci otoku udělá své opravy (!) a poté se mozek v místě HH stáhne, aby vytlačil přebytečnou vodu (tj. snaží se vypudit edém), což způsobí epileptoidní symptomy v oblasti, pro kterou je tato část mozku příslušná! To znamená, že příslušný orgán může být na několik vteřin/minut neschopný funkce! (Kritická je tato situace zejména u srdce, např. infarkt myokardu, méně nebezpečné je to u orgánů, jejichž chvilkové vypadnutí neohrožuje život.)

Roztrhnutí synapsí se tedy opět spojí, z mozku je vytlačena voda, přičemž zůstává zjizvení, což je oprava Hamerova ložiska. Tato jizva se ve školské medicíně nazývá "rakovina mozku" (!). Podle GNM "nádory mozku" jako takové vlastně neexistují.