Jak řešit konflikty ve vztahu vědomě - 2. část (Náprava)

Náprava

Musíte mít pravdu, abyste vždy vyhráli hádku? Pokud ano, všimli jste si, jak moc kvůli tomu obětujete spojení a důvěrnost ve vztahu? Tím, že se pevně držíme své pozice, přicházíme o vlastní štěstí. Pokud se soustředíme na to, že máme pravdu, necháme si ujít příležitost pro empatii a spojení se svou zranitelností - což je místo, kde můžeme být doopravdy propojeni. Vědět, jak opravit roztržky v důvěrných vztazích s druhými je zásadní. Výzkum ukazuje, že zanedbání těchto "oprav" vede ke zvýšené míře rozhořčení, popuzení a nakonec pohrdání ve vztazích. Jak zjistil expert na manželství John Gottman, pohrdání je faktorem, předvídajícím rozvod.

Prvním krokem, vedoucím k nápravě vztahu, je rozpoznat a uznat, že se ve vztahu něco pokazilo. Musíme si dát sami sobě svolení přejít do režimu boj/útěk (tj. stresová reakce, pomáhající přežít, formovaná desítky tisíc let, která se spustí přirozeně kdykoliv, kdy cítíme ohrožení). Dát si toto svolení však vyžaduje vypnout tlak a následně použít techniku mindfulness, která nám pomůže znovu zapojit prospěšné obvody v mozku.

Když jsme rozvášnění a rozohnění, naše přední kůra mozková (tj. část mozku, zodpovědná za introspekci) se vypne, vládu převezme amygdala a my začínáme pátrat po problémech - věnujeme pozornost problému, takže narůstá naše úzkost a my nevyhnutelně začínáme hledat problémy buď v sobě nebo mimo nás. To vede k sebekritice a obviňování. Expertka na trauma Janine Fischer říká, že když je člověk jednoduše dostatečně vnímavý (mindful) a rozpozná to, dokáže si uvědomit, že se v něm "spouští reakce", předejde z velké části tomuto reaktivnímu chování a zabrání, aby se věcí ubíraly negativním směrem.

Když jsme v přítomnosti, otevření a hledáme způsoby, jak vyřešit situaci, povšimneme si, že jsme si současně vědomí jak svých vlastních reakcí, tak i toho, co se děje kolem nás. Když si přiznáme, co cítíme, a uděláme pro to prostor, budeme také více schopní uvolnit místo tomu, co cítí druhý člověk. Pak uvidíme, jestli jsme neudělali něco, čím jsme sami přispěli k problému. Potom můžeme vnést do konfliktu postoj vstřícnosti a soucit, což povede ke zklidnění situace. Po nějaké době budeme schopni přesněji rozeznat reakci, která pravděpodobně konflikt vyřeší. Tato schopnost vidět situaci jasně se velmi liší od úsudku, který se zakládá na egu. Je to velmi užitečný vedlejší efekt toho, když jsme vědomě pozorní v přítomnosti.

Vypadá to jako dřina, ale když systematicky rozvíjíme vědomou pozornost (mindfulness), automaticky tak rozvíjíme svou schopnost zůstat v přítomnosti a vidět jasně i konfliktní a stresové situace. Můžeme si tak postupně stále více uvědomovat své zaryté názory a přesvědčení a být jimi méně ovládáni na nevědomé úrovni. Převzetím zodpovědnosti sami za sebe a také proto, že nám na tom druhém záleží, můžeme okamžitě podniknout kroky k uzdravení, jakmile poznáme, že je to třeba.

Nemůžeme přimět druhou osobu, aby reagovala takovým způsobem, jakým bychom chtěli, ale můžeme udělat to, že uznáme svou vlastní roli v daném konfliktu. To však neznamená, že jsme pasivní nebo se přizpůsobujeme špatnému chování. To je velmi důležité si uvědomit. Někdy lidé slyší slovo "přijetí, akceptování" a už si myslí, že to znamená rezignaci nebo umožnění druhým, aby nám ubližovali. Naopak, vědomá pozornost nám dává sílu ozvat se nebo alespoň schopnost rozlišit, kdy mluvit a kdy ne. Když se věci nedaří, je lepší, když dokážeme reálně zhodnotit situaci, abychom viděli a zvážili své možnosti. Nemusíme být přeci vtahováni do konfliktních situací a být v transu, ale pokud se tak stane, všimneme si toho (nebude to nijak posuzovat) a budeme se stále znovu vracet do přítomného okamžiku. Udělat nápravu a rozhodnout se, že nebudeme v sobě chovat zášť a nevraživost, jsou možnosti, které máme k dispozici. Vytváříme nové možnosti na základě svého postoje obrátit se spíše k sobě než se odvrátit od sebe a omluvit se za svou roli v konfliktu. Náprava znamená, že přebíráme zodpovědnost za udržování pouta ve vztahu.