Konflikty ve vztazích - 2. část

07.12.2021

Jak se tedy vymanit z psychiky společnosti a tím i z vlastní podstaty konfliktů? 

Jde nám o to, abychom žili v úplném vnitřním, a proto i vnějším míru. Pozor, nejde o nějaké přežívání a stagnaci, ale o to být dynamický, plný života a energie.

Abychom pochopili jakýkoliv problém a vymanili se z něj, potřebujeme velké množství vášnivé a trvalé energie. Tuto energii nemůžeme získat pomocí nějakých předsevzetí, duševní vzpruhy nebo jakéhokoliv povzbuzení. Všechny vzpruhy (alkohol, náboženské ceremonie, slova, atd.) s sebou nutně přinášejí závislost, která nám brání vidět jasně za sebe sama a mít dostatek životní energie.

Bohužel jsme všichni na něčem závislí. Proč vlastně? Proč upadáme do závislostí? Když zjistíme, na čem jsme závislí (například herec je závislý na obecenstvu, atd.), a také zjistíme příčinu (protože je herec mělký a nic v sobě nemá, žádný čerstvý a bohatý pramen života, atd.), osvobodí nás to? Nikoli, protože jsme příčinu odkryli pouze intelektem. Přijmeme-li rozumově nějaký závěr nebo si osvojíme nějakou ideologii, neuvolní to naši mysl ze závislosti na vzpruze. K vysvobození dojde tehdy, když mysl prohlédne, jaká je podstata a jaké jsou důsledky každé závislosti, jak závislost naši mysl otupuje, brzdí ji a činí ji netečnou.

Musíme proto zkoumat, co to znamená spatřit něco celistvě a plně... Dokud se díváme na život pouze z určitého úhlu anebo přes určitou zkušenost či své znalosti, nemůžeme vidět věci v jejich celku. Intelektem, analýzou, slovně jsme sice našli příčinu své závislosti, ale cokoliv naše mysl vyzkoumá, je nutně jen částečné.

Naplno vidíme jen tehdy, když nejsme zablokováni myšlenkami! 

Pak teprve vidíme fakta své závislosti - vidíme, co zrovna je. Vidíme svou závislost, aniž si říkáme, že se nám líbí či nikoli. Nechceme se jí zbavit, ani odstranit její příčinu. Pouze svou závislost pozorujeme, a když to konáme tímto způsobem, vidíme celý její obraz, nejen její část. Kde mysl vidí celý obraz, tam je i svoboda. Zjišťujeme tedy, že roztříštěnost je plýtvání energie!

Napodobovat druhé, přijmout autoritu, zavázat se víře a knězi, akceptovat dogmata a rituály je plýtvání energie. Když svůj život zasvětíte určité ideologii (ať dobré či špatné), vznikne tříštění a konflikt, které neustanou, dokud bude vedle sebe existovat "jak by to mělo být" a "co je". To vždy znamená ztrátu energie.

Pokud si tedy kladete otázku, jak se vymanit ze svých konfliktů, přidáváte k mnoha svým problémům další. Ale když své rozpory spatříte jako fakt (ležící jasně a zřetelně přímo před vámi), pak do základu pochopíte pravdu života bez konfliktů. Jinými slovy, my lidé neustále srovnáváme to, co jsme, s tím, čím bychom měli být. To je však jen projekce naší domněnky, jací máme být.

Každý rozpor jde ruku v ruce se srovnáváním - nejen s něčím nebo někým, ale třeba i s vlastním včerejškem. Pouze tehdy, když nic nesrovnáváme, pak nastane "co je". A žít právě s tímto "co je", znamená žít v míru. Pak tomu, co je ve vás, můžete věnovat celou svou pozornost, aniž vás cokoli rozptyluje. I když se jedná o utrpení, brutalitu, strach, zoufalství či osamělost, dokážete s tím být tak naprosto, že nevzniká žádný rozpor a celá záležitost zmizí. 

Jednou ze základních příčin našich rozporů je neustálé sebepoměřování

Bez přestání se srovnáváme s někým, kdo je bohatší, hubenější, intelektuálnější, citovější nebo slavnější než my a má čehosi navíc. "Víc" hraje v našem životě mimořádně důležitou roli.

K čemu to slouží? Z jakého důvodu to děláme? Jsme tak vychováváni od útlého dětství. V každé škole pomeřují žáka X s žákem Y, a Y se pak pokouší být jako X. Kdyby tohle přestalo, kdyby člověk odsunul každý ideál, každý opak a všechno, co vytváří dvojakost - co by se ve vás událo? Když přestanete vytvářet protějšek, mysl se stane velmi citlivou a inteligentní, schopnou velké vášnivosti, kterou jste ztratili svým úsilím "být jako ona/on". Bez této vášnivé energie nikam daleko v životě nedojdete!

Když se přestanete srovnávat, jste tím, čím jste! Až dosud jste doufali, že poměřování vám umožní, abyste se rozvinuli, vyrostli, získali na inteligenci nebo na kráse. Mohlo k tomu ale dojít? "Fakt" je to, co jste vy sami, a srovnáváním tento fakt jen rozdrolujete, což je plýtvání silami. Jakmile "spatříte" to, co jste, dá to vašemu pohledu obrovskou energii.

Umíte-li se na sebe dívat, aniž byste se zároveň měřili, poměřovali, srovnávali, neznamená to, že vaše mysl upadne do sebeuspokojení. Pouze bude mysli od základu zřejmé, jakým způsobem dochází ke ztrátě energie, které je tolik zapotřebí k pochopení života.


www.vykladanisnu.cz
Všechna práva vyhrazena 2022
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!