Persona

27.03.2022

PERSONA

Je to jeden ze základních archetypů. Na vzniku persony se podílejí osobní zkušenosti, sociální interakce, společnost, profese (např. doktorka má "masku" racionálnosti, mužskosti, střízlivosti, atd.), mateřské či otcovské komplexy, atd. 

- Je to sociální "maska" (maska kolektivní psýché), kterou nosíme na veřejnosti, abychom zapadli a byli jako ostatní. Je to část naší osobnosti (identifikace s "já"), zapojená do vnějšího světa - tzn. zaujímáme vnější postoje, které nám zajistí určité uznání/přijetí. Je to určitý kompromis mezi skutečným "já" (tj. vlastní vnitřní potřeby) a světem (tj. ideální vnější "já", požadavky okolí, kolektivní postoje). Maska nám zaručuje vnitřní anonymitu (nejsme vidět), avšak navenek dáváme něco výrazného na odiv (jsme vidět). 

- Je to náš "ochranný obal", chráníme se před nepřízní vnějšího světa. Důležitou roli hraje oblečení, vzhled (nalíčení), nápadné chování, atd. (Tzn. nesuďme lidi jen na základě zevnějšku, je to "maska".) Lidé s maskou jednají spíše šablonovitě nebo alespoň po zralé úvaze.

- Persona (maska) neexistuje pro nás, my sami svou masku nevidíme, ale vidí ji ostatní lidé. Masku si nasazujeme a používáme v mnoha společenských situacích, většinou jsme schopni ji odložit jen v přítomnosti nejbližších. Částečnou identifikací s vnější maskou si připadáme jako "ideální obraz". 

- Persona je důležitá pro fungování ega. V první polovině života máme za "úkol" vytvořit personu (tzn. přijmout určitou společenskou roli, vybudovat vnější identitu/masku, s níž se víceméně identifikujeme). 

CO SCHOVÁVÁME ZA MASKOU: Za maskou se může skrývat cokoli - vyvinutá individualita, anebo nic, žádná individualita (tj. prázdný tuctový člověk, ztrácející se v mase, jemuž persona propůjčuje zdání úctyhodnosti skrze společenský status, titul nebo postavení v rámci rodinné hierarchie).

IDEÁLNÍ (AUTENTICKÝ) ČLOVĚK: Persona musí být dost konzistentní, ale zároveň nesmíme ztrácet kontakt sami se sebou, se svým bytostným Já. Měli bychom být schopni masku nosit i odkládat. Persona/maska má být jako "pružný most" mezi já (tj. něco intimního, vlastního) a světem. Bez masky bychom byli "nazí"...  Skutečný autentický člověk má obojí - povrch i hloubku, nitro i masku, je plastický, trojrozměrný. Má svou intimní zónu, i zónu veřejnou. Autentický člověk si proměnu masek užívá, neboť mu poskytují svobodu. Víme-li, že maska je pouhým "nástrojem" (jsme jen hráč/herec), propůjčuje nám svobodu. Schopnost proplouvat mezi hloubkou a povrchem je symbolizována personou. Neboť hloubka může existovat jen tam, kde je povrch a povrch jen tam, kde je hloubka. Kdo však nemá žádnou hloubku, nezbývá mu, než úzkostlivě svírat svou masku, neboť kdyby maska spadla, vyšla by najevo jeho prázdnota.

Ego by mělo stát v rovnovážném středu mezi personou a duší (animou, animem) - aby bylo připraveno reagovat na vnější i vnitřní popudy.  

NEROZVINUTÁ (ZANEDBÁVANÁ, MÁLO VYVINUTÁ) PERSONA: Takový člověk nezapadá do žádného společenství, neumí zastávat různé společenské role, které si máme v životě osvojit, abychom se úspěšně "socializovali". Je zcela bezelstný, oduševněle znuděný, prostý, nevinný, má čisté srdce, je jako dítě, "sociálně nezralý" - často nejedná podle uvážení, ale tak, jak to cítí. Ostatním se jeví jako "primitiv" a zaškatulkovávají ho jako nepříliš inteligentního, nedokážou ho pochopit (neboť ostatní personu používají a tak ji očekávají i u ostatních). Žena si připadá věčně nepochopená, stále předpokládá odpuštění. Z málo vyvinuté persony ale také plyne určitá síla a morální převaha. (Člověk, který se na druhých ničím neprovinil, má určitou nedotknutelnost, ostatní nebudou chtít ublížit tak čistému člověku.) 

ZÁMĚRNÉ OBNAŽOVÁNÍ MASKY KOMUKOLI/KDYKOLI: Lidé (celebrity), kteří obnažují své já komukoli a kdykoli, přicházejí o své soukromí, žádnou masku už nemají, se ve skutečnosti cítí "bezprizorní" a prázdní, prodali svou tvář, stali se "prostituty" bez jakékoli intimity a hloubky. 

NADMĚRNÁ (ÚPLNÁ) IDENTIFIKACE S PERSONOU: Takový člověk masku vůbec neodkládá, s maskou se ztotožnil, myslí si, že je skutečně tou maskou (ostatní si to o něm myslí také), skrývá pravé pocity před druhými i před sebou, maskou klame ostatní i sám sebe; nedokáže se přiblížit vlastní podstatě, nemůže dosáhnout vnitřní celistvosti. Jeho "nabobtnalá" persona souvisí s nadměrně zvětšeným já. Působí neosobně a bez vlastní identity, má bezduchý výraz, je jako loutka/maska (např. Hitler), působí rigidně, dogmaticky, stereotypně; není schopen zasmát se sám sobě, podívat se na sebe s nadsázkou, neumí s nadhledem procházet různými společenskými situacemi. Uchovává si stále stejný výraz tváře, oblečení, názory. Je velice nedůtklivý, když někdo zpochybňuje jeho názory (zvlášť když pod maskou "nic není" - žádná individualita). Má skutečné psychické problémy - nemá na sebe zdravý náhled, zažívá odcizení pocitů a pocity prázdnoty; projevují se u něj kompenzující obsahy nevědomí a kolektivní fantazie

Člověk posedlý personou žije výhradně pro pohledy druhých - přizpůsobuje jim svou morálku ("co by tomu řekli sousedi") a snažení (postup v sociální hierarchii).

Čím víc se člověk identifikuje s personou, tím víc je odmítán vnitřní život, tím víc se dostává do spárů anima/animy (viz heslo ANIMUS, ANIMA), nemá nad nimi kontrolu, zažívá častou projekci (např. se často bezhlavě zamilovává, atd.). (Charakter persony lze odvodit z charakteru animy/anima.) Pokud se člověk příliš silně identifikuje s personou (maskou), stává se daleko snadněji ovladatelný nevědomým komplementárním protikladem persony - animou (jde-li o muže) nebo animem (o ženu). Je-li však ego příliš vychýleno ven - k personě, stává se člověk ovládaný svým nevědomím.

Muž, zdůrazňující svou chlapskou masku (sílu, necitlivost, nadřazenost, společenský status), je v skrytu duše ovládán animou, což se projevuje citovými afekty, které se vymykají jeho kontrole (je iracionálně podrážděný, za maskou rácia probleskuje méněcenné vztahovačné cítění - a další projevy animy) , nebo je například "posednut" typicky ženskými motivy - budováním domu, domova, zahrady, kuchyně. Ocitá se tak v područí toho, čemu se chtěl identifikací s personou vyhnout: své zženštilosti. Jiným příkladem může být muž přehnaně zdůrazňující svou muskulaturu, který se v soukromí stává chorobně vlastnický, žárlivý a přecitlivělý. Posláním rozvinutého mužského archetypu je budovat obec, utvářet lepší svět, býti tvůrcem. Muž, který se věnuje jen "vlastnímu písečku" je ve skutečnosti ovládán svou povrchní ženou: je příliš zhýčkaný, sebe-rozmazlující, domácký.

U ženy se přílišné ztotožnění s personou kompenzuje podléháním hlasu svého anima: hlasu mužského sněmu "otců" uvnitř ní samé. Žena ztrácí svou ženskost, stává se posedlá výkonem, je přehnaně asertivní, snaživá, chorobně ctižádostivá, chladná, pragmatická, rozvíjí všechny možné mužské kvality na úkor emocionální citlivosti. Animus se údajně vyznačuje rozhodností a schopností argumentace. Žena, jíž se persona - maska - "vpila" do tváře příliš silně, je nevědomě řízena svým animem: ani nepostřehne okamžik, ve kterém poznenáhlu začíná ztrácet samu sebe; z jejího hlasu a břitkého tónu slyšíme již jen promlouvat zástupy starců, mužů, kteří položili základní kameny této patriarchální společnosti. 

ROZPOUŠTĚNÍ PERSONY: Když se zbavíme nadvlády persony, otevírá se možnost poznat sami sebe a postoupit dál na cestě individuace. Tento stav je žádoucí, nastává otevírání a nacházení nového smyslu či hodnot v lidském životě, dochází také k přehodnocení persony.ale je doprovázen negativními pocity.Personu lze odstranit tím, že vytváříme nové vzorce chování - čehož lze dosáhnout změnou prostředí, zcela novými situacemi, kdy nereagujeme podle zaběhlého vzorce. (Např. když ZABLOUDÍME V LESE - nevědomí prostupuje do vědomí, události mohou být až mystické.) Při rozpouštění persony dochází k  rozpoutání mimovolní fantazie. Čím víc se oslabuje vědomá kontrola, tím větší moc získává nad člověkem jeho nevědomí - tj. nevědomé obsahy pronikají do vědomí a zaplavují ho (člověk zažívá zmatek a jakoby bezvýchodnou situaci, cítí se dezorientovaný, malátný, ztrácí psychickou rovnováhu, nastává panika). Nesmí však dojít k potlačení nevědomí (to by zabránilo dalšímu možnému vývoji), ani k znehodnocení vědomí (to by vedlo ke schizofrenii, psychóze).  

PERSONA je základem módních značek, reklam:

Na principu persony stojí veškeré módní značky (buď "in") - působí především na lidi, kteří žádnou individualitu nemají a prostřednictím značky si ji vlastně kupují, a jsou ochotni za to značně připlatit. Myslí si, že si kupují kvalitu, ale ve skutečnosti si kupují zdání identity

Když je reklama založena na identifikaci s někým, kdo v reklamě vystupuje (krásná dívka, zkušený muž), můžeme hovořit o tematice persony, jíž podléháme tím více hypnoticky, čím méně jsme rozkvetli v naší autentičnosti (v přírodě se nic neopakuje dvakrát). Reklama nás vybízí k rozkvětu v naší jedinečnosti, nabízí nám však iluzi rychlé a levné zkratky

PERSONA se ve snech projevuje např. jako:

FASÁDA DOMU (viz heslo DŮM): Když je FASÁDA OKÁZALÁ/VELKOLEPÁ - tzn. prázdná póza člověka, jde mu jen o vnější efekt; FASÁDA ZCHÁTRALÁ - tzn. navenek působí sešle, ustaraně; KRÁSNÁ FASÁDA, ale vnitřek ZNIČENÝ/vybombardovaný - navenek působí formálně (např. manželství), ale chce budit zdání soudržnosti.

MASKA, ZÁVOJ, TURBAN, atd. (viz heslo MASKA, ZÁVOJ, TURBAN): Symbolizuje vnější obal osobnosti, který brání ostatním lidem, aby viděli, jací jsme doopravdy. Když nechceme, aby lidé viděli, co v nás probíhá, je tato "maska" nutná.

PŘEVLÉKÁNÍ ODĚVU, KTERÝ SE KE MNĚ NEHODÍ: Souvisí s problematikou persony. Pokud si oblékáme šaty, které k nám nepatří, nehodí se pro nás (např. za účelem vmísení se do urozené společnosti), vždy to někdo odhalí. Persona nemůže být úplně jiná, než jaký je člověk ve skutečnosti; není dobré snažit se schovávat za jakoukoliv masku, pokud nekoresponduje s člověkem jako takovým. 

SVLÉKÁNÍ/PŘEVLÉKÁNÍ ODĚVU: Rozpouštění (jedné vrstvy) persony, zbavování se persony, proměna persony.

STRACH ZE ZMĚNY VIZÁŽE/JINÉHO STYLU OBLEČENÍ: Tzn. strach, že změnou vizáže ztrácíme sebe, svou masku (vnější roli).


Zdroj: E. Aeppli: Psychologie snu; J. A. Sanford: Sny a léčení; C. G. Jung: Duše moderního člověka

Foto: Pexels

www.vykladanisnu.cz
Všechna práva vyhrazena 2021
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!