Persona

27.03.2022

PERSONA

- Je jedním ze základních archetypů, je to naše vnější identita, sociální "maska" (maska "kolektivní psýché"), kterou nosíme na veřejnosti, abychom zapadli a byli jako ostatní. Je to maska, nošená ve společnosti, ta část osobnosti, kterou si přejeme dát na odiv. 

- Je částí naší osobnosti ve vnějším světě (vnější postoje nám zajišťují určité uznání/přijetí). Persona/maska je vlastně kompromisem mezi skutečným "já" (skutečné vnitřní potřeby) a ideálním vnějším"já" (jak se projevujeme ve vnějším světě, požadavky okolí, kolektivní postoje). Částečnou identifikací s vnější maskou si připadáme jako "ideální obraz".

- Persona je důležitá pro fungování ega: v první polovině života máme za "úkol" vytvořit personu (tzn. přijmout určitou společenskou roli, vybudovat masku, s níž se víceméně identifikujeme). Persona vzniká na základě našich osobních zkušeností, sociálních interakcí, společnosti, mateřských/otcovských komplexů, profese (např. doktorka má "masku" racionálnosti, mužskosti, střízlivosti), atd.

- Maska nám zaručuje vnitřní anonymitu (naše nitro není vidět), ale navenek dáváme něco výrazného na odiv. Persona/maska není pro nás, my sami svou masku nevidíme, ale vidí ji ostatní lidé. Je to náš "ochranný obal" před vnějším světem (důležitou roli také hraje oblečení, vzhled/nalíčení, nápadné chování, atd., takže bychom neměli soudit druhé jen na základě zevnějšku, je to součást jejich "masky"). 

- Masku si nasazujeme a používáme v mnoha společenských situacích, většinou jsme schopni ji odložit jen v přítomnosti nejbližších

- Za maskou se může skrývat cokoli: rozvinutá individualita nebo žádná individualita (tj. prázdný tuctový člověk, který nemá žádnou "hloubku", ale díky masce se jeví úctyhodně skrze společenský status, titul, postavení v rodině; takový člověk se úzkostlivě drží své masky, aby nevyšla najevo jeho prázdnota).

Různé stupně identifikace s personou/maskou:

1/ IDEÁLNÍ (AUTENTICKÝ) ČLOVĚK: Ideálně je persona dost konzistentní, přičemž člověk nesmí ztrácet kontakt sám se sebou (s bytostným Já). Persona má být jako "pružný most" mezi bytostným Já a vnějším světem. Skutečně autentický člověk je "plastický" - tj. má hloubku (nitro, intimní zónu) i povrch (masku, veřejnou zónu). Ví, že maska je pouhý "nástroj" (jsme jen "hráči"), propůjčující nám svobodu, proto si proměnu masek užívá (tzn. je schopný masku nosit i odkládat). Proplouvá mezi hloubkou a povrchem (vždyť hloubka může existovat jen tam, kde je povrch, a povrch je jen tam, kde je hloubka). Ego by mělo být v rovnováze mezi personou a duší (anima/animus), připravené reagovat na vnější i vnitřní podněty.  

2/ NEROZVINUTÁ (ZANEDBÁVANÁ, MÁLO VYVINUTÁ) PERSONA: Bez masky je člověk jako "nahý", nezapadá úspěšně do společnosti, neumí zastávat různé společenské role. Ostatním se jeví jako "primitiv", je považován za málo inteligentního. Připadá si věčně nepochopený (zvláště ŽENY, které stále předpokládají odpuštění) - lidé totiž personu používají a očekávají ji u ostatních. Bývá bezelstný, prostý, nevinný, má čisté srdce, je jako dítě, "sociálně nezralý" (často nejedná podle uvážení, ale tak, jak to cítí), takže má určitou sílu a morální převahu (ničím se neprovinil, má určitou nedotknutelnost, lidé nechtějí ubližovat "čistému" člověku). 

3/ NADMĚRNÁ/ÚPLNÁ IDENTIFIKACE S PERSONOU: Člověk s "nabobtnalou" personou masku nikdy neodkládá, myslí si, že je skutečně tou maskou (ostatní si to o něm myslí také), skrývá pravé pocity před druhými i před sebou, tzn. maskou klame ostatní i sebe. Žije výhradně tak, aby se zalíbil druhým, přizpůsobuje se druhým ("co by tomu řekli sousedi?"), snaží se postoupit v sociální hierarchii co nejvýš. Působí neosobně, bez vlastní identity, má bezduchý výraz, je jako loutka (např. Hitler), působí rigidně, dogmaticky, stereotypně; není schopen zasmát se sám sobě, podívat se na sebe s nadsázkou, neumí s nadhledem zvládnout různé společenské situace. Má stále stejný výraz tváře, oblečení, názory. Když někdo zpochybňuje jeho názory, je velmi nedůtklivý (zvlášť když pod maskou není žádná individualita).

Takový člověk má skutečné psychické problémy: nemá na sebe zdravý náhled, zažívá odcizení pocitů a pocity prázdnoty; projevují se u něj kompenzující obsahy nevědomí a kolektivní fantazie. Nedokáže se přiblížit vlastní podstatě, nemůže dosáhnout vnitřní celistvosti.  

Nabobtnalá" persona souvisí s nadměrně zvětšeným Já. Čím víc se člověk identifikuje s personou, tím víc je odmítán vnitřní život, tím víc ho ovládá nevědomí, tím víc je pod vlivem anima/animy (viz heslo ANIMUS, ANIMA), nad nimiž nemá kontrolu, často zažívá projekci (např. se často bezhlavě zamilovává). 

Pokud se ŽENA příliš ztotožní s personou, je to kompenzováno tím, že podléhá hlasu svého anima (je nevědomě řízena animem) - začíná ztrácet sama sebe, ztrácí svou ženskost, stává se posedlá výkonem, je přehnaně asertivní, snaživá, chorobně ctižádostivá, chladná, její hlas má břitký tón, je pragmatická, rozvíjí všemožné mužské kvality (např. rozhodnost, argumentace) na úkor emocionální citlivosti. 

Pokud se MUŽ příliš ztotožní s personou, je to kompenzováno tím, že podléhá hlasu své animy - jeho citové afekty se vymykají kontrole, je zženštilý, iracionálně podrážděný, má méněcenné vztahovačné cítění, může být chorobně vlastnický, žárlivý a přecitlivělý, bývá příliš zhýčkaný, sebe-rozmazlující, domácký. Může být "posednutý" ženskými motivy (např. budování domu, domova, zahrady, kuchyně). 

4/ ZÁMĚRNÉ OBNAŽOVÁNÍ MASKY KOMUKOLI/KDYKOLI: Lidé (zejména celebrity), kteří obnažují své "já" komukoli a kdykoli, přicházejí o své soukromí, žádnou masku už nemají. Ve skutečnosti se tito lidé cítí "bezprizorní" a prázdní, prodali svou tvář, stali se "prostituty" bez jakékoli intimity a hloubky.   

5/ ROZPOUŠTĚNÍ PERSONY: Pokud člověk začne více poznávat sám sebe a je schopný přehodnotit a odložit personu, postoupí na cestě individuace, najde nový smysl v životě. K rozpuštění persony může pomoci, když vytváříme nové vzorce chování (např. změníme prostředí, zažíváme nové situace), a nereagujeme podle zaběhlého vzorce. (Např. když ZABLOUDÍME V LESE, nevědomí prostoupí do vědomí, můžeme zažívat až mystické události.) POZOR! Při rozpouštění persony dochází k  rozpoutání mimovolní fantazie, neboť čím víc se oslabuje vědomí, tím víc nevědomé obsahy pronikají do vědomí a zaplavují jej (člověk zažívá paniku, zmatky a jakoby bezvýchodné situace, je malátný,  dezorientovaný, ztrácí psychickou rovnováhu). Je však třeba nepotlačovat nevědomí (to by zabránilo dalšímu vývoji), ani nemůžeme znehodnocovat vědomí (to by vedlo ke schizofrenii, psychóze).

Komplementární protiklady:

Persona je protikladem anima/animy
Persona je protikladem anima/animy

PERSONA je základem módních značek, reklam:

- Na principu persony stojí veškeré módní značky (hlavně být "in"). To funguje zejména u těch lidí, kteří nemají příliš rozvinutou individualitu (autentičnost) a prostřednictvím značky si ji draze "kupují". Myslí si, že si kupují kvalitu, ale ve skutečnosti si kupují jen zdání identity

- Tematika persony je základem takových reklam, které jsou založeny na identifikaci s někým, kdo v reklamě vystupuje (krásná dívka, zkušený muž, celebrita, atd.). Taková reklama nás vybízí k "rozkvětu  naší jedinečnosti/autentičnosti", ale ve skutečnosti je to iluze rychlé/levné zkratky

PERSONA se ve snech projevuje např. jako:

FASÁDA DOMU (viz heslo DŮM): Když je FASÁDA OKÁZALÁ/VELKOLEPÁ - tzn. prázdná póza člověka, jde mu jen o vnější efekt; FASÁDA ZCHÁTRALÁ - tzn. navenek působí sešle, ustaraně; KRÁSNÁ FASÁDA, ale vnitřek ZNIČENÝ/vybombardovaný - navenek působí formálně (např. manželství), ale chce budit zdání soudržnosti.

MASKA, ZÁVOJ, TURBAN, atd. (viz heslo MASKA, ZÁVOJ, TURBAN): Symbolizuje vnější obal osobnosti, který brání ostatním lidem, aby viděli, jací jsme doopravdy. Když nechceme, aby lidé viděli, co v nás probíhá, je tato "maska" nutná.

PŘEVLÉKÁNÍ ODĚVU, KTERÝ SE KE MNĚ NEHODÍ: Souvisí s problematikou persony. Pokud si oblékáme oděv, který k nám nepatří, nehodí se pro nás (např. za účelem vmísení se do urozené společnosti), vždy to někdo odhalí. Persona nemůže být úplně jiná, než jaký je člověk ve skutečnosti; není dobré snažit se schovávat za jakoukoliv masku, pokud nekoresponduje s člověkem jako takovým. 

SVLÉKÁNÍ/PŘEVLÉKÁNÍ ODĚVU: To symbolizuje rozpouštění (jedné vrstvy) persony, zbavování se persony nebo proměnu persony.

STRACH ZE ZMĚNY VIZÁŽE/JINÉHO STYLU OBLEČENÍ: To představuje strach, že změnou vizáže ztrácíme sebe, svou masku (vnější roli).

ZABLOUDIT V LESE (NOVÁ SITUACE, MYSTICKÁ UDÁLOST): To může představovat "rozpouštění" persony/masky (tzn. zažíváme novou situaci, nový vzorec chování, nereagujeme podle zaběhlého vzorce), kdy nevědomí prostoupí do vědomí, můžeme zažívat něco mystického. 


Zdroj: E. Aeppli: Psychologie snu; J. A. Sanford: Sny a léčení; C. G. Jung: Duše moderního člověka

Foto: Pexels

www.vykladanisnu.cz
Všechna práva vyhrazena 2022
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!