Po odhození "balastu" lze dosáhnout vnitřní změny 

Je možné v lidské psýché uskutečnit naprostou změnu? Je možné bez donucení, beze strachu a bez obav z následků v sobě uskutečnit změnu, po níž bychom přestali být útoční, násilní, hrubí, bojácní, chtiví či závistiví? 

Nejde zde o žádnou ideologii, neboť, jak uvádí Krišnamúrti, "ideologie jsou hloupost". Jde o sledování toho, co se fakticky každodenně děje. "Jestliže to sledujete a zkoumáte zblízka, zjišťujete, jak silně je vše založeno na určitém myšlenkovém pojetí." 

Myšlenkové pojetí však představuje jen část životního pole, jen pouhý zlomek.

Většina lidí se však měnit nechce, zvláště ti, kteří jsou ekonomicky a společensky dobře zajištění anebo se drží pevně nějaké víry a jsou v podstatě se sebou spokojení. Závislost na tradici, setrvávání v jakési domnělé jistotě, navíc s sebou nese lenost, poslušnost a přežívání daného stavu. 

Avšak ti, kteří jsou "probuzenější", cítí, že je nutná změna. Chápou, že je třeba odhodit balast tradice, vláčený po celé generace; že je třeba zbavit se autorit (tj. knihy, duchovní skupiny, učitelé, partneři, rodiče, atd.) a ideologií. Nelze si dokonce přizvat pomoc - žádného boha, gurua, žádnou víru, ani systém, nic, co by nás ovlivňovalo a zvnějšku k čemukoliv nutilo.

Co se stane, když odhodíme veškerý tento balast? 

Budeme mít více energie, schopností, elánu, větší sílu a vitalitu. Pokud odhodíme tuto "mrtvou zátěž", pocítíme více energie, která nemá z ničeho strach - ani z vlastních chyb, ani z toho, že děláme něco špatně. Už tato energie je proměnou, které je nesmírně zapotřebí. Většina lidí však vyplýtvá tuto energii na strach.

Když "odhodíte" veškerý tento balast, energie se projeví a uskuteční ve vás zásadní vnitřní změnu - o kterou se vy sami nemusíte vůbec pokoušet! Jelikož nečekáte od nikoho pomoc, jste volní - svobodní, abyste objevovali a zkoumali. Kde je svoboda, tam je velký energetický náboj. A svoboda nemůže nic pokazit... 

Kde je svoboda, neexistuje dobré ani špatné jednání. Jste prostě volní, a z tohoto prostoru - v němž není strach - jednáte. Mysl, která nemá strach, je schopna velké lásky. A láska může dělat, co chce.

Aby v lidské psýše došlo k proměně, je nutná nezávislost

Poznávání sebe sama se nenaučíte od nikoho, ani od psychoanalytiků, ani od filozofů. To byste se naučili něco o nich, ale ne o sobě. Není možné záviset na tradici, ani na žádné víře, guruovi či bohovi. 

Pokud toto pochopíte, čeká vás poté daleko větší potíž - tzv. "vnitřní autorita", tedy autorita omezených osobních zkušeností a nashromážděných názorů, autorita vašich znalostí, myšlenek a ideálů. 

Jak říká Krišnamúrti: "V minulosti jsme udělali určité zkušenosti, z nichž jsme si vzali ponaučení, avšak tato autorita včerejška je stejně destruktivní, jako každá jiná, stará třeba tisíc let".

Ani této vnitřní autority není k sebepoznání potřeba. Jsme živí tvorové, bez přestání a bez odpočinku jsme stále v pohybu. 

"Kdo se na sebe dívá skrze mrtvý včerejšek, nikdy tomuto živoucímu rytmu, jeho kráse a hodnotě neporozumí. Zbavit se autority, vlastní i cizí, znamená "zemřít" vůči všemu, co bylo, takže mysl je neustále svěží, stále mladá, nevinná, plná nadšení a života. Pouze v takovémto rozpoložení /tj. když se zbavíme autority/ má člověk schopnost učit se a dívat. Musí ale být velmi pozorný, uvědomovat si, co se odehrává v nitru, aniž by přitom cokoliv opravoval nebo si nařizoval, co v něm má nebo nemá být. Protože ve chvíli, kdy se začnete opravovat, uvedete na scénu další autoritu - svůj dozor."

Na cestu do nejtajnějších koutů mysli je třeba vyjít nalehko, bez zátěže názorů, předsudků a závěrů - toho starého harampádí, které jsme posbírali za poslední dva nebo čtyři tisíce let. Zapomeňte, co o sobě víte. Začněte, jako byste nevěděli nic.

Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví

Foto: Pixabay