Používáme jen malou část vědomí

26.12.2021

Používáme jen malou část vědomí, o podvědomí toho moc nevíme

Lidské vědomí je široké pole, v němž funguje mysl a veškeré vztahy, a nalézají se v něm veškeré naše úmysly, domněnky, přání, obavy, strachy, inspirace, touhy, naděje, starosti i radosti. Psychologie rozděluje vědomí na "činné" (tj. naše denní myšlenky, pocity a činnosti) a "spící" (naše podvědomí, tj. záležitosti, s nimiž nejsme obeznámeni, a které se příležitostně projevují určitými náznaky, sny, intuicí).

Běžně používáme jen malou část vědomí (tj. "činné" vědomí), zatímco o podvědomí (tj. "spící" vědomí) toho příliš nevíme. Bylo by však možné uvědomit si celé pole vědomí, a nikoli jen jeho nepatrnou část? Jakmile si totiž uvědomujeme celek, je v činnosti celá naše pozornost, nikoli jen její malá část. Tomu je důležité porozumět. Pokud by se nám podařilo obsáhnout celek, zmizely by všechny vnitřní rozpory, které vznikají tříštěním vědomí.

Všichni dobře známe tuto roztříštěnost: Něco jiného představujeme v práci, něco jiného doma, milujeme lidi kolem sebe, ale jsme také schopní je zničit. Je možné, aby si mozek - žijící v roztříštěnosti - uvědomil celé pole vědomí? Je možné stát se celistvou lidskou bytostí, bez roztříštěného vědomí? Pokud začnete zkoumat lidské "já" (tj. ego) postupně, krok za krokem, zkoumat každou jednotlivou myšlenku, pohnutky a city, zabřednete do takové analýzy na celé měsíce a roky. Vaše "já" má mnoho tváří, a je neustále v pohybu, pořád něco chce nebo odmítá pod tlakem různých vlivů. To znamená, že analýza není tou nejsprávnější cestou.

Je třeba se na sebe dívat bezprostředně a mimo čas. Celek vlastního "já" lze spatřit jen s neroztříštěnou myslí. Pokud byste byli schopni podívat se na sebe celistvě, a přitom byste ze sebe vydali všechno - veškerou svou pozornost - poté by se vám mohlo podařit zapomenout na svou "osobnost", skutečně zpozornět. Poté by vnitřní rozpory a konflikty ve vás zmizely. 

Pokud chcete porozumět kráse nějakého zvířete, hmyzu, listu, anebo povaze nějakého člověka s jejími složitostmi, musíte napnout celou svou pozornost. Pozorní jste jen tehdy, když máte o věci skutečně zájem, když jim rádi rozumíte, potom jim dáváte celé své myšlení a celé své srdce.

Většinou je to však v životě naopak: nejsme si pořádně vědomi ani věcí vnějších, ani věcí vnitřních. Většina z nás si neuvědomuje plno věcí, ani to, o čem se ve skutečnosti hovoří, ani vnější svět - lidi, barvy, tvary stromů, plující oblaka, plynutí vody v řece. Je tomu tak proto, že jsme zaměstnáni sami sebou, svými trapně malými myšlenkami a svými problémy, radostmi, zásadami a nejrůznějšími snahami. Tak nevíme, co se děje kolem skutečně nás.

Pozornost (tzn. být si plně vědom) není totéž, co soustředění. Pozornost je naprosté uvědomování, které nic nevylučuje. Je to jako žít pod jednou střechou s "jedovatým hadem": dáváte si pozor na jakýkoli pohyb, jste nesmírně citliví na sebemenší šelest. Tento druh pozornosti je veškerou energií. Při ní se vám celek vašeho skutečného "já" vyjeví okamžitě, v jediném okamžiku.


Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví

Foto: Pixabay

www.vykladanisnu.cz
Všechna práva vyhrazena 2021
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!