SBS: Ženské pohlavní orgány (poševní křeče, Barthol. cysta, vaginální suchost, zánět, opar, aj.)

CERVIKÁLNÍ SVALY A SVĚRAČ

VÝVOJ A FUNKCE CERVIKÁLNÍCH SVALŮ A SVĚRAČE: Děložní hrdlo je obklopeno svalovým tělesem se svěračem u ústí do pochvy. Během porodu se cervikální svaly stahují a svěrač se otevírá, aby napomohl porodu dítěte (viz také děložní a vaginální svaly). Totéž se děje během ženského orgasmu, kdy se cervikální (poševní) svěrač uvolní, takže penis může snadno proniknout do děložního hrdla, přičemž cervikální svaly pevně svírají penis. Cervikální svaly a cervikální (poševní) svěrač jsou tvořeny příčně pruhovaným svalstvem, pocházejí z nového mezodermu, jsou řízeny z mozkové dřeně a motorické kůry.

ÚROVEŇ MOZKU: Cervikální svaly a cervikální (poševní) svěrač mají dvě řídící centra ve velkém mozku. Trofická funkce svalů, zodpovědná za výživu tkáně, je řízena z mozkové dřeně; kontrakce svalů je řízena z motorické kůry (součást mozkové kůry). Pravá polovina cervikálních svalů a svěrače je řízena z levé mozkové hemisféry, levá polovina je řízena z pravé hemisféry; existuje tedy zkřížená korelace mezi mozkem a orgánem (viz schéma GNM).

POZNÁMKA: Cervikální svaly a cervikální svěrač, vaginální svaly, svaly močového měchýře a zevní svěrač močového měchýře, svaly konečníku a zevní svěrač konečníku mají stejné mozkové relé.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt, spojený s poševními svaly a svěračem je "neschopnost dostatečně udržet plod" (obtížné těhotenství, strach z potratu, potraty; viz také děložní svaly) nebo "neschopnost dostatečně pevně držet penis při pohlavním styku" (srovnej s vaginálními svaly). Konflikt je podobný Konfliktu ztráty sebeúcty.

KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE: Dochází k úbytku buněk (nekróza) tkáně poševních svalů (řízené z mozkové kůry), úměrně intenzitě konfliktní aktivity narůstá ochrnutí nebo slabost cervikálních (poševních) svalů (řízeno z motorické kůry). Současně se otevírá i poševní svěrač (u svěračů neprobíhá žádná nekróza!).

POZNÁMKA: Příčně pruhované svalstvo patří do skupiny orgánů, které na související konflikt reagují funkční ztrátou; viz také SBS buněk ostrůvků pankreatu (alfa a beta buňky), vnitřního ucha (hlemýžď a vestibulární orgán), čichových nervů, sítnice a sklivcového tělesa očí nebo hyperfunkcí (okostice a talamu).

POZNÁMKA: Zevní svěrače (zevní svěrač močového měchýře, zevní svěrač konečníku, poševní svěrač) se skládají z příčně pruhovaného svalstva, zatímco vnitřní svěrače, jako je vnitřní svěrač močového měchýře a vnitřní svěrač konečníku, se skládají z hladkého svalstva. Vnější svěrače mají inverzní inervaci, což znamená, že se uzavírají kontrakcí při vagotonii, tj. v léčebné fázi, a otevírají se uvolněním během sympatikotonie, tj. v konfliktně-aktivní fázi a epileptoidní krizi. Co se týče poševního svěrače, náhlý (nečekaný) negativní stres (úzkost), který zažije těhotná žena nebo nenarozené dítě, otevírá svěrač a vyvolá předčasný porod nebo potrat.

LÉČEBNÁ FÁZE: Během léčebné fáze dochází k rekonstrukci poševních svalů a uzavření poševního svěrače. Během epileptoidní krize se dostavují POŠEVNÍ (CERVIKÁLNÍ) KŘEČE.

POZNÁMKA: Všechny orgány, které pocházejí z nového mezodermu ("skupina, týkající se nadbytku"), včetně cervikálních (poševních) svalů, vykazují biologický účel na konci léčebné fáze. Po ukončení léčebného procesu je orgán nebo tkáň silnější než předtím, což umožňuje být lépe připraven na konflikt stejného druhu.

ŽENSKÝ ORGASMUS:

Během žen. orgasmu se otevírá poševní svěrač, zatímco se cervik. svaly stahují (to se rovná rytmické svalové kontrakci, k níž dochází při epileptoidní krizi koster. svalstva). Když muž ejakuluje, "sací" pohyb děložního hrdla pomáhá vtáhnout sperma do dělohy. Cervikální (spíše cervikální, než vaginální) orgasmus je iniciován z "ženské konfliktní oblasti" na levé straně mozk. kůry, přesněji z mozkového relé, které řídí sliznici děložního čípku. Na vrcholu orgasmu se zapojuje celý levý spánkový lalok, včetně hrtanu (lapání po dechu) a konečníku. Orgasmus klitorisu i penisu je řízen z pravé strany postsenz. mozkové kůry (viz klitoris); rektální orgasmus je řízen z levé strany.

BARTHOLINIHO ŽLÁZY

VÝVOJ A FUNKCE BARTHOLINIHO ŽLÁZ: Bartholiniho žlázy se nacházejí po obou stranách otvoru do pochvy. Stejně jako žlázy, produkující smegma, které lubrikují hlavičku penisu, je funkcí Bartholiniho žláz vylučování hlenu (sekreční kvalita) kvůli lubrikaci vaginálního vchodu při přípravě na pohlavní styk. Bartholiniho žlázy se skládají ze střevního cylindrického epitelu, pocházejí z entodermu, jsou řízeny z mozkového kmene.

POZNÁMKA: Skeneho žláza, která se nachází na horní stěně pochvy, je obdobou mužské prostaty. Sekret produkovaný Skeneho žlázou obsahuje prostatickou tekutinu, včetně PSA! Vývody žlázy ústí do močové trubice, stejně jako u prostaty. Během sexuálního vzrušení je tekutina vypuzena otvorem močové trubice, což vysvětluje "ženskou ejakulaci". V roce 2002 Federativní mezinárodní výbor pro anatomickou terminologii oficiálně přejmenoval Skeneho žlázu na "ženskou prostatu".

ÚROVEŇ MOZKU: Bartholiniho žlázy jsou řízeny z levé strany mozkového kmene. Řídicí centrum se nachází vedle řídicího centra podsliznice konečníku.

POZNÁMKA: Bartholiniho žlázy, žlázy produkující smegma a podsliznice močového měchýře (trigon močového měchýře) mají stejné mozkové relé.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt, spojený s Bartholiniho žlázami, je "neschopnost produkovat dostatečné množství vaginálního hlenu". Nedostatečná předehra a bolestivý sex, kdy vagína není dostatečně zvlhčená, tento konflikt obvykle aktivují.

KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE: Po spuštění DHS se během konfliktně-aktivní fáze buňky v Bartholiniho žlázách množí, a to úměrně intenzitě konfliktu. Biologický účel množení buněk je zvýšit sekreci vaginálního hlenu, aby se usnadnila penetrace.

LÉČEBNÁ FÁZE: Po vyřešení konfliktu (CL) odstraňují houby/plísně nebo mykobakterie, např. bakterie TBC, buňky, které již nejsou potřebné. Pokud je proces hojení intenzivní, nahromaděný hnis vytvoří absces (ABSCES BARTHOLINIHO ŽLÁZY) nebo cystu, naplněnou tekutinou (BARTHOLINIHO CYSTA), která se během epileptoidní krize spontánně vyprázdní. Když je současně zadržována voda v důsledku tzv. "SYNDROMU", může absces nebo cysta ucpat vývod ze žlázy.

Pokud houby/plísně napomáhají hojení, způsobuje to KANDIDÓZU (viz také kandidóza, týkající se děložní sliznice a vejcovodů). Výtok, vznikající při odstraňování buněk, se vylučuje poševním otvorem. "Vaginální výtok" pochází z Bartholiniho žláz a nikoli, jak se předpokládá, z pochvy, protože poševní kanál není vybaven entodermální submukózou a následně není osídlen houbami nebo tuberkulózními bakteriemi. Časté recidivy konfliktů vedou ke ztrátě tkáně žlázy, což má za následek trvalou VAGINÁLNÍ SUCHOST (viz také vaginální sliznice). Stejně jako ostatní tzv. pohlavní choroby není kandidóza nakažlivá! Pokud se stane, že ji má i mužský partner, prozrazuje to, že prožil – ve stejné době – konflikt "nemožnosti proniknout do těsné nebo suché pochvy", a následně se objeví kandidóza v léčebné fázi. 

POZNÁMKA: Antibiotika rovněž způsobují vaginální suchost. Ničí totiž normální vaginální mikroflóru, která je z velké části osídlena bakteriemi Lactobacillus acidophilus. "Kvasinková (plísňová) infekce" je vyvolána vedlejšími účinky léků ("neschopnost produkovat dostatečné množství poševního hlenu"). Příznaky kandidózy (výtok, svědění) se objevují v léčebné fázi nebo po ukončení léčby antibiotiky. Další léčba vytváří začarovaný kruh.

VAGINÁLNÍ SLIZNICE 

VÝVOJ A FUNKCE SLIZNICE VAGÍNY: Vagína je průchod, vedoucí z děložního čípku do vnější části těla. Vnější stěna vagíny (pochvy) je tvořena svaly. Vnitřní povrch tvoří vrstva pojivové tkáně, umožňující větší pružnost při pohlavním styku a porodu. Slizniční membrána vnitřní výstelky udržuje stálou hladinu vlhkosti v poševním kanálu. Pochva samotná nemá žádné žlázy, avšak krevní plazma, prosakující propustnými poševními stěnami, udržuje pochvu stále vlhkou. Když je žena sexuálně vzrušená, zvýšený průtok krve do této oblasti způsobí prosakování většího množství tekutiny. Bartholiniho žlázy produkují hlen v otvoru vagíny, který usnadňuje průnik penisu. Poševní sliznice se skládá z dlaždicového epitelu, pochází z ektodermu, je řízena z mozkové kůry. 

POZNÁMKA: Vagína (pochva) nemá entodermální podsliznici.

ÚROVEŇ MOZKU: Vaginální sliznice je řízena ze senzorické kůry (součást mozkové kůry). Pravá polovina pochvy je řízena z levé části senzorické kůry, levá polovina je řízena z pravé mozkové hemisféry; existuje tedy zkřížená korelace z mozku do orgánu (viz schéma GNM).

POZNÁMKA: Vaginální sliznice a pokožka vnějších pohlavních orgánů (mužských i ženských) sdílejí stejné mozkové relé (viz schéma GNM).

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt, spojený s vaginální sliznicí, je Konflikt sexuálního odloučení ve spojitosti s vagínou. Podobně jako při Konfliktu sexuálním (spojený se sliznicí děložního čípku), může žena trpět konfliktem v důsledku nečekané ztráty sexuálního partnera, sexuálního odmítnutí, partnerovy impotence nebo když zjistí, že její muž spí s jinou. Konflikt může vyvolat již samotné podezření, že její partner má sexuální kontakt s jinou ženou. Naopak Konflikt sexuálního odloučení se týká nechuti k sexu, např. kvůli nedostatku emoční intimity, bolestivému pohlavnímu styku, nedostatečné předehře, nechtěným sexuálním praktikám nebo strachu z otěhotnění. Konflikt může vyvolat také strach z nákazy pohlavní chorobou.

(V souladu s evoluční úvahou jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a separační konflikty hlavními konfliktními tématy, spojenými s orgány ektodermálního původu, řízenými ze senzorické, premotorické a postsenzorické kůry.)

Speciální biologický program vaginální sliznice se řídí VZORCEM CITLIVOSTI VNĚJŠÍ KŮŽE, kdy během konfliktně-aktivní fáze dochází k HYPOSENZITIVITĚ (tj. snížená citlivost), a během léčebné fáze dochází k epileptoidní krizi a HYPERSENZITIVITĚ (tj. nadměrná citlivost).

KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE: Dochází ke zvředovatění (úbytek buněk) v poševní sliznici se sníženou ztrátou citlivosti, nebo pokud byl konflikt intenzivní, úplnou ztrátou citlivosti.

Vaginální hyposenzitivita (znecitlivění) slouží biologickému účelu, aby žena nebyla schopná nic "cítit", aby tak lépe zvládla sexuální odloučení (viz ztráta krátkodobé paměti při Konfliktu odloučení).

Pokračující zvředovatění ve vagíně vede k VAGINÁLNÍ SUCHOSTI (viz také Bartholiniho žlázy). U žen, které jsou sexuálně aktivní, způsobují bolest při pohlavním styku obvykle nové Konflikty sexuálního odloučení, společně s negativním stresem, který se týká "neschopnosti produkovat dostatečné množství poševního hlenu". V důsledku toho se vaginální suchost stává chronickou.

POZNÁMKA: Vaginální lubrikace je řízena z parasympatického nervového systému. Proto se pochva nezvlhčuje, když je žena ve stresu nebo zažívá intenzivní konfliktní aktivitu (sympatikotonie) jakéhokoli biologického konfliktu (to samé platí pro erekci penisu).

LÉČEBNÁ FÁZE: Během první části léčebné fáze (PCL-A) je zvředovatění doplňováno prostřednictvím množením buněk. Příznaky hojení jsou VAGINÁLNÍ DERMATITIDA se svěděním pochvy (pruritus) a bolestí (hypersenzitivita). Když dojde k zánětu, stav se nazývá VAGINITIDA (zánět pochvy). Vaginální výtok je čirý, případně s lehkým krvácením; pokud bakterie napomáhají hojení, je výtok žlutý (srovnej s výtokem při kvasinkové/plísňové aktivitě v děloze nebo v Bartholiniho žlázách).

Po epileptoidní krizi se v druhé části léčebné fáze (PCL-B) stav normalizuje, pokud nedojde k recidivám konfliktu.

POZNÁMKA: Všechny epileptoidní krize, které jsou řízeny ze senzorické, postsenzorické nebo předmotorické senzorické kůry, jsou doprovázeny poruchami krevního oběhu, závratěmi, krátkými poruchami vědomí nebo úplnou ztrátou vědomí (mdloby nebo "absence"), v závislosti na intenzitě konfliktu. Dalším výrazným příznakem je pokles hladiny cukru v krvi, způsobený nadměrným využíváním glukózy mozkovými buňkami (srovnej s hypoglykémií, související s buňkami ostrůvků pankreatu).

-- VAGINÁLNÍ OPAR jsou puchýřky a vřídky v pochvě. Podle konvenční medicíny je genitální opar "pohlavně přenosnou chorobou", způsobenou "herpes virem", což je teorie, která nebyla nikdy vědecky prokázána. Stejně jako ostatní pohlavní choroby se genitální opar nemůže přenášet pohlavním stykem, protože symptomy jsou již hojivé příznaky.

-- VAGINÁLNÍ BRADAVICE, nazývané také genitální bradavice nebo kondylomata, jsou výsledkem neustálých recidiv konfliktu (viz také bradavice děložního čípku).

VAGINÁLNÍ SVALY

VÝVOJ A FUNKCE VAGINÁLNÍCH SVALŮ: Vaginální svaly obklopují celý poševní kanál. Jejich funkcí je udržet penis při pohlavním styku a roztahovat/stahovat se během porodu kvůli usnadnění porodu (viz také svaly děložního hrdla, poševní svěrač a děložní svaly). Vaginální svaly jsou tvořeny příčně pruhovaným svalstvem, pocházejí z nového mezodermu, jsou řízeny z mozkové dřeně a motorické kůry.

ÚROVEŇ MOZKU: Vaginální svaly mají v mozku dvě řídicí centra. Trofická funkce svalů, zodpovědná za výživu tkáně, je řízena z mozkové dřeně; kontrakce a expanze svalů jsou řízeny z motorické kůry (součást mozkové kůry). Pravá polovina vaginálního svalstva je řízena z levé části mozkové kůry, levá polovina je řízena z pravé mozkové hemisféry; existuje tedy zkřížená korelace z mozku do orgánu (viz schéma GNM).

POZNÁMKA: Vaginální svaly, svaly děložního hrdla a poševní svěrač, svaly močového měchýře a zevní svěrač močového měchýře, svaly konečníku a zevní svěrač konečníku mají stejné mozkové relé.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt, spojený s vaginálními svaly, je "neschopnost udržet penis" nebo neschopnost zabránit vaginálnímu průniku (vynucený, násilný sex, nechtěný sex, strach z pohlavního styku kvůli nepohodlí nebo bolesti).

KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE: Dochází k úbytku (nekróza) vaginální svalové tkáně (řízené z mozkové dřeně), úměrně stupni konfliktní aktivity narůstá slabost vaginálních svalů (řízeno z motorické kůry), čehož si obvykle nevšimneme.

POZNÁMKA: Příčně pruhované svalstvo patří do skupiny orgánů, které na související konflikt reagují funkční ztrátou (viz také SBS buněk ostrůvků pankreatu - alfa a beta buněk) vnitřního ucha (hlemýžď a vestibulární orgán), čichových nervů, sítnice a sklivcového tělesa očí) nebo hyperfunkcí (okostice a thalamus).

LÉČEBNÁ FÁZE: V léčebné fázi jsou poševní svaly rekonstruovány. Během epileptoidní krize se však svaly stahují a způsobují tonicko-klonické vaginální křeče, což je stav známý jako VAGINISMUS (KŘEČOVITÉ STAHY). Negativní stres, spojený s bolestivým pohlavním stykem, se může stát "kolejí", vedoucí k recidivám příznaků.

POZNÁMKA: Všechny orgány, které pocházejí z nového mezodermu ("skupiny týkající se nadbytku"), včetně vaginálních svalů, vykazují biologický účel na konci léčebné fáze. Po ukončení procesu hojení je orgán nebo tkáň silnější než předtím, což umožňuje být lépe připraven na konflikt stejného druhu.

ŠPIČKA KLITORISU

VÝVOJ A FUNKCE ŠPIČKY (lat. GLANS) KLITORISU: Klitoris se nachází na přední části malých stydkých pysků, nad otevřením močové trubice. Klitoris se skládá ze špičky, stonku a kapuce klitorisu. Špička klitorisu je tvořena dlaždicovým epitelem, pochází z ektodermu, je tedy řízena z mozkové kůry. 

POZNÁMKA: Špička klitorisu je pokryta epidermální vrstvou kůže, ale není obdařena škárou.

Dřík klitorisu je ekvivalent dutých tělísek penisu, která se táhnou od spodních větví stydké kosti k hlavičce penisu. U žen se obě kavernózní tělesa nacházejí pod vnějšími stydkými pysky. Crura jsou výběžky topořivých tělísek (corpora cavernosa). Stejně jako corpus spongiosum penisu jsou i vestibulární bulby klitorisu erektilní tkání, složenou převážně z hladké svaloviny.

ÚROVEŇ MOZKU: Špička klitorisu je řízena z postsenzor. kůry (část mozkové kůry). Pokožka, pokrývající špičku, je řízena ze senzorické mozk. kůry (viz mozk. relé zevních pohlavních orgánů a poševní sliznice).

Pravá polovina špičky klitorisu je řízena z levé části postsenzorické kůry (mezi relé konečníku a pravého močového měchýře); levá polovina je řízena z pravé hemisféry (mezi relé žaludku a levého močového měchýře); existuje tedy zkřížená korelace z mozku na orgán.

POZNÁMKA: Špička klitorisu a žalud penisu sdílejí stejné mozkové relé. Jejich řídicí centra se nacházejí mimo spánkové laloky; neplatí tedy princip pohlaví, laterality a hormonálního stavu.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt, spojený se špičkou klitorisu, je Konflikt těžkého odloučení ve spojitosti s klitorisem, např. v důsledku ztráty sexuálního partnera nebo sexuálního odmítnutí (viz také Konflikt sexuálního odloučení, spojený s vagínou a pokožkou zevních genitálií). Konflikt se týká také toho, že žena nechce být dotýkána na klitorisu (tzn. sexuální zneužívání, sexuální obtěžování, odpor k orálnímu sexu, nepříjemná stimulace klitorisu), nebo že jí není dovoleno dotýkat se klitorisu, včetně dotýkání sebe samé (DHS vyvolaný při přistižení při masturbaci).

(V souladu s evoluční úvahou jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a separační konflikty primární konfliktní témata, spojená s orgány ektodermálního původu, řízenými ze senzorické, premotorické senzorické a postsenzorické kůry.)

Speciální biologický program špičky klitorisu se řídí VZORCEM CITLIVOSTI SLIZNICE HLTANU, kdy během konfliktně-aktivní fáze dochází k HYPERSENZITIVITĚ (tj. nadměrná citlivost), a během léčebné fáze dochází k epileptoidní krizi a HYPOSENZITIVITĚ (tj. snížená citlivost).

POZNÁMKA: S výjimkou žaludu penisu a špičky klitorisu se zevní genitálie řídí vzorcem citlivosti vnější kůže, protože jsou řízeny ze senzorické mozkové kůry.

KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE: Dochází ke zvředovatění (ztráta buněk). Během konfliktní aktivity je špička klitorisu nadměrně citlivá na dotek (HYPERSENZITIVITA KLITORISU).

LÉČEBNÁ FÁZE: Během léčebné fáze je zvředovatění doplňováno novými buňkami. Léčebný proces se projevuje jako HYPOSENZITIVITA KLITORISU (tj. znecitlivění) se sníženou citlivostí nebo, pokud byl konflikt intenzivní, úplnou ztrátou citlivosti. Hypersenzitivita se krátkodobě reaktivuje během epileptoidní krize. Po ukončení SBS se citlivost klitorisu vrací k normálu.

POZNÁMKA: Všechny epileptoidní krize, které jsou řízeny ze senzorické, postsenzorické nebo předmotorické senzorické kůry, jsou doprovázeny poruchami krevního oběhu, závratěmi, krátkými poruchami vědomí nebo úplnou ztrátou vědomí (mdloby nebo "absence" vědomí), v závislosti na intenzitě konfliktu. Dalším výrazným příznakem je pokles hladiny cukru v krvi, způsobený nadměrným využíváním glukózy mozkovými buňkami (srovnej s hypoglykémií, související s buňkami ostrůvků pankreatu).

Překlad: Vladimír Bartoš; revize překladu: Jana Schön

Zdroj: Caroline Markolin, learninggnm.com