Skutečná revoluce - 3. část (Princip požitků, osvobození od strachu)

14.01.2023

Abychom porozuměli celému spletitému systému existence je zapotřebí opravdového nadšení, avšak bez účasti intelektu, nálad, emocí či závazného slibu. Psychická struktura společnosti i celá naše psychická existence je založena na neustálých požitcích a zábavě. Dokud člověk nepochopí povahu a strukturu požitků a zábavy, vždy bude zažívat strach. Mysl, která je podmíněná principem požitků a zábavy, nemůže myslet jasně. 

To, o co se snažíme, v těchto promluvách a diskusích, je zjistit, zda lze radikálně přivodit transformaci mysli. Nikoli akceptovat věci, jak jsou, ani se proti nim nebouřit, protože revolta není žádná odpověď, ale pochopit to, prozkoumat to, dát do toho srdce a mysl se vším, co máte, abyste objevili jiný způsob bytí. 

Vezmeme-li v úvahu, jaký je svět nyní, s veškerým utrpením, konflikty, destruktivní brutalitou, agresí, ohromným pokrokem v technologiích, atd., zdá se mi, že člověk kultivoval vnější svět a víceméně jej ovládl, avšak vnitřně je člověk stále stejný: je v něm velký kus zvířete, je stále brutální, násilnický, agresivní, hrabivý, zištný, soupeřící, a vybudoval společnost v tomto duchu. Čím víc tohle pozorujeme - pokud nejsme zcela slepí, hluší a tupí - jsme si vědomi výjimečných rozporů v lidské bytosti. 

Abychom pochopili tento spletitý problém existence, musíme mít ohromné nadšení, avšak bez účasti intelektu, ležérnosti, emocionálnosti, zavazujícího jednání, dokonce nepomůže ani to, když budeme součástí nějaké konkrétní politické nebo duchovní skupiny. To nám sice může dodat jistou kvalitu intenzity, určitý elán a vervu, ale pořád v tom bude zahrnuta touha po požitku a uspokojení. Celá struktura společnosti - se svojí morálkou, "bohy", kulturou - je založena na požitcích, obveselování a zábavě. 

Víte, uslyšíte zde hodně slov, idejí a myšlenek, ale myšlenky, ideje a slova nejsou skutečnost, nikdy nepřivodí radikální revoluci/změnu v mysli. To, čím se zde zabýváme, je vyvolání radikální revoluce v mysli. Tato revoluce v mysli se musí odehrát bez jakékoli námahy/snahy, protože v pozadí veškeré snahy a úsilí je vždy nějaký motiv. Revoluce s motivem není vůbec žádná revoluce!

Pokud zde existuje nějaký motiv, změna se stane pouze modifikovanou kontinuitou. Změna, radikální transformace mysli, může nastat pouze tehdy, když neexistuje žádný motiv a když začneme chápat psychickou strukturu. Abychom to pochopili, musí zde být akt skutečného naslouchání - nikoli jen poslouchat slova, ale naslouchat tomu, co se vlastně děje v nás samých. Společně zde podnikáme cestu do celkové psychické struktury člověka, jelikož skrze pochopení této struktury a významu můžeme pak snad vyvolat změnu ve společnosti. Společnost potřebuje naprostou změnu, totální revoluci (v mysli člověka).

Celý koncept, jednání a naléhavé potřeby ve společnosti jsou založeny na požitcích a zábavě. Dokud nepochopíme povahu a strukturu požitků a zábavy, vždy budeme mít strach - a to strach nejen v našich vzájemných vztazích, ale strach ze života, celkové existence. Bez pochopení zábavy/požitků nemůže existovat svoboda, která by byla beze strachu.

Nejde nám o zavrhování a zříkání se požitků a zábavy, prosazování puritánského způsobu života, potlačování požitků, jejich nahrazování nebo popírání uspokojení - my to prozkoumáváme, a to oproštěni od mínění, názorů a posuzování. 

Co jsou požitky, zábava, dychtění?

Abychom požitky a zábavu skutečně pochopili, potřebujeme velký díl pozornosti, pohotovou mysl a jemné vnímání, a nesmíme v sobě potlačovat ani popírat tuto kvalitu, tento princip požitků. To je velmi těžké udělat, protože jsme tak silně podmíněni, abychom fungovali na principu požitků, zábavy, uspokojení. To vždy omezuje naši celkovou pozornost. Díváme se na život ve fragmentech. Dokud v nás existuje specifická fragmentace, nemůžeme vidět celek.

Pokud si člověk řekne "musím mít určitý požitek/zábavu a budu se toho držet za každou cenu", pak nikdy nepochopíme celkový vzorec zábavy. My se zde zabýváme chápáním celistvosti požitků/zábavy, zahrnující bolest, frustraci, agónii, výčitky svědomí, lítost, pocit viny, bolest z osamělosti (pokud je nám zábava odepřená) a přirozeně únik skrze různé formy, což je jen pokračování požitků.

Mysl, která je podmíněná tímto principem požitků azábavy, nemůže očividně chápat, vidět pravdu, nemůže myslet jasně, a proto v ní není skutečné nadšení. Proměňuje nadšení na sexuální vášeň nebo dosažení nějaké fragmentární činnosti a naplnění v tomto fragmentu. Pokud nechápeme požitky a zábavu, máme pak jen takové zanícení, které vyvolává brutalitu a necitelnost, bezohlednost a bezcitnost.

Jestliže nechápeme, co jsou požitky, zábava, potěšení, není zde skutečná láska. Láska není požitek, zábava, touha ani dychtění, ani vzpomínka. Požitky a zábava popírají, zavrhují lásku. Proto je tak důležité pochopit tento princip. 

Co tedy jsou požitky a zábava? Je to touha, dychtění, které přichází do bytí velmi přirozeně: když vidíte něco, co vás stimuluje, máte z toho silný vzrušující pocit, senzaci... Z tohoto pocitu vzniká touha,  dychtění, což je udržováno myšlenkami... Pokračováním této touhy je požitek, zábava, potěšení, což je udržováno myšlenkami. 

Myšlenky jsou reakcí paměti, která je založená na jiných prožitcích (kdy jsme zažívali zábavu, bolest). Myšlenky dávají touze a dychtění "potravu", usilujeme o dosažení naší touhy, uspokojení. 

Můžeme to u sebe velmi jednoduše vidět: pokud pozorujeme, je to všechno před námi. Kvalitu pozorování nás nemůže nikdo naučit. Pokud vás někdo učí, jak pozorovat, tak přestanete pozorovat - pak máte jen techniku pozorování, ale to vám brání v tom, abyste pozorovali sami. 

Když skutečně sami pozorujete, vyjeví se vám to v nekonečné podobě, což je život sám. Potom nejste na nikom závislí, na žádném psychologovi, teologovi, knězi, ani na žádném dogmatu. Pak se díváte na tento pohyb života, což jste vy sami. Jelikož se však neumíme dívat s takovou jasností, jsme poháněni tímto principem požitků, zábavy a potěšení.

Abychom pochopili požitky, zábavu, musíme chápat strukturu myšlení - protože skrze myšlenky pokračují požitky: užil jsem si zábavu, užil jsem si včera potěšení a požitky různých druhů, přemýšlím a vzpomínám na tu zábavu, požaduju pokračování. Takže vzpomínky na požitky včerejška jsou reagováním, požadováním, aby to bylo obnoveno.

Myšlení je čas

Myšlení je čas: naše myšlenky o požitcích včerejška, minulém uspokojení, včerejším radostném požitku. Myšlenky a přemýšlení o tom vyžaduje pokračování, plánujeme si už zítřejší radosti a zábavu. Myšlení vytváří minulost, přítomnost a budoucnost - což je čas. Čas je vytvářen myšlenkou/myšlením (byl jsem, jsem, budu), musím změnit toto v tamto. Včera jsem měl zábavu, chystám se ji mít znovu a budu ji mít. Tato kvalita času je vytvářena myšlením, je plozena a připravována myšlením. Myšlení a myšlenky jsou čas; a je to čas, který vytváří strach.

Neprozkoumáme-li čas, požitky a zábavu, myšlenky a myšlení, budeme vždy svázáni časem. Čas se pro nás nikdy nezastaví. Jen tehdy, když se pro nás "zastaví čas", je tam něco úplně nového. Jinak pro nás existuje jen kontinuita toho, co bylo předtím, modifikované skrze přítomnost, formované budoucností.

Osvobození od strachu

Existují desítky nejrůznějších strachů, které lidská bytost má, ať už to jsou vědomé nebo neobjevené strachy: strach z budoucnosti, strach ze souseda, ze smrti, opuštěnosti, osamělosti, nejistoty, zmatení, nerozhodnosti, nezajištěnosti, strach z nízkého sebevědomí. Také máme strach z toho, abychom nevypadali hloupě, takže se snažíme působit chytře... Víte, strach je vždy ve vztahu k něčemu, strach neexistuje sám o sobě!

Abychom byli zcela osvobozeni od strachu - nikoli částečně, fragmentárně, ale kompletně; abychom byli zcela psychicky osvobozeni od strachu - musíme pochopit myšlení/myšlenky, čas a požitky/zábavu. Toto pochopení není intelektuální ani emocionální. Pochopení může přijít pouze tehdy, když zcela věnujete svou pozornost požitkům, tomu jak vznikají, a pochopení toho, co je čas. 

Hýčkáme v sobě ideu postupného psychického procesu rozvoje člověka. A je to pro nás velmi příjemné, říkat si, že my postupně, my všichni, budeme jednou naprosto laskaví, vlídní, postupně ztratíme veškerou prudkost, násilí, agresi, budeme se všichni k sobě chovat bratrsky - jednou, někdy v budoucnu. Tento koncept postupného vývoje, který je obecně nazýván evoluce, psychicky, se mi zdá naprosto chybný, nesprávný. Když něčemu naprosto věnujete pozornost, neexistuje vůbec žádný čas; když si neříkáte "udělám to zítra". V tomto stavu pozornosti neexistuje včerejšek, dnešek ani zítřek, protože čas "skončil". 

Čas nemůže "skončit" (na psychické rovině), když v nás pořád existuje centrum, jakým je princip požitků a zábavy. Požitky/zábava jsou bolest, obsahují v sobě nutně bolest - tyto dvě věci nemohou být od sebe odděleny. Nemůžete se tedy psychicky vyhnout bolesti, pokud usilujete (na psychické rovině) o požitky, zábavu. 

Fungujeme emocionálně - něco chceme a něco nechceme. Pokud však přijde na hluboké otázky, kdy se máme zabývat zásadními problémy a věnovat jim plnou pozornost, je to pro nás poněkud obtížné, když jsme celý svůj dosavadní život promrhali ve fragmentárním počínání. Když ve vašem životě nastane nějaká (nečekaná, hluboká) krize, začnete skutečně konat, jednat s naprostou pozorností. Tehdy se "probudíte" a dáváte tomu celou svou pozornost. 

Tohle (co zažíváme ve společnosti) je však také krize. Tato promluva je pro vás výzva, nemůžete ji jen tak zahodit, i když může být pro vás poněkud náročné to všechno vnímat. Nebude to pro vás náročné, když budete sledovat stav vlastní mysli. Víte, je to jako sedět na břehu řeky a sledovat, jak plyne voda v řece. Když to tak pozorujete, zjistíte, že tam není pozorovatel, ani pozorovaný, je tam pouze pohyb.  

Abyste dokázali takto pozorovat, nesmí být ve vás žádný strach, žádný čas, žádný smysl pro požitky, žádné dychtění po zábavě. V tomto stavu pak můžete pozorovat celistvý pohyb života (který je vnímán jako utrpení, zoufalství, bolest z "nesmyslné" existence, rutina, nuda, strach ze smrti, atd.). Můžete takto všechno pozorovat - a když to tak pozorujete, zjistíte, že pozorovatel je pozorovaný, a pak můžete jít za tohle všechno... 

Změna v mysli může nastat pouze tehdy, když "skončí" čas, požitky/zábava, strach. Je to určitá dimenze, kvalita, k níž nemůžeme přistupovat skrze myšlení. 


Zdroj: D. Krišnamúrti, Film 3 Ojai, California, USA, January 1, 1966 (třetí z osmi epizod série "SKUTEČNÁ REVOLUCE", NETN, leden 1966, Ojai, Kalifornie, USA)

Překlad: Jana

Foto: Pexels

www.vykladanisnu.cz
Všechna práva vyhrazena 2023
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!