Skutečná změna - 5. část (Láska, utrpení, klid mysli)

Jaký je stav mysli, která si klade otázku? Kdo odpovídá? Jak můžeme skutečně zjistit, co je láska? Je láska potěšení, zábava? Lze to zjistit vědomou myslí? Pokud vynaložíme veškeré vědomé úsilí, pak to musíme zjistit. Abychom se těmito otázkami mohli zabývat, musíme se osvobodit od víry, přesvědčení a strachu. Abychom zjistili, co je láska, musíme se ptát na otázku zábavy a touhy. Myšlenky dávají touze kontinuitu a vitalitu. Je možné dívat se na něco neobyčejně krásného a pouze pozorovat, aniž by do toho zasahovaly myšlenky?

Krišnamúrti: Když klademe otázky, odpověď nenajdeme, ale odpověď se objeví... Mysl je přirozeně dychtivá a plně očekávající, a proto není jasná, svěží, rozhodná, a tak není schopná to objevit. Když klademe otázky, musíme také zjistit, proč se ptáme. Mám pocit, že člověk by měl klást otázky o všem, ale velmi záleží na tom, proč člověk takové otázky klade, co je v pozadí, jaký je stav mysli, že klade takové otázky? Očekává odpověď nebo čeká, že jí to někdo řekne? Jestliže čeká na odpověď, kdo na to odpoví? Mysl, která jen čeká, že najde odpověď, není aktivní mysl, ale jen čekající mysl.

Domnívám se tedy, že když položíme otázku, stane se velmi důležitou. Takové otázky mají efekt katalyzátoru. Pak takové otázky vytvoří skutečně odpověď samy v sobě. Takže pokračujme s našimi otázkami...

Víme, co je agrese, násilí, žárlivost, atd. - jde o formu energie, vyjádření energie. My nyní musíme zjistit, co je láska. Je láska požitek, zábava, touha? Jak to zjistíme? Nebo je láska energie v úplně jiné sféře, v jiné kvalitě, jiné dimenzi?

Jak například zjistíme, co je to láska? Nezjistíme to intelektuálně, pomocí argumentů nebo rozdělením na božské, fyzické, atd. Lze to zjistit vědomou myslí? Vždyť vědomá mysl je vzdělaná, sofistikovaná, má tak mnoho zkušeností, zážitků, vzpomínek, nakupených roztrpčení, nenávisti.

Posluchačka: Láska je nadbytek, když vaše vlastní problémy jsou už vyřešeny.

Krišnamúrti: Ano, zjistíme to, nespekulujte o tom, co láska je. To je dětinské. Jak na to mysl přijde bez vědomé snahy? Jestliže se vědomě snažíme to zjistit, pak naše vědomá snaha musí obsahovat pochopení, co to je. Rozumíte? Už bychom to museli vědět, cítit, ochutnat, poznat kvalitu toho - a když to známe, je to jen pouhá vzpomínka. A má vzpomínka, která je svázaná s časem, co dělat s láskou?

Takže jak to člověk zjistí? Je to stejné, jako bychom zkumali, zda existuje taková věc, jako je "Bůh"? Slovo "Bůh" je však tak zatíženo, že téměř ztratilo svůj význam. Pokud chceme zjistit, zda existuje nebo ne, jak budeme postupovat? Očividně veškerá naše přesvědčení musí zmizet. Také to znamená, že veškeré formy strachu musí zmizet. 

Naše víra a přesvědčení jsou formou naděje - tj. doufáme v něco, protože jsem zoufalí, a tak nacházíme víru a přesvědčení, bezpečí, stav mysli, který říká, že existuje něco, co je stálé a trvalé, a věříme tomu. Tato víra a přesvědčení však očividně nejen formuje veškeré zkoumání, vnímání, ale zabraňuje úplné nečinnosti (tj. odevzdanosti).

Musíme být volní, osvobození od každé formy víry a přesvědčení, i od strachu, rovněž mysl musí být velmi ostrá, citlivá a vnímavá - což je navozeno zdravou stravou, chováním, fyzickým stavem, atd. - a jen tehdy je možné něco objevit. Tímto způsobem můžeme odhalit, co je láska. Prozkoumejme nejprve, co je požitek a touha.   

Myšlenky zesilují touhy, přání

Víte, touhu se nesnažíme potlačovat. O potlačení touhy se snažili mniši po celém světě i nejrůznější zbožní lidé, protože jim nějaká náboženská autorita řekla "osvoboďte se od touhy, protože to vede k otroctví". Duchovně založení lidé se touhu snažili buď potlačit, eliminovat nebo přeměnit tím, že se s ní sami identifikovali, avšak stále zůstávali v rámci oblasti touhy.

Co je špatného na touze a přáních? Například vidíme něco pěkného, příjemného a okouzlujícího. Už jen tím, že se na to díváme, je v nás POCIT, a z něj se rodí TOUHA/PŘÁNÍ. Není to tak? Poté se objeví MYŠLENKA a dává této touze a přáním pokračování a vitalitu. Z toho vznikají požitky/potěšení, USILOVÁNÍ o požitky, zábavu... to je myslím velmi jednoduché pochopit, že? 

Nejde nám o verbální vysvětlení, tuto skutečnost musíte objevit sami, potom se stane velmi vitální. Když tedy objevíme, jak myšlenka zesiluje touhu tím, že myslíme na to, co se nám líbilo - smyslově nebo intelektuálně, např. západ slunce, cokoli - tak tím, že na to myslíme, zesiluje to povahu touhy a dává tomu kontinuitu, a ta kontinuita se stává požitkem, potěšením. 

Všechny naše postoje, hodnoty a žádosti jsou založeny na hledání pohodlí, komfortu a zábavy. Je však možné, aby do toho nezasahovaly myšlenky? Je možné podívat se na něco výjimečně krásného - ať už je to muž, žena, dítě, strom, dům, obraz, cokoli - a jen to POZOROVAT BEZ ZÁSAHU MYŠLENEK?

Vidíme něco velmi krásného a okamžitě vzniká pocit, touha/přání se toho dotknout, držet to, vlastnit to; poté vstoupí myšlenka. Když se do toho vmísí myšlenka, vznikne zcela odlišný druh akce, než kdyby do té touhy/přání nezasahovala žádná myšlenka. Rozumíte? Když se myšlenka vmísí do touhy, což je příjemné, pak má aktivita zcela jiný význam. Když myšlenka nezasahuje do touhy/přání, nastane zcela jiná akce, která není svázaná s časem!

Osvobození mysli

Ptáme se, zda je láska něčím, co nemá stejnou energii, jako nenávist. Musíme mít toto na paměti, jinak odbočíme od hlavní otázky. Abychom na tuto otázku odpověděli, musíme osvobodit mysl od touhy, požitku, přání. 

Člověk se ptá "jak", ale existuje nějaké "jak"? Existuje metoda, která osvobodí mysl od požitku, zábavy? Není zde žádné "jak", existuje jen stav naslouchání. Když člověk naslouchá naprosto, úplně, tak bude tato otázka zodpovězena.

Jak lze něco prozkoumávat/pozorovat naprosto a úplně? Pozorujte nejprve svoji mysl například v momentě, kdy pozorujete přítele nebo strom - proč v mysli vytváříte další obraz a držíte jej? Není možné v momentě, kdy máte nějaký prožitek, nechat jej "žít", nechat jej být nebo nechat jej projít skrze vás, aby ve vás nezůstal žádný obraz, žádné známky (obrazu, prožitku)? 

Prosím, toto jsou všechno otázky, které opravdu musí být zodpovězeny nikoli slovy, ale skutečným přímým vnímáním a odhalením.

Abyste zjistili cokoli nového, vyžaduje to obrovské zkoumání, meditaci. Nedojde vám to tím, když jen přijdete na přdnášku a budete o tom přemýšlet - člověk na tom musí velmi tvrdě pracovat. Vyžaduje to mnohem více bdělosti, důkladného zkoumání, než např. vaše úsilí, spojené s chozením do práce. A taky člověk na to nemusí mít dost energie, trpělivosti nebo nemá zájem, protože to nepřináší žádný zisk, finanční ani žádný jiný.

Jak uniknout utrpení? Tím, že přestaneme utíkat

Posluchačka: Je akt lásky stálým únikem od utrpení?

Krišnamúrti: Víte, co je utrpení? Skutečně víte, co je utrpení? Víme to jen tak, když u toho nesetrváváme. Pravda? Nesetrváváme u ničeho... Dobře, vezměme tuto otázku utrpení. Nejprve ze všeho se ptejme, zda je možné utrpení ukončit - a to naprosto, aniž bychom byli tvrdí, brutální či nevybíraví. 

Trpíme - ale proč? Proč trpíme? Jaká je povaha našeho utrpení? Trpíme, protože jsme například ztratili syna, matku, sestru, nebo nás někdo nemiluje, jsme nespokojení, něco nám nevyšlo, nejsme dost bystří, ale někdo jiný je, atd. Víme tedy, co znamená trpět. V utrpení je velký kus sebelítosti... Utrpení zahrnuje sebelítost, osamělost, atd.

Chceme uniknout z utrpení, protože nevíme, jak to řešit. Máme celou síť nejrůznějších úniků. Můžeme uniknout tím, že si pustíme rádio, budeme číst časopis, povídat si s někým, atd., ale naše utrpení zůstane a my s ním nechceme být ve spojení, chceme tomu uniknout - utrpení je pro nás příliš bolestivé, mučivé, tak jej odstrkáváme pryč.

Nyní se musíme zeptat, zda můžeme přestat od utrpení utíkat? Je to velmi obtížné, protože úniky jsou tak jemné. Lze přestat od toho utíkat a jen to zkoumat, pozorovat, žít s tím? Nepotlačovat to, ani to nepřeměňovat, nedělat nic z těchto idiotských věcí - ale konečně jej poznat, žít s tím.

O utrpení toho bylo napsáno mnoho, celé svazky, ale přesto stále trpíme. Utrpení je zjevně každodenní záležitost. Člověk se stále ptá, zda utrpení skončí. Když budete žádat "prosím, řekněte mi, jak to mám udělat, aby utrpení skončilo", pak je to jen o přemýšlení, neboť chcete výsledek, který by byl velmi příjemný. Domníváte se, že až vaše utrpení skončí, bude to obrovské, budete z toho mít velký požitek, který bude velmi potěšující. 

Takže člověk následuje nějakou metodu, aby dospěl k potěšujícímu požitku. V tom však není pochopení utrpení. Pokud nechápete utrpení, přijde v jiné formě! Musíme se tedy pokusit zjistit sami za sebe, zda je možné, aby utrpení skončilo... 

Posluchačka: Je nezbytné trpět kvůli tomu, abychom porozuměli utrpení?

Krišnamúrti: Já myslím, že křesťanství přetavilo utrpení do něčeho svatého. Tvrdí, že když trpíme, skončíme v nebi, avšak já myslím, že mysl, která trpí, je ta nejstupidnější mysl. 

Jak ztišit mysl

Prosím, vraťme se zpět. Co chceme všichni zjistit? Jaká je mysl, když není tichá? Většina z vás nemá tichou mysl, že? Vaše mysl je neustále rozrušená, aktivní, přemýšlející o něčem, trpící samomluvou, povídající si k sobě, něco si stále představuje, je stále neklidná, že?

Jak tedy můžeme znát ticho, když je mysl tak neklidná? Může to být povahou mysli, která není nikdy tichá. Proč jsme tak neklidní, zvláště v dnešním moderním světě? Naše sklony, požadavky, týkající se  konkrétního uspokojení, nebyly naplněny, tak stále o něco usilujeme, toužíme po spokojenosti...

Neklidná mysl může být výsledkem neurologického stavu, protože jsme na nic nenašli skutečné odpovědi - tedy odpovědi v hlubším smyslu slova, odpovědi na zásadní problémy. Neklidná mysl je jako list ze stromu, poletující všude kolem dokola. Bez pochopení povahy vlastního myšlení, které poznává samo sebe, tichost mysli není možná!

Znát sebe je počátek moudrosti. Nikoli z knih, z psychologie, atd. Moudrost spočívá v tom, že známe sami sebe, vychází z půdy sebepoznávání. 

Zdroj: D. Krišnamúrti, Film 5 Ojai, California, USA, January 1, 1966 (pátá z osmi epizod série "SKUTEČNÁ REVOLUCE", NETN, leden 1966)

Překlad: Jana

Foto: Pexels