Skutečná změna - 4. část (Meditace, vyprázdnění mysli)

Ve 4. epizodě série "Skutečná revoluce" Krišnamúrti klade otázku, zda je možné zastavit proces rozkladu mozku a udržet tělo bdělé a energické, a zda se mysl dokáže sama omladit, když všichni víme, že se věkem zhoršuje. Dále se zabývá tématem uvědomování, zdali si je člověk vědom svých představ, které si o sobě vytvořil, a zdali se tyto představy liší od nás, coby tvůrce. Pozorovatel, který si je představ vědom, se cítí být od nich odlišný a snaží se je změnit - avšak boj a úsilí ze strany pozorovatele jen přispívá ke zhoršování. Osvobodit mysl od "známého" je meditací. 

Domnívám se, že jeden z našich největších problémů v životě je, že se náš mozek (mysl, paměť) věkem zhoršuje, někdy tomu tak je i v mládí. Jsme odborníci na mnoho věcí, ale v této věci jsme zcela bezradní. Nevíme, zda je možné zastavit toto zhoršování a dosáhnout toho, aby naše mysl (mozek) byla vždy čerstvá, mladá, jasná, svěží a rozhodná. 

Položme si tedy otázku, zda je možné zastavit tento úpadek. Je možné zastavit upadající proces mozku, stejně jako mysli, celkové entity? Je možné udržovat si fyzičku, udržovat tělo velmi živé, ostražité a energické? To je velké téma, kterým se nyní budeme zabývat. 

Abychom to mohli prozkoumat - nikoli jen verbálně, ale neverbálně - potřebujeme zjistit, co je to meditace. Samotné slovo "meditace" je často nesprávně používáno. Existuje mnoho metod meditace: pokud pochopíme jednu z nich, porozumíme celkovému systému, co je to meditace. Hlavním tématem, o němž budeme mluvit, je toto: zda mysl dokáže omladit/osvěžit sama sebe, zda se může stát čerstvou, mladou a nebojácnou. To, že se potýkáme se zhoršováním mozku (mysli), je prostě fakt. 

Pokud začnete tuto otázku zkoumat a nořit se do ní na základě svých osobních sklonů a povahy, pak bude tato záležitost velmi fušérsky odbytá. Když však k této otázce přistoupíte na základě pozorování - stejně jako byste pozorovali strom, západ slunce, světlo na vodě, obrysy kopce, jen to pozorovali - pozorování procesu toho, co se ve vás skutečně děje, potom se společně sladíme. Pokud to nezvládnete, vznikne propast, a nebudeme se moci po této cestě vydat společně. 

Zabýváme se zde celkovým, totálním procesem bytí. Jak tento celkový proces bytí pozorujeme, vždy si vytváříme nějakou představu (obraz) - o nás samých, ostatních lidech, skrze zážitky, zkušenosti a konflikty. Uvědomujeme si však, že v každém z nás existuje nějaká představa o nás samotných? Tato představa bude stále silnější a silnější a stále více vykrystalizovaná, až dojdeme na konec představ.

Jste si těchto představ vůbec vědomi? Pokud ano - ptejte se dál sami sebe: kdo je ta entita, která si je vědoma těchto představ?

Dále pak zkoumejte: je ta představa (obraz) odlišná od tvůrce této představy (obrazu)? Nebo je vytváření představ a samotná představa to samé? Pokud neporozumíte tomuto prvotnímu faktoru zcela jasně, nebude vám jasné ani to ostatní, čím se zde budeme zabývat. 

Rozumíte? Vnímám, uvědomuju si obraz (představu) o sobě: jsem takový a takový, jsem velký nebo malý, nějak se jmenuji, atd. - víte, veškerá ta verbální i neverbální struktura o sobě, vědomá či skrytá. Uvědomuju si, že tento obraz (představa) existuje. Pokud jsem pozorný a bdělý, vnímám, že je zde tento obraz formován neustále. Pozorovatel, který si je tohoto obrazu (představy) vědom, se cítí od této představy odlišný. 

Proto pozorovatel začne říkat sám sobě, že tento obraz (představa o sobě) je právě ten faktor, který způsobuje zhoršování (mysli/mozku), a aby dosáhl lepšího výsledku - tj. aby jeho mysl byla mladá, čerstvá atd. - musí tento obraz (tj. představu o sobě samém) buď zničit (takže s tím zápasí, usiluje, objasňuje, ospravedlňuje, atd.) anebo jej změnit na lepší představu (takže se snaží, usiluje, něco přidává, mění, posiluje představu, atd.). To je velmi důležité pochopit! Právě však tato snaha, veškeré úsilí a různé způsoby, fyzické i psychické - např. soupeřivost, ambice, agrese, násilí, pýcha, nahromaděný vztek, roztrpčení - je jeden z faktorů zhoršování!

Když si uvědomíme, že pozorovatel je tvůrce představ, pak celý náš proces myšlení podstoupí ohromnou změnu. Obraz (představy) patří k tomu "známému" (světu). Dokud mozek, mysl, myšlenky, tělo funguje ve sféře představ (což je to "známé") - čehož si člověk nemusí být ani vědom - existuje stále faktor zhoršování mysli (mozku). 

To vyvolává další otázku: je možné vyprázdnit mysl od toho "známého"? Položme si tuto otázku nejasně, neurčitě, protože jsme plní úzkosti ohledně toho, zda je to možné. Klademe si tuto otázku jako výzvu, na níž musíme reagovat. Není to však vnější výzva, ale psychická, vnitřní výzva. Zjistěme, zda je možné vyprázdnit mysl od toho známého. Vyprázdnění mysli je meditace. 

O meditaci

Povězme si něco více o meditaci. Všichni Asiaté toto slovo znají, zbožní lidé se o ni zajímají, protože doufají, že skrze meditaci najdou něco, co existuje za pouhou každodenní existencí. Mají různé meditační systémy - velmi jemné či naopak velmi hrubé, jako je Zen. Jejich meditační systém zahrnuje koncentraci (tj. zaměření mysli na jednu ideu, myšlenku nebo symbol), také různé formy stimulace, přinucení, rozšíření vědomí skrze vůli, snahu, koncentraci, odhodlání, donucení. Člověk doufá, že když rozšíří vědomí, dostane se do jiné dimenze nebo dosáhne bodu, jehož vědomá mysl nemůže dosáhnout. 

Nebo člověk užívá drogy, včetně v současnosti oblíbeného LSD, což na chvíli dodává ohromnou stimulaci. V tomto stavu (změněného vědomí) zažívá mimořádné věci. Požitím drogy má na chvíli mimořádně citlivé tělo, vidí naprosto nezvyklé barvy, jaké nikdy předtím neviděl; všechno vidí velmi jasně. Neexistuje žádný prostor mezi ním a věcí, na kterou se dívá. To se děje v různých formách po celém světě.

Tohoto (změněného stavu vědomí s mimořádnými zážitky) se člověk snaží docílit skrze stimulaci, koncentraci, disciplínu, také hladovění, půsty. Když se člověk postí na nějakou dobu, má specifické, zvláštní prožitky. Nebo např. v katolické církvi nebo během modliteb lidé opakují slova (mantry), což mysl trochu zklidní, ztiší - je to očividně trik. Když to stále opakujete, stanete se neteční, otupělí, bude se vám chtít spát a pomyslíte si, jak je vaše mysl tichá. To však není meditace. 

Tohle všechno musí jít stranou. I když jste tomu oddáni, můžete tohle všechno vyhodit z okna. Tady jde o něco mnohem hlubšího, než jsou tyto výmysly. Je třeba to všechno odložit, protože čím víc člověk praktikuje nějakou cvičební metodu, tím víc se jeho mysl stává tupější a zmechanizovaná. Tento zmechanizovaný proces sice mysl trochu zklidní, ale není to skutečné ticho, ten ohromný klid. 

Osvobození (vyprázdnění) mysli

Nyní teprve  můžeme pokračovat ve zkoumání toho, zda je možné osvobodit mysl od toho "známého" (tj. nahromaděné znalosti, minulost, vzpomínky, atd.). Samozřejmě to neznamená, že se odtrhneme od reality... ale mluvíme zde o věcech na hlubší úrovni. Představy (obrazy) jsou tedy vždy aktivní, představují to "známé", jsou stále funkční . Zkoumejme tedy dále, zda je možné vyprázdnit mysl - což je meditace. 

Uvažujte o tomto: pokud chcete někomu skutečně porozumět, nemůžete mít o něm žádnou představu. Pokud je to váš partner, přítel, příbuzný, máte o něm samozřejmě nějakou představu: ty představy, které máte o druhém, a on je má zase o vás, jsou v nějaké souvztažnosti. Veškeré naše vztahy jsou založeny na tomto. 

Dokážeme vidět velmi jasně pouze tehdy, když do toho nezasahují naše představy/obrazy (tj. znalosti, vědomosti, myšlenky, emoce, atd.) - pak skutečně vidíme, slyšíme, rozumíme. Zažili jste to všichni, např. když během diskutování (argumentování) náhle vaše mysl ztichne a vy si řeknete: "Proboha, já to pochopil! Už to chápu!" Právě tohle pochopení je vlastně "konání/akce", nikoli myšlenky.

Takže skutečné pochopení je svým způsobem "akce" - avšak jde o "akci" v jiném smyslu, než jak ji běžně známe. Skutečné pochopení - to je "akce", kdy je mysl naprosto tichá! V mysli se odehrává pochopení jako akce - když je mysl zcela tichá. A ta tichá, klidná mysl není vyvolaná žádnou cvičební metodou, disciplínou, žádnou snahou.

Meditaci můžete provádět, když cestujete autobusem, jdete po ulici, umýváte nádobí, atd. Meditace vůbec nemá co do činění s dýcháním a těmihle věcmi. Není na tom nic záhadného. 

Mysterium života je za tímhle vším - za představami, obrazy (naší mysli), za snahou, samolibostí, ješitností, subjektivní a sebestřednou činností. Za tím vším je ohromné "pole" (kvantové pole, pozn. překl.) něčeho, co nemůže být nikdy nalezeno skrze to "známé".

Vyprázdnění mysli může nastat pouze neverbálně, pouze tehdy, když tam není žádný pozorovatel jako pozorovaný. To všechno vyžaduje obrovskou pozornost, uvědomění, což není totéž, jako koncentrace. Jen pozorovat - bez výběru, nevybírat si. Vybíráme si pouze tehdy, když je v nás zmatek a nejasnosti, nikoli tehdy, když je v nás jasnost, ostrost (vnímání). 

Takže uvědomění (vědomá pozornost) se děje pouze tehdy, když (v nás) není žádná volba nebo když jsme si vědomi veškeré konfliktní volby, konfliktních přání, vypětí, stresujících situací, atd., a když jen pozorujeme veškeré toto "hnutí" v sobě (bez posuzování), a přitom víme, že pozorovatel je ten pozorovaný. Proto v tomto procesu není vůbec žádná volba, ale pouze pozorování "toho, co je". To se úplně liší od koncentrace. 

Tato vědomá pozornost přináší takovou kvalitu pozornosti, v níž není ani pozorovatel, ani pozorovaný. Toto vyprázdnění mysli (od všech zážitků, zkušeností) je meditace. Mysl může být vyprázdněna pouze tehdy, když si uvědomujeme všechny zkušenosti, zážitky, když vidíme celý kontext bez vybírání si něčeho. Meditace je velmi namáhavý proces, vyžadující neustále ohromnou (vědomou) pozornost. Pak nemáte v sobě žádné otázky, pochybnosti, žádné závěry.  

Když je mysl zcela tichá - bez jakékoliv formy náznaků, domněnek, sugerování nebo dodržování nějaké metody - pak je tam kvalita a jiná dimenze, čehož myšlenky nikdy nemohou dosáhnout. Je to za veškerým hledáním. Pak zmizí hledání, usilování. Mysl, která je plná světla, nehledá, neusiluje. 

Pouze tupá a zmatená mysl stále něco hledá, usiluje, něco požaduje a doufá... Avšak to, co najde, je jen výsledek vlastního zmatení.

Pokud pochopíte jednu otázku, pochopili jste už všechny odpovědi. Při kladení otázek a hledání odpovědí je důležitá jedna věc - vysvětlení nemá vůbec žádnou hodnotu. To, co má hodnotu, je, jak kladete otázku a co očekáváte od odpovědi. Pokud jste pozorní vůči tomu, na co se ptáte, zjistíte, že otázku lze zodpovědět bez jakýchkoli potíží. Z toho vyplývá, že vy sami jste žák i učitel, vy jste všechno, všechno máte v sobě.  To vám dává ohromnou svobodu, abyste kladli otázky. 

Zdroj: D. Krišnamúrti, Film 4 Ojai, California, USA, January 1, 1966 (čtvrtá z osmi epizod série "SKUTEČNÁ REVOLUCE", NETN, leden 1966)

Překlad: Jana

Foto: Pexels