Stín

11.01.2022

Archetyp - STÍN

Stín je ta část nás samých, kterou odmítáme, a tudíž ji nevyjadřujeme; jsou to tedy nepřiznané stránky naší psychiky, tzv. osobní "nevědomí"

Stín je součást já, která zůstává v podvědomí, neboť je potlačována superegem (tj. "umravňující" vnitřní hlas společenských konvencí, tradice, morálky, rodičovské výchovy, svědomí); je to to, co bylo výchovou zavrženo ("zavrženo do tmy")

Stín je autonomní komplex (též zvaný "podosobnost"). Pociťujeme to jako vliv, abychom jednali určitým způsobem, který má v sobě hodně citů a motivace, ale mohou se velmi lišit od toho, jaký máme o sobě obraz. 

Můžeme potlačovat část svých vlastních přirozených sexuálních pocitů a tužeb. 

Stín je podle výkladu analytické psychologie tzv. archetyp, tedy předobraz - jakýsi všeobecně nevědomě přijímaný a chápaný symbol či podklad, kterému lidstvo rozumí. Je to instinkt, zabudovaný hluboko v lidském nevědomí. I proto se v řadě příběhů a bájí vyskytuje téma stínu, kde stín většinou představuje opak kladného hrdiny, tedy zlo. "Archetypální motiv 'Ego-Alterego (Stín)' představuje jeden z nejčastěji se vyskytujících 'topos' v literatuře i umění všech národů i dob."28 Je to kupříkladu Epos o Gilgamešovi, kde postava Enkidu reprezentuje právě stín, stejně tak několikero postav v Bibli je založeno na protichůdných vlastnostech dobra a zla - např. Kain a Ábel.29 Faustus, Petr Pan či německý příběh o Peteru Schlemihlovi jsou rovněž příběhy, které zpracovávají toto archetypální téma. Zajímavě stín pojednává Adelbert von Chamisso (1814). Hlavní postava příběhu, Petr Schlemihl, zaprodá svůj stín ďáblovi. Peter dostane od ďábla peníze a zbohatne. Muž nicméně od té doby ztrácí své místo v reálném světě, protože mu chybí to, co dělá objekty na zemi reálnými. Chybí mu stín, což je metafora mluvící o zaprodání lidské duše, která je zde přirovnána ke stínu. V druhé části Peter Schlemihl hledá svůj stín, vzdá se všech peněz, ale stín, tedy jeho identita, už se mu nenavrátí.30 Zmíněné báje dokládají, že stín nemůže být chápán pouze a automaticky jako "absence světla". Lidé patrně mnohem více než pouhou absenci světla, rozuměli stínem tajuplný element, podmiňující mysl k jeho vysvětlení. Vizuálně vnímaný prostor bez přítomnosti světla se patrně jevil dosti tajemně, obskurně a "živě" na to, aby mu lidstvo přiřklo ony vlastnosti a magickou sílu. Ostatně například německé slovo pro stín "Schatt" vzniklo z řeckého slova "skot", což v překladu znamená nejasnost či mlhavost. 31 Starověcí Řekové používali pro stín zase výraz "synopados", který lze volně přeložit jako ten, kdo jde se mnou a za mnou. 32 Stín v mýtech a bájích odkazuje k postavení někde mezi dvěma světy. Stejně jako první obkreslení stínu, první malba, tak i mýty a příběhy považují stín za prvek objevující se na pomezí materiálního světa a duchovní oblasti. 33 Většina mýtů zpracovává určitým způsobem strach či respekt ze stínu a balancuje na pomezí reality, k níž se stín váže, ale i nadpřirozena, k níž stín coby temná a tajemná oblast přirozeně inklinuje.

Některé složky vědomí jsou, jak je člověku v 21. století již známo, vědomé a jiné nevědomé. Velice stručně řečeno je nevědomá část člověka vlastně skrytou stránkou osobnosti - takovou, která žije "ve stínu" té druhé, vědomé, a která je ukryta často i před vlastníkem samotným. Ať už záměrně, či bezděčně, v různých situacích reagujeme určitými gesty. Z mého pohledu jsou interpersonální děje jakousi hrou masek, kde každý člověk vlastní svoji masku s názvem Ego neboli Já. Pod maskou ovšem existuje pravý obličej, který může a nemusí být druhým postavám odhalen. Lidé většinou neradi sundávají svoje masky. Chtějí být schování za onou vhodnou maskou, jež si pro hru zvolili. Tento metaforický úvod jsem zvolila k vysvětlení tzv. teorie stínu, jejímž autorem a otcem není nikdo jiný, než otec hlubinné psychologie, Carl Gustav Jung (1875-1961). Jím vytvořený pojem stín, je pak v této hře právě skrytým obličejem každého herce, tedy je charakteristický pro oblast skrytou kdesi pod maskou každého člověka. Sigmund Freud (1856-1939) nazval skrytou stránku lidské duše termínem Ono, Id Často byla tato strana lidské psychiky nazývána také temným dvojčetem. Termín stín nevztahuje Jung jenom na člověka, ale na společnost celkově.36 Stíny jsou vytěsněné pravdy, ukládané třeba i po staletí do jakéhosi lidského skladiště, smetiště odpadů.37 Stín člověka se utváří neustále a rozšiřuje se spolu s utvářením osobnosti jako celku, tedy jak již bylo zmíněno - s každým rozhodnutím - již od dětství. Každé odmítnutí něčeho pro něco totiž nevyhnutelně vede ke vzniku stínu. 38 Tato nevědomá součást člověka, "vzniká vytěsněním vlastností, s nimiž se neidentifikujeme a jež odmítáme přijmout, ale které přesto máme. Ze souboru těchto potlačených vlastností se tvoří stín, a přirozeně v průběhu života roste, pokud vědomě nezakročíme" 39 Ve své publikaci Duše moderního člověka Jung píše, že stín je srovnáván s neslučitelností, ale zároveň s neoddělitelností od osobnosti, tedy právě tak, jako vržený stín každého objektu. 40 Jung vytváří jakýsi vzorec Já + Stín = Bytostné Já. Je proto více než evidentní, že pro člověka je nutné poznat či se alespoň konfrontovat se svojí stinnou stránkou za účelem seberealizace a svobodného konání. 41 Ego, vědomá racionální složka člověka, je charakteristické pro utváření jakéhosi iluzivního pohledu na sebe samé. Ego se orientuje spíše na povinnosti, jistoty, vymezení se vůči něčemu aj. Ego člověka je totiž hlavně pro ostatní, nikoliv pro člověka samotného. 42 Lze říct, že to, co ego neshledá vhodným či to automaticky vytěsní, je přesunuto do nevědomé složky osobnosti, a tak vzniká stinná stránka. "Všechno, co nám vadí, nám vadí jenom proto, že to nějak zrcadlí náš stín. Naše choroby, ale i běžné problémy, také lidé, kteří nám jdou na nervy - od našich životních partnerů až po naše nadřízené a podřízené, tohle všechno nějak prozrazuje náš stín."43 Stín je ten, v němž leží většina automaticky vytěsněných útrap, strastí a starostí. 44 Proto lidé jakoby odmítali svá stinná místo odkrývat. Nicméně proto, aby člověk poznal své bytostné Já, je nutné, aby svůj stín odhaloval. Na toto poukázal až Sigmund Freud ve své psychoanalýze, prakticky teprve před sto lety. Odhalil, že lidské nevědomí, tedy ona oblast neuvědomovaných obsahů a procesů, může mít obrovský vliv na celou lidskou osobnost a tím na celý život. 45 Dokonce, nedojdete-li k této integraci a stín zůstane skryt a oddělen od ega, může to pro člověka znamenat velké nebezpečí a neustálý souboj v sobě samém a v extrémních případech vést až k propuknutí psychózy. 46 Procesu seznamování se se stínem a jeho přijímání, říkáme individuace. Je to proces "postupné integrace nevědomých dominant psychického života, resp. navázání vědomého a prožitkového kontaktu s nimi". 47 Vedle individuace se s termínem stín v psychologickém kontextu pojí ještě termín projekce, tedy přisuzování potlačovaných tužeb, přání či pocitů druhým. "Je to způsob, jak se jich (vlastních slabostí, strachů apod. - pozn. autora) takříkajíc rituálně zbavit, jak se zbavit svého tíživého Stínu, je to stále stejný zaříkávací obřad, provozovaný již od pradávna [...]." 48 Jung hovoří například o mužském a ženském principu, který se vždy zrcadlí v každém z nás. V člověku by mělo dojít k tzv. integraci tohoto nevědomého "druhého" principu. Příkladem projikování do druhých je středověké upalování čarodějnic. Ženy byly mužským klérem odsuzovány a upalovány prakticky pouze z toho důvodu, že tito v uvozovkách svatí muži v sobě potlačovali ženský princip, a díky tomu na ženské pohlaví přenášeli veškerou špínu a zlo, co se v nich samotných hromadilo. ... Carl Gustav Jung říká, že nevědomá oblast, stín, může být zdrojem největší inspirace a zdrojem poznání.50 Stín je dle něj dokonce oživením a prohloubením lidské existence, "dodává jí barvu a vůni, je zdrojem její dramatičnosti a umožňuje jí svou robustností překonávat obtížné životní situace". 51 Cílem sdělení je, že nemůžeme považovat stín za nepřátelský a nutně zlý. Stín je třeba považovat za soubor něčeho vytěsněného, co bylo léta odmítáno, například pro svoji přílišnou pudovost či dětinskost. 

Nicméně objevit svoji vlastní stinnou stránku a uchopit ji coby pokladnici nových možností, není zcela jednoduché. Pro poznání stínu v rámci psychoterapie slouží metody, kterými lze odkrývat, co zůstalo vytěsněno. Mezi takové metody řadíme např. metodu slovních asociací, analýzu snů nebo projektivní techniky, jako např. Rorschachův test. 52 Hledání stínu jakoukoliv cestou a v jakémkoliv rozsahu je celoživotním posláním člověka. Žít plně vědomý život znamená pochopit sebe samotného, přiznat si svá stinná místa, nebát se rozkrýt, co se skrývá pod povrchem a v největší možné míře využít svůj potenciál vědomé osobnosti. Stín není nepřítelem, je jenom dobře střeženým tajemstvím nevědomí každého z nás. Poznávat vlastní stín začíná každý většinou nevědomě. Jung říká, že skrze projekce se objevuje zprvu právě to nevědomé. Individuace, tedy integrování stínu do vědomého života, je pak celoživotní proces.53 V rámci výtvarné výchovy, coby pedagogové, samozřejmě nesmíme odkrývat stíny a pasovat se do role psychologů či arteterapeutů. Nicméně je vhodné zapojovat do výuky také činnosti, které děti seznamují se svoji skrytou stránkou, které jsou založeny na spontaneitě a principu náhody. Jedná se například o automatickou kresbu, automatické psaní nebo malbu na základě hudby či spojenou s tancem aj. Jinak se k tématu stínu ve výtvarné tvorbě staví arteterapie. Pro arteterapii je poznání stinné stránky člověka prakticky základem pro hledání příčiny problému a výtvarná tvorba je výborným prostředkem pro odhalování těchto nevědomých strastí či strachů. N 

Stín se v nás rozvíjí, protože jak rosteme a absorbujeme naši kulturu, přirozeně potlačujeme část naší povahy, protože nejsou přijatelné pro nás a/nebo společnost. Ty rostou a dozrávají přesně tak, jak naše vědomá osobnost, prostřednictvím zkušeností a dalších informací - kromě toho, že stín má život pod povrchem - v temnotě - jako každá společensky nepřijatelná organizace, kriminální činnost nebo jednotlivec. Ale často jsou to funkce nebo instinkty v nás, které pocházejí z prehistorie, kdy dnešní sociální a sexuální omezení neměly hodnotu přežití, které tvoří velkou část stínu.

Podoba:

- Může mít různou podobu, např. jako stínová/tmavá postava (stejného pohlaví jako snící!), neviditelná "věc", když se kvůli někomu/něčemu cítíme neklidně, když někde straší, když jsme něčím/někým odpuzováni či z něčeho/někoho máme strach, cokoliv temného/hrozivého, osoba/věc bez tváře či konkrétní podoby, zlověstná postava ve tmě, tma, vlkodlak, čert, démon, drak, zombie či chodící mrtvola, feťák, zvrhlík, zloděj,  zločinecká organizace, cizinec, sluha, cikán, černoch, prostitutka, mladší bratr/sestra, mladší kolega, Strážce prahu.

Příklady:

- Mytologie/filozofie/náboženství: Hádes????

- Literární/filmové postavy/umění: Mefistofeles (Faust), Obraz Doriana Graye (O. Wilde), Dr. Jekyll a pan Hyde, Frankenstein, Stepní vlk (H. Hesse), Popelka (z pohledu sester, které ji považují za méněcennou a potlačují ji), Glum a Balrog (Pán prstenů)

Projevy:

- V blízkosti Stínu panuje ve snu ovzduší špatné pověsti nebo máme pocit nebezpečí ohledně Stínu. 

- Ve snu je Stín často spojován se smíchem (zlověstným úsměvem), kde je humor, tam bývá Stín!

- Stínem jsou naše negativní aspekty, které na sobě raději nevidíme, např. lenost, lhostejnost, lehkomyslnost, lehkovážnost, přehánění, domýšlivost, zbabělost, unáhlenost, požitkářství, žravost, závist, atd.  

Se svým vlastním Stínem se setkáváme:

- ve snech (Stín se v nás směje; kde je humor, tam bývá Stín!)

- v běžném životě projektujeme Stín do jiných osob/věcí, neboť nedokážeme u sebe rozpoznat odmítané aspekty naší povahy, odmítáme vidět potlačované stránky u sebe, místo toho je vidíme u jiných lidí a kritizujeme je za to! (Dělají to jednotlivci i národy.) Na druhém člověku něco silně (až nepřiměřeně) nesnášíme/nenávidíme - což je právě to, co v sobě potlačujeme! (Např. Stínem "sukničkáře" může být pocit sexuální  nedostatečnosti, Stínem milující křesťanky může být zášť a hněv, atd.) 

/Příklad: Muži se zdálo o americké postavičce Red Rooster (rudý kohout), která je panovačná a rozkazovačná. Analytik se muže zeptal, zda v sobě tuto postavičku rozpoznává, ale on tvrdil, že ne. Analytik navrhl, aby se zeptal své ženy. Byl ohromen, když manželka i jeho tři děti v něm samozřejmě viděli "rudého kohouta", neboť vždy lidem něco nařizoval a byl velmi autoritativní. Rudý kohout byl jeho Stín. T. Crisp: Archetype of the Shadow./

Význam:

- Pokud je Stín nevědomý, působí destruktivně. Když Stín v sobě potlačíme, nepřipravíme ho o sílu, ale přivodíme si různé neurotické projevy. 

- Setkáme-li se se Stínem ve snu, setkáváme se se svou vlastní realitou, což nám umožňuje dívat se na svět realisticky. Setkání se Stínem vede k celistvosti: když se nám podaří Stín integrovat, převést jej do vlastního vědomého "sebecítění", zbavíme ho jeho negativního vlivu. Např. v Pánovi prstenů byl nejprve Frodův Stín (Glum) jeho průvodcem po neznámých krajích, dovedl ho na konec jeho cesty, poté Glum zemře - tj. symbolický zánik Stínu - čímž dojde k symbolické integraci Stínu s hrdinou Frodem.

- Stín obsahuje potenciálně přínosné instinktivní kvality, které sebeobrazu já chybí. 

Protože je však stín oblastí naší psychiky 'mimo dohled', uchovává v sobě také velký poklad díky svému spojení s naším nevědomým potenciálem. Ve skutečnosti je velká část naší energie zapojena do našich "negativ". Když se setkáme se svým stínem nebo se svými strachy, jsme enormně více nabití energií. Setkání se stínem a odhalení/rozvinutí nevyjádřených možností je naší životní prací. Bez toho se možná nikdy nestaneme zralou a plnohodnotnou osobou, které jsme schopni. Jak říká Prospero o Kalibánu, musíme říci "tuto věc temnoty uznávám svou". Tím získáváme nejen svou vlastní velikost, ať už je jakákoli, ale také přijetí našeho společného spojení s lidstvem. Jung říká, že kdybychom se mohli plně setkat se svým stínem, byli bychom imunní vůči jakýmkoli morálním nebo verbálním narážkám. To už bychom viděli na vlastní kůži. Najít tento druh přeměny do stavu za hranicí viny je úkolem pro hrdinu, který má sílu sestoupit do podsvětí a zápasit s temnými tvory; otevřít Pandořinu skříňku a vypořádat se s tím, co je odhaleno. 

Pro lepší pochopení se můžeme zeptat: Co na druhých nenávidím? Co mohu zjistit o tom, co v sobě potlačuju? Kde se můj Stín objevuje ve snech a co se stane, když prozkoumám jeho kvality?

STRÁŽCE PRAHU: S touto postavou se můžeme setkat v určité fázi růstu. Uchovává v sobě všechny negativní i pozitivní činy a skutky, které byly kdykoli v minulosti potlačeny, a které je třeba transformovat nebo nechat růst.


Zdroj: C. G. Jung: Duše moderního člověka; J. A. Sanford: Sny a léčení; T. Crisp: Archetype of the Shadow; Wikipedie

Foto: Pexels

www.vykladanisnu.cz
Všechna práva vyhrazena 2022
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!