Všichni jsme něčím podmíněni, a to je naše vězení

26.12.2021

Všichni jsme podmíněni svou národností, tradicí, jazykem, vzděláním, literaturou, uměním, svými zvyky, konvencemi, různorodou propagandou, klimatickými podmínkami, rodinným prostředím, přáteli, zkušenostmi a mnoho dalšími věcmi. Otázkou je, zda jste si skutečně vědomi, že jste tím vším podmíněni? Jste si svého podmínění vědomi?

Když se díváte na strom, a říkáte si například, tohle je dub, tohle bříza, uvědomujete si, že pojmenování a botanické vědomosti podmínilo vaši mysl natolik, že se to slovo staví mezi vás a skutečné "vidění" stromu? Pravý kontakt se stromem vyžaduje možná položit na něj i ruce - a to slovy nelze.

Jak víte, že jste podmínění, závislí na okolnostech? Zjistíte to jen reakcí na určitý problém... neboť reagujete podle toho, jak jste podmíněni. Jelikož vaše podmínění nikdy plně neodpovídá dané situaci, vaše reakce je "pokaždé nepřiměřená"! Pokud si tohle uvědomíte, možná vás napadne, že náboženská, rasová a kulturní podmíněnost je doslova vězením. Možná vás i napadne, že není nic, co byste kdy udělali nepodmíněně! Naprosto nic! Stále žijete s okovy minulosti.

Dokud ve vašem životě vše běží hladce, partner vás miluje, máte pěkné bydlení a dostatek peněz, pak si svou podmíněnost vůbec neuvědomujete. Jakmile se to však jednou změní - např. partner si najde někoho jiného, přijdete o peníze nebo se stane jiná znepokojivá událost - poznáte, že jste podmíněni, závislí na okolnostech. Musíte totiž zápolit s nějakou nepříjemností, anebo se bránit před ohrožením.

Naše znepokojení - týkající se jak našeho osobního života, tak krutostí a utrpení v nás i kolem nás - je ukazatelem naší podmíněnosti. Prostřednictvím znepokojení a utrpení chápeme, jak moc jsme svým podmíněním/závislostí oslabováni.

Co s tím většina lidí udělá?

1/ Znepokojení přijmou a žijí s tím, zvyknou si na to a se vším se smíří. Většina lidí má tendence zvyknout si a vše svádět na vnější okolnosti. Namlouvají si, že kdyby věci fungovaly správně, určitě by na tom byli lépe. Svádí vše na nespravedlnost světa, na druhé lidi, na prostředí, atd. Přivykne-li však člověk tomu, co ho znepokojuje, znamená to, že jeho mysl otupěla, ztratila cit a je čím dál hloupější a ochablejší.

2/ Pokud si člověk nezvykne na to, co ho znepokojuje, obvykle se pokouší o únik - prostřednictvím návykových látek, alkoholu, vstupem do nějakého politického hnutí či spolku nebo chodí na fotbal, do sboru, do kostela, či se snaží z toho vypsat, atd.

Obě možnosti jsou však jen útěk! Většina lidí se bojí smrti i života - bojí se o svou rodinu, co řeknou druzí, děsí se ztráty a mnoha dalších věcí.

Kdo chce nějakému faktu porozumět, nesmí od něj utíkat. 

Ocitnout se tváří v tvář faktu je možné jen v přítomném okamžiku. Pokud si uvědomujete svou podmíněnost a závislost, uvědomujete si i nebezpečí, které z toho vyplývá - brutalita a nenávist. Jedině když svému podmínění věnujete plnou pozornost - v přítomnosti (skutečně v přítomném okamžiku) - zjistíte, že jste svobodní od veškeré minulosti, že od vás úplně přirozeně odpadla.


Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pixabay

www.vykladanisnu.cz
Všechna práva vyhrazena 2021
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!