Co je to láska? Jak se otevřít lásce? - 2. část

28.11.2021

Jak tedy zjistíme, co je to láska? Co vlastně znamená láska? 

V každém případě nejprve odmítněme vše, co tvrdí ostatní, protože tomu chceme porozumět sami za sebe. Jde o nesmírný problém, který se týká celého lidstva, a existuje tisíce definic a pojetí. Takže máme-li tomu porozumět, neměli bychom se nejprve osvobodit od svých předsudků a sklonů? Především je třeba zbavit se vlastního zmatku.

Co je to láska? Pochopíme to třeba z toho, co láska zaručeně není

Co tedy láska není? Například vláda nám nařizuje: Běž a pro lásku zabíjej. Církev tvrdí: vzdej se pro lásku k bohu sexu. Je tohle láska? Je láska žádostivost? Neříkejte, že ne, protože pro většinu z nás láska znamená právě smyslovou potěchu ze sexuálního uspokojení a vztahu. Znovu a znovu si přejete sex, neboť v té chvíli necítíte žádné starosti a problémy, žádné "já" (tj. ego). 

Vaše tvrzení, že milujete svou ženu, v sobě zahrnuje sexuální potěšení a útěchu, že máte doma někoho, kdo se stará o domácnost a děti. A jste tudíž na ní závislý. Dala vám své tělo, city, svou podporu a jistou pohodu a zabezpečení. Pak se jednoho dne od vás odvrátí - z nudy, nebo proto, že si najde někoho jiného - a vaše citová rovnováha je tatam. Rozrušení, které následuje, se nazývá žárlivost. Znamená bolest, zoufalství, nenávist, násilí.

V podstatě máte na mysli: "Miluji tě, dokud mi patříš. V opačném případě tě nenávidím. Pokud se budu moci spolehnout, že uspokojíš mé žádosti - sexuální a jiné - budu tě milovat i nadále. Když mi však přestaneš dávat, co po tobě chci, je konec." Vznikne mezi vámi rozpor a odloučení a pro lásku nebude místo.

Pokud byste však se svým partnerem dokázali žít, aniž by vaše mysl vytvářela všechny ty rozporuplné stavy a hádky ve vašem nitru, potom byste možná - možná - pochopili, co to láska je.

Pak jste totiž naprosto svobodní, a stejně tak váš muž nebo žena. Pokud jste z důvodů svých žádostí závislí, jste pouhý otrok. Když milujete, musí tu být svoboda. Nejen vůči druhému, nýbrž i vůči sobě. Druhému patřit, přijímat od něho duševní posilu, záviset na něm, to všechno nutně zahrnuje úzkosti, strach, řevnivost, pocity viny - a kde je strach, není láska. 

Lásku nezná ani mysl zavalená starostmi. 

S láskou nemá nic společného ani citovost a sentimentalita, a už vůbec ne žádostivost a potěcha.

Láska není produkt myšlení, které vždy náleží minulosti. Lásku tedy nelze myšlením pěstovat. 

Láska není obklopena či provázena žárlivostí, protože i ta patří minulosti, zatímco láska vychází z činné přítomnosti. 

Neexistuje "budu milovat", ani "miloval jsem". Kdo tohle chápe, nikdy nikoho nenásleduje. Láska nezná poslušnost a uctivé vzhlížení, ani jejich opak.

Skutečně nevíte, co to je někoho opravdu milovat - bez nenávisti, nevraživosti a zloby, bez snahy ovlivnit něčí úmysly a činy, bez odsuzování a srovnávání? Copak je to láska, když někoho porovnáváte s jinými? Když někoho milujete celým svým srdcem, celou myslí, celým tělem, celou svou bytostí, copak je při tom místo pro srovnávání? Když dáte lásce ze sebe všechno, neexistuje nic než láska.

A patří k lásce povinnosti a závazky? Užila by láska vůbec taková slova? Když něco děláte povinně, děje se tak s láskou? Jistěže ne. Síť povinností, do níž je člověk lapen, ho v pravém smyslu ničí. Jste-li nuceni dělat něco povinně, nemůžete to mít rádi. 

A zase naopak: kde je láska, neexistuje závazek ani povinnost. Většina rodičů si bohužel myslí, že mají závazky vůči svým dětem a vyčerpávají je tím, že jim přikazují, co mají a nemají dělat, čím se mají stát, a zajímá je pouze to, aby jejich děti byly dobře zabezpečené. Co považují za svůj závazek, je součástí společenské počestnosti, kterou lidé velmi ctí. Kde však sídlí počestnost, nenajdete řád. Zdá se mi, že většinu rodičů zajímá jenom dokonalé měšťáctví. Vychovávají své děti pouze tak, aby se přizpůsobily dané společnosti, čímž rozmnožují války, obecné rozpory a násilí. Tomu říkáte láska a péče?

Opravdová péče se podobá pečování o rostlinu nebo strom, které člověk pravidelně zalévá, zkoumá jejich potřeby, dává jim nejlepší půdu a dohlíží na ně s něžnou starostlivostí. Když však své děti vedete, aby pouze dobře zapadly do společnosti, připravujete je na to, aby byly vražděny. Kdybyste své děti opravdu milovali, nebylo by ve světě válek. 

www.vykladanisnu.cz
Všechna práva vyhrazena 2021
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!