Co je vlastně požitek a jak vzniká?

21.12.2021

Proč mysl neustále vyžaduje uspokojení? Proč je uspokojení "hlavním" proudem našich činů? Jak to, že jsme ochotni pro požitky trpět a obětovat se? Co je to vlastně požitek a jak vzniká?

Požitek vzniká ve čtyřech etapách - postřeh, dojem, dotyk/kontakt, žádost: Například vidíme krásné šaty. Ten pohled (postřeh) v nás vyvolá určitý dojem, který je reakcí na to, co vidíme. Pak se šatů případně dotkneme a představíme si, že je máme na sobě. A už je tu žádost, abychom šaty vlastnily a šly se v nich předvést.

Když vidíme krásný oblak, horu, květinu, hluboké horské údolí nebo úžasný západ slunce či krásnou tvář, hledíme na to s intenzivním potěšením, a náhle neexistuje žádný pozorovatel, nýbrž pouze krása, která je láskou. Na okamžik tu nejsme, ani naše problémy a úzkosti, jen nádhera. Radujeme se z ní a v příštím okamžku dokážeme na vjem zapomenout. Když však do toho vstoupí mysl, hned vyvstane problém! Mysl přemítá o tom, co viděla. Uvažuje, jaké to bylo krásné, slibuje si, že si to musí dopřát ještě mnohokrát. Začíná srovnávat, soudit a uvažovat o zítřku. Přetrvání zážitku, který člověku přinesl několik vteřin štěstí, je potom dílem naší mysli.

Tak je tomu se všemi žádostmi. Žádostivost není nic špatného, reagovat je naprosto normální. Jenže mysl se věcí zabývá tak dlouho, až ten krásný zážitek změní v požitek. Přeje si zkušenost opakovat, a čím víc něco opakuje, tím se stává mechaničtější. Čím víc mysl uvažuje o zkušenosti, tím je požitek silnější. Mysl jej vytváří a udržuje skrze žádostivost, a způsobuje i jeho trvání. Překrucuje přirozenou reakci na nějakou pěknou věc a mění ji ve vzpomínku, a paměť o ní stále znovu a znovu přemítá.

Snaha, aby se krásné pocity opakovaly a trvaly, je utrpením

Na určité rovině mysli má paměť své přirozené místo. V každodenním životě by bez ní nic nešlo, a je proto zapotřebí, aby byla dobrá a účinná. Existuje však rovina, kde paměť nemá co dělat. Mysl je svobodná, jen když není ochromena pamětí.

Všechno, co paměť vytvoří, je vždycky staré, a proto nikdy svobodné. Takzvaná "svoboda myšlení" je vlastně holý nesmysl. Myšlenka není nikdy nová, neboť je reakcí paměti, zkušenosti a znalostí. To, na co jste se dívali s úžasným pocitem štěstí, myšlenka změní v něco starého. Požitek vzniká pokaždé z nějakého již uplynulého zážitku, nikdy z něčeho nového. 

V tom, co je nové, není čas.

Jestliže uvidíte krásnou tvář, nádherné šaty, ušlechtilé zvíře, úžasnou vodní plochu, lesknoucí se na slunci, či cokoliv jiného, co vám dává pocit štěstí, aniž by se vám do toho vplížila poživačná touha, a aniž byste si přáli, abyste to měli či zažili znovu, pak vaše obavy a utrpení zmizí a bude ve vás nesmírná radost.

Snaha, aby se nějaký krásný pocit opakoval a trval, se nutně mění v utrpení - pozorujte to sami na sobě. Utrpením je už totiž samotná snaha, protože podruhé to už nikdy není ono. Usilujete o stejné estetické potěšení a stejné myšlenkové rozpoložení jako minule, ale jste rozčarováni a roztrpčeni, že napodruhé už to nebylo ono, že to nebylo stejné.

Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pixabay

www.vykladanisnu.cz
Všechna práva vyhrazena 2022
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!