Dokud je ve vás „pozorovatel“, neznáte lásku a krásu - 1. část

Pokud chcete skutečně rozumět a zažít, co je to láska a krása, tak je nutné, abyste to viděli sami za sebe, svobodně, bez soudů a zatracování, bez odsuzování. Pro většinu lidí láska znamená pohodlí, bezpečnost, zajištěné citové uspokojení po zbytek života. Je ale tohle opravdu láska? Pokud se skutečně podíváte do svého nitra, tak zjistíte, že jste až dosud pokládali za lásku něco, co láska vůbec není. Vždyť pohodlí a bezpečnost je jen vzájemné uspokojování a vykořisťování.

Dívat se je nejtěžší věc v životě - a taky naslouchat. Dívat se a naslouchat je totéž. Pokud máte starosti, nevšimnete si ani západu slunce. Většina z nás tak ztrácí kontakt s přírodou. Kolika lidem stojí za to spatřit východ nebo západ slunce nebo odraz měsíčního světla na vodní hladině? Jednou z nejtěžších věcí je vidět opravdu jasně - a to nejen vnější svět, ale i vnitřní. Když se díváte na květinu nebo na osobu, vidíte je opravdu, nebo jen pouhou svoji představu? Když se díváte na strom nebo podvečerní mračno plné kouzelného světla, opravdu je vidíte? Nejen očima a rozumem, ale celistvě a úplně?

Zkusili jste se někdy podívat na něco vnějšího - např. na strom - bez svých znalostí o něm, které jste získali kdysi předtím? Prohlédli jste si ho někdy bez úsudku a předsudků, beze slov, která se dostávají mezi vás a strom, a nedovolují vám, abyste jej "skutečně" viděli? 

Zkuste to a zjistěte, co se stane, když se podíváte celou svou bytostí a vložíte do toho veškerou svou energii. Při takové intenzitě totiž zjistíte, že neexistuje "pozorovatel" (ego), ale jen pozornost! 

"Pozorovatel" ve vás a pozorovaný objekt existují jen tehdy, když nejste skutečně pozorní, když nejste skutečně bdělí. Když se ale na něco díváte bedlivě, s veškerou bdělostí (tj. jste jen "čiré vědomí"), pak nezbývá ve vaší mysli žádné místo pro myšlenky, koncepty, posuzování, připomínky, domněnky! To je důležité pochopit, protože se dále budeme zabývat něčím, co vyžaduje velice pečlivé zkoumání...