Dokud je ve vás „pozorovatel“, neznáte lásku a krásu - 4. část

Každý náš problém je spojený se všemi ostatními. Když dokážete zcela vyřešit jediný psychologický problém, ať už jakýkoliv, zjistíte, že jste schopni čelit všem dalším a vyřešit je. Tyto problémy existují jen v rámci v času, tj. tehdy, když nějakou záležitost nevyřešíme v jejím celku ihned. Takže si musíme uvědomit nejen povahu a složení problému a vidět jej celý, ale musíme mu jít vstříc, jakmile se objeví a vyřešit ho, než zapustí kořeny v mysli. Jestliže člověk dovolí, aby nějaký (psychologický) problém trval měsíc nebo jen jeden den, ba i několik minut, pak to nutně naruší jeho mysl. Bylo by tedy možné čelit každému problému bezprostředně, aby nás nenahlodal a nezůstával v mysli jako "připomínka"?

Takovéto "připomínky" určitého problému pak existují v mysli jako naše představy, které s sebou stále vláčíme a které se pak setkávají s tou zvláštní věcí, nazývanou "život". Kvůli nim jsou v nás všechny rozpory, způsobující vnější i vnitřní konflikty. Život není nic abstraktního, je naopak velmi skutečný. Jdeme-li mu vstříc, obtíženi představami, máme problémy na každém kroku.

Bylo by možné, abychom se každé záležitosti postavili bez časoprostorového intervalu, bez odstupu mezi sebou a tím, čeho se člověk obává? Ano, ale lze to jen tehdy, když v našem nitru není "pozorovatel" (který je tvůrcem vnitřních obrazů, sbírkou vzpomínek, idejí, myšlenek a snůškou nejrůznějších abstrakcí).

Když v noci pozorujete jasnou oblohu, jste při tom "pozorovatel"/myslitel (který to všechno zakouší a promýšlí), tedy jakýsi "střed", který vytváří "prostor" mezi vámi a oblohou. Pokud jste v roli "pozorovatele", tak tento "prostor" nikdy nepochopíte. Nikdy tak ani neporozumíte "prostoru" mezi vámi a vaším partnerem/partnerkou, přítelem, sousedem, atd. 

Nikdy jste se totiž nedívali jinak, nežli "sítem" svých představ, a proto nevíte, co je to skutečně krása a láska. Mluvíte sice o nich, píšete o nich, ale nepoznali jste to jinak, než ve zřídkavých okamžicích sebezapomnění. Dokud ve vás bude existovat tento "střed" (tj. "pozorovatel"/ego), vytvářející kolem sebe "prostor", nepoznáte z toho nic. 

Pohled od "středu" (tj. z pozice pozorovatele/ega) - když se např. díváte na něčí obličej (nebo i něco ve vás) - vytváří nutně "odstup", a proto jsou životy většiny lidí ve skutečnosti pusté a prázdné. Lásku ani krásu nelze vypěstovat, tak jako si nelze vymyslet pravdu. Když existuje "odstup", nedostává se lásky. Bez lásky se můžete jakkoliv pokoušet měnit svět a společenské uspořádání nebo donekonečna mluvit o nejrůznějších zlepšeních, ale nevzejde z toho nic, než nové utrpení.

Když jste si však neustále vědomi toho, co děláte (tzv. metakognice - jste si vědomi toho, jak myslíte, uvědomujete si, jak mluvíte, jak se chováte, všímáte si svých pocitů, atd.), zrodí se ve vás bdělost, a poté začnete vidět podstatu potěchy, žádostivosti a utrpení, povahu svého osamění a nudy. Zároveň začnete nahlížet i na to, co tu nazýváme "odstup". 

Záleží na vás, jak chcete prožívat svůj život.

Láska je pouze tam, kde neexistuje "střed" (tj. pozorovatel/ego).

Když milujete, jste sami krásou.

Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels