GNM: Co jsou "nemoci"?
Germánská nová medicína (GNM) je založena na objevech Dr. med. Ryke Geerd Hamera. Dr. Hamer získal lékařský diplom v r. 1961 na univerzitě v Tübingenu v Německu. Specializoval se na interní medicínu a působil na různých univerzitních klinikách v Německu. Dr. Hamer rovněž sdílel lékařskou praxi se svou ženou Sigrid. Společně vychovali čtyři děti.
18. srpen 1978 byl podle jeho vlastních slov nejtemnějším dnem jeho života. Toho dne obdržel šokující zprávu, že jeho nejstarší syn Dirk byl omylem postřelen. Dirk zemřel o čtyři měsíce později v náručí svého otce.
Krátce po Dirkově smrti byla doktoru Hamerovi diagnostikována RAKOVINA VARLAT. Protože nikdy nebyl vážně nemocný, okamžitě začal předpokládat, že vznik jeho rakoviny může přímo souviset s tragickou ztrátou jeho syna.
Dirkova smrt a jeho vlastní zkušenost s rakovinou byly začátkem jeho mimořádné vědecké cesty. V době, kdy dr. Hamer působil jako vedoucí internista na německé onkologické klinice, začal zkoumat historii svých pacientů a brzy zjistil, že stejně jako on všichni prožili neočekávanou emocionální negativní stresovou událost předtím, než se u nich vyvinula rakovina. Svůj výzkum ale posunul ještě dále. Na základě toho, že všechny tělesné procesy jsou řízeny z mozku, analyzoval CT snímky mozku svých pacientů a porovnával je s jejich lékařskými záznamy. To byl zcela nový přístup. Do té doby žádné studie nikdy nezkoumaly původ nemoci v mozku a roli mozku coby prostředníka mezi našimi emocemi a nemocným orgánem.
To, co dr. Hamer objevil, bylo velmi překvapivé. Zjistil, že když prožijeme neočekávanou emocionální negativní událost, jako např. neočekávané odloučení, ztrátu milované osoby, náhlé starosti nebo vztek, mozek spustí biologický krizový program, jehož úkolem je reagovat na konkrétní konfliktní šok, který jsme zažili. Zjistil, že přesně v tom okamžiku, kdy ke konfliktu dojde, má šok dopad na konkrétní oblast v mozku, kde způsobí lézi (tj. poškození), která je viditelná na CT snímku mozku jako soubor ostrých soustředných prstenců (viz foto). Šok je sdělen příslušnému konkrétnímu orgánu v těle. O tom, zda orgán reaguje na konflikt nádorem (rakovinou), srdečním onemocněním nebo ztrátou tkáně, jako např. u osteoporózy nebo žaludečních vředů, rozhoduje přesný typ emočního negativního zážitku.
Vezměme si např. RAKOVINU TLUSTÉHO STŘEVA: Biologický konflikt, spojovaný se střevem, je slovy dr. Hamera "Konflikt nestravitelného sousta". Zvířata zažívají tyto konflikty se soustem ve skutečných podmínkách, když např. ve střevním kanálku uvízne kus potravy. V reakci na tuto potenciálně život ohrožující situaci se střevní buňky okamžitě začnou množit. Biologickým účelem množení buněk je vyprodukovat více trávicích šťáv, aby se sousto potravy rozložilo a mohlo projít. My lidé jsme zdědili tento program biologické reakce. "Nestravitelné sousto" pro nás může být např. urážka, obtížný rozvod, boj o peníze či majetek nebo soudní spor, který nedokážeme "strávit". Dr. Hamer zjistil, že když zažijeme takový konflikt "nestravitelného sousta", spustí se stejný proces množení buněk, řízený z té části mozku, která ovládá tlusté střevo. Dokud je člověk vynervovaný ohledně "nestravitelného problému", buňky se neustále množí a vytváří to, čemu se říká nádor tlustého střeva.
Konvenční medicína interpretuje tyto nadbytečné buňky jako "maligní" ("zhoubné"). Na základě mnoha tisíců případových studií dr. Hamer však ukazuje, že tyto další nadbytečné buňky (nádor) jsou ve skutečnosti buňky "na jedno použití", které jsou zatím jen užitečné. V okamžiku, kdy se podaří nestravitelné sousto "strávit", přebytečné buňky již nejsou potřeba a jsou odstraněny pomocí bakterií nebo plísní.
Dr. Hamer také zjistil, že každá "nemoc" probíhá ve dvou fázích. Během první, konfliktně-aktivní fáze, se cítíme psychicky a emocionálně vystresovaní. Obvykle jsme zcela pohlceni tím, co se stalo, máme studené končetiny, jen malou chuť k jídlu, trpíme poruchami spánku a hubneme. Pokud konflikt vyřešíme, vstoupíme do léčebné fáze, během níž psychika, mozek a postižený orgán procházejí fází zotavení. Vzhledem k tomu, že konvenční medicína nedokáže rozpoznat dvoufázový vzorec každé nemoci, mnoho příznaků léčebné fáze, jako jsou např. záněty, horečka, infekce, bolestivý otok, hnis, výtok, krev ve stolici, moči nebo hlenu (zejména při rozkladu rakovinového bujení), jsou označovány jako "nemoci", ačkoli to jsou ve skutečnosti projevy přirozeného procesu hojení.
Terapeutické aspekty GNM jsou různorodé. Prvním krokem je určit, zda je daná osoba stále v konfliktně-aktivní fázi nebo již v léčebné fázi. Pokud je stále v konfliktně-aktivní fázi, je cílem identifikovat původní konflikt, vymyslet strategii k vyřešení konfliktu a připravit pacienta na příznaky léčebné fáze. Během léčebné fáze je důležité pacienta podporovat psychicky, a pokud je to nezbytné, tak i lékařsky. Především je ale nezbytné porozumět povaze příznaků. Protože pochopení každého symptomu v jeho biologickém a biografickém kontextu nám umožňuje, abychom se zbavili paniky a strachu, které se často spouští s nástupem nemoci.
Výzkum dr. Hamera radikálně rozvrací hlavní doktrínu standardní medicíny, totiž že nemoci jsou výsledkem špatného fungování organismu. Poskytnutím jasných vědeckých důkazů - že nemoci, jako např. rakovina, nevznikají náhodou, ale jako výsledek programů přežití, které byly úspěšně praktikovány po miliony let - dr. Hamer rozbíjí konvenční medicínu (včetně lékařského průmyslu) v jejím jádru. V rámci GNM už nejsou otázky typu "proč zrovna já?" nebo "proč právě rakovina?" žádnou záhadou.
Zdroj: autor: Caroline Markolin, Ph.D., learninggnm.com
Překlad: Jana