GNM: Skutečná podstata kožních potíží

Existuje mnoho úvah ohledně podráždění pokožky a náhlého onemocnění kůže. Podle některých teorií jsou na vině genetické dispozice a citlivost na potravinové látky, podle jiných špatný krevní oběh a stres. Bez ohledu na to, která teorie je právě v oblibě, konvenční dermatologie je v koncích, pokud jde o otázky typu: Co vyvolává propuknutí kožní choroby? Co určuje její závažnost a trvání? Proč se u někoho objeví ekzém, u jiného lupénka a u dalšího herpes? Proč se kožní vyrážka objevuje na určitých částech těla? Proč je spíše na levé straně těla než na pravé?

Dr. med. Ryke Geerd Hamer, zakladatel Germánské nové medicíny (GNM), je vůbec první, kdo poskytl solidní vědecký výzkum, týkající se pochopení skutečné podstaty nemocí, včetně kožních potíží. Porovnáním a analýzou lékařských záznamů pacientů, osobní historie a CT skenů mozku (počítačový tomogram mozku) učinil doktor Hamer překvapivý objev. Zjistil, že každá nemoc (rakovina, srdeční onemocnění, cukrovka, roztroušená skleróza, artritida, atd.) je způsobena identifikovatelným typem "konfliktního šoku" (ztráta, opuštění, ztráta sebeúcty, atd.), který souvisí se stejnou oblastí v mozku, jež řídí nemoc. Také zjistil, že každá nemoc probíhá ve dvou fázích, ovšem za předpokladu, že lze související konflikt vyřešit. První, konfliktně-aktivní fáze, je charakterizována duševním a emocionálním utrpením, studenými končetinami, malou chutí k jídlu a poruchami spánku. Druhá, léčebná fáze, vykazuje typické příznaky, jako je únava, bolesti hlavy, horečka, zánět nebo bolestivé otoky.

Podstata zásadních objevů Dr. Hamera spočívá v tom, že nemoci, jako je rakovina, nejsou výsledkem špatného fungování organismu, ale jsou to Speciální biologické programy, které probíhají po miliony let.

Na základě mnoha tisícovek případů pacientů Dr. Hamer zjistil, že kožní onemocnění je vždy spojeno s "Konfliktem odloučení", který člověk prožívá tím způsobem, jako kdyby "moje dítě, můj rodič, můj partner, můj přítel… byl vyrván z mé kůže". Analýzy CT snímku mozku ukázaly, že tento typ emočního stresu bez výjimky zasahuje do tzv. senzorické kůry, což je část mozku, která se vyvinula v průběhu evoluce v souladu s organizací stád, smeček a rodin, jde tak o schopnost vyjádřit sociální a emocionální vazbu prostřednictvím kontaktu s pokožkou.

Odloučení od milovaného člověka může být emocionálně velmi stresující. V přírodě je odloučení od smečky, od partnera nebo potomka, biologicky vzato mimořádnou nouzovou situací. Proto existuje Speciální biologický program, který pomáhá organismu vyrovnat se s touto traumatickou událostí. Během konfliktně-aktivní fáze kůže ztrácí epidermální buňky, což způsobuje ztrátu citlivosti na dotek. "Senzorická paralýza" je přirozenou formou ochrany před dalšími traumaty tohoto druhu. V důsledku ztráty epidermálních buněk se pokožka stává suchou, drsnou a může se odlupovat.

Bodem obratu je vyřešení konfliktu. Společně s léčením, které probíhá na psychické úrovni, se začíná hojit i kůže tím, že se vředovitá oblast znovu zaplní novými buňkami. Během tohoto opravného procesu se kůže zanítí, svědí, tvoří se puchýře a otoky. Kožní potíže, jako např. ekzém, dermatitida, růžovka, kopřivka nebo herpes, jsou proto pozitivní příznaky, naznačující, že probíhá přirozený proces hojení. Když se stav, jako je dermatitida, stane "chronickým", znamená to v rámci GNM, že léčebná fáze nemůže být dokončena kvůli neustálým recidivám konfliktu. Terapie GNM se proto zaměřuje na identifikování původní konfliktní situace a také spouštěčů, které přerušují opravný proces a jsou hlavním důvodem, proč se léčebná fáze prodlužuje. Dvoufázový vzorec všech onemocnění nám také umožňuje lépe porozumět lupénce. Lupénka, jak zjistil Dr. Hamer, vždy zahrnuje dva konflikty odloučení. Aktivní konflikt se projevuje jako šupinatá kůže, vyřešený konflikt se projevuje červenými skvrnami. Výsledek je všem známý: stříbřité šupiny na červeném povrchu.

Kožní onemocnění jsou na vzestupu, zejména u dětí. Děti často trpí konfliktem odloučení - např. když se jim narodí sourozenec, když máma začne chodit znovu do práce, když má strach, aby se rodiče nerozešli, nebo když se skutečně rozejdou. Jakmile se dítě vyrovná s touto novou situací, objeví se dermatitida, typicky na vnitřní straně paží. Psychologicky to odráží, že rozchod/odloučení bylo prožíváno jako: "Už tě nemohu obejmout!", "Už tě nemůžu držet!".

To nás přivádí k otázce, proč se kožní onemocnění objevuje na určité části těla. Dr. Hamer objevil ještě další biologické pravidlo: Zjistil, že pokud pravák trpí Konfliktem odloučení kvůli dítěti nebo matce, bude postižena levá strana těla; pokud se konflikt týká partnera (tzn. všichni kromě naší matky nebo našich dětí), zareaguje pravá strana. U leváků je to obráceně. Speciální biologický program však může probíhat výhradně i na místě, kde došlo k subjektivnímu prožitku separace, např. na tváři, na břiše nebo kterékoli oblasti kůže, o níž máme pocit, že z ní byla "vytržena" milovaná osoba.

Další přirozenou důležitou reakcí na ztrátu fyzického kontaktu je dysfunkce krátkodobé paměti. Tento jev známe u savců, např. u kočky, kdy matka nepoznává svá mláďáta, která jí byla odebrána. My lidé, kteří po miliony let sdílíme své prostředí se savci, reagujeme úplně stejně. "Zapomnětlivost" ve stavu negativního stresu kvůli odloučení je také biologicky smysluplné, protože pomáhá organismu zvládat emoční tíseň na mentální úrovni. Když naše děti mají tuto "poruchu", nazývá se to porucha pozornosti (ADD), když naši starší "členové smečky" začnou ztrácet paměť, nazývá se to Alzheimerova choroba. Když se podíváme na naši moderní společnost, rychle zjistíme, proč jsou tyto stavy stále rozšířenější.

Germánská nová medicína je víc než jen exaktní přírodní věda. Hluboké objevy dr. Hamera nám také připomínají, že jsme zapomněli žít podle své biologické podstaty. S tímto vědomím můžeme vědomě praktikovat "sounáležitost" a zároveň s tím skutečnou preventivní medicínu.

Překlad: Catherine

Zdroj: Caroline Markolin, learninggnm.com