Konflikty ve vztazích - 1. část

07.12.2021

Vztahy mezi lidmi jsou založeny na představách

Tvoření těchto představ je součástí obranného mechanismu. Například manželka má představu o svém muži - možná ne zcela vědomou - a ten má zase představu o své ženě. Máme představy o sobě, druhých lidech i o vlastní zemi, neustále je posilujeme a dodáváme k nim nový materiál. Vstupují pak na našem místě do vzájemných vztahů a výsledkem je, že opravdový poměr mezi lidmi neexistuje.

Vztahy založené na představách se samozřejmě nemohou odehrávat v míru, protože jsou něčím fiktivním a ve fikcích žít nelze. Přesto tím způsobem žijeme všichni: pobýváme v idejích, teoriích, symbolech a představách, které jsme si o sobě a o druhých vytvořili, a které však nemají nic společného se skutečností.

Dokud budou naše vztahy k majetku, myšlenkám nebo lidem založeny na těchto základech, konflikty mezi lidmi nikdy neskončí

Jak to však zařídit, abychom měli mír v sobě i mezi sebou? Život je koneckonců pohyb ve vztazích, bez nich život neexistuje. Pokud stojí na idejích a fikcích nebo na spekulativních předpokladech, pak se takové naše abstraktní žití mění doslova v bitevní pole. 

Bylo by tedy možné, abychom žili vnitřně uspořádaně, bez podřízenosti a napodobování, bez sebepotlačování nebo sublimování, a ustavili v sobě řád, který by byl živou hodnotou a ne něčím, co se odehrává v uzoučkém myšlenkovém rámci? Bylo by možné v sobě najít nezrušitelný vnitřní klid, který by nebyl jakýmsi mýticko-fantastickým světem, nýbrž prostředím každodenního života (s domovem a prací)?

V každém lidském vědomí je místo, jehož se dotkne nějaké střetnutí

Ať už jde o intimní, sousedské nebo společenské vztahy - v podobě rozporů, dělítek, separací a dvojakostí - v našem vědomí je místo, jehož se dotýkají střetnutí. Když pozorujeme sami sebe a svůj poměr ke společnosti, vidíme, že tu jsou na všech rovinách menší či větší konflikty, které s sebou nesou velmi povrchní reakce s důsledky, které jsou drtivé.

Člověk přijal konflikt jako neodvratnou součást každodenního života, protože si osvojil konkurenční myšlení, žárlivost, chtivost, útočnost a hrabivost coby přirozený způsob existence. S nimi přejímá běžnou společenskou strukturu s jejím modelem počestnosti, v němž je většina z nás lapena: naší velkou touhou je počestná úctyhodnost.

Když ale prozkoumáme svou mysl a cítění (jakým způsobem myslíme, vnímáme a jednáme), zpozorujeme, že dokud se budeme podřizovat společenským vzorům, život musí nutně připomínat bitevní pole. Vymanit se psychicky z takového společenského uspořádání lze jen tím, že nic takového nepřijmeme.

Většina z nás přímo oplývá "statky", které nám dalo do vínku naše okolí i my sami - hamižnost, závist, zloba, nenávist, žárlivost, utrpení, atd. Na tohle jsme velice bohatí.

Žít prostým způsobem znamená být společensky volný

Ano, nejrůznější světová náboženství hlásají chudobu a prostotu, mnich oblékne sutanu, změní si jméno, nechá si oholit hlavu, zřekne se majetku a začne pobývat v cele se závazkem cudnosti, jí jednou denně. Ale tito mniši mají ve svém nitru velké společenské "jmění" - usilují o postavení a prestiž (patří k tomu či onomu řádu, náboženství, atd.) - a to není chudoba ani prostota. Jestliže běžní lidé mají hodně šatstva a jí vícekrát denně, koho to zajímá? Většina lidí má však bohužel sklony k exhibicionismu.

Mysl musí být aprosto svobodná. Člověk musí vnitřně zchudnout a oprostit se, pak v něm není ani hledání, ani přání, ani žádostivost - nic! Pouze tato vnitřní svoboda dokáže vidět pravdu života, v němž neexistuje nejmenší rozpor, a takový život je požehnáním, které není možné získat v žádném kostele, ani chrámu.

www.vykladanisnu.cz
Všechna práva vyhrazena 2024
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma!