Konflikty ve vztazích - 3. část

07.12.2021

Nejde nám o to, abychom se dozvěděli, s kým jsme v konfliktu

Nezabývejme se vnějšími spory. Chceme vědět, proč má ke konfliktům vůbec docházet. Ve chvíli, kdy si položíme tuto otázku, máme před sebou něco základního. Nejde nám tedy o pouhé vyřešení vnějších problémů.

Dokud neporozumíme povaze žádostivosti, nemůžeme se vymanit z konfliktů. Žádostivost vždy zahrnuje rozpor: toužíme po věcech, které jsou ve vzájemném střetu. Neznamená to, že svou žádostivost musíme potlačit, udržet pod kontrolou nebo sublimovat. Vidíme jen, že žádostivost vždy znamená rozpor. Nejde o předměty žádostivosti, ale o povahu žádostivosti.

Než budeme tedy schopni porozumět svým konfliktům, musíme rozumět povaze žádostivosti. V našem nitru totiž přetrvává rozporný stav způsobený žádostivostmi - tj. úsilí o potěšení a snaha vyhnout se bolesti. 

Kořenem našich rozporů jsou tedy právě žádostivosti (chtění, nechtění), dvojakost

Žádostivost s sebou přináší bolest a hned zase snahu vyhnout se jí. Proč je v nás tahle dvojakost? Dvojakost určitého druhu sice v přírodě existuje (muž-žena, světlo-stín, den-noc, atd.), ale proč existuje vnitřně, psychicky?

Proč je v nás psychická dvojakost? Proto, že jsme byli vychováni, abychom neustále srovnávali co je a co by mělo být. Jsme podmínění tím, co je údajně správné a špatné, morální a nemorální. Uvěřili jsme, že úvahy o opaku závisti, násilí, žárlivosti a ničemnosti nám pomohou zbavit se těchto nepříjemných věcí. 

Opak je to, čím chceme rozdrtit to, "co je"; je to však únik od skutečnosti. Opak používáme jako prostředek, kterým se chceme vyhnout skutečnosti, o níž nevíme, jak s ní naložit. Tisíciletá výchova nás přesvědčila, že ke zvládnutí daného stavu si musíme vytvořit ideál: opak toho, "co je". Člověk plný ideálů se domnívá, že se pomocí opaku zbaví skutečnosti, jenže to nelze. Můžeme do konce života kázat nenásilnost, a přesto budeme zasívat násilí na každém kroku.

Zatímco jste plní představ, jací byste měli být a jak byste měli jednat, ve skutečnosti se chováte úplně jinak. Z toho vyplývá, že ideály, principy a víra vedou k přetvářce a k nepoctivému životu. Ideál vytváří opak toho, "co je".

Když však víte, jak být s tím, "co je", pak už ideálu není třeba. Snaha být jako někdo jiný anebo jako naše ideální představa, je jednou z hlavních příčin lidských rozporů, rozepří a zmatků. Zmatená mysl, ať dělá co dělá, zůstane, jaká je, a její činnost povede pouze k dalším zmatkům a konfliktům. To je stejné, jako bezprostřední fyzické nebezpečí.

Takže co zbývá udělat? Přestat jednat v pojmech zmatku a jednat celistvě, být s tím, "co je", bez posuzování a poměřování.


Zdroj: D. Krišnamúrti: Volnost, která neví

Foto: Pexels

www.vykladanisnu.cz
Všechna práva vyhrazena 2022
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!