Proč bychom se neměli honit za požitky

21.12.2021

Vyhledáváním požitků v té či oné formě se zabývají všichni, žije tak většina lidí na světě. Existuje požitek z reforem, z nařizování druhým i z konání dobrých skutků. Všichni znáte požitek z vědění a fyzického uspokojení, ze životních zkušeností a z různých skvělých dovedností mysli. Na požitcích je postavena celá společnost, ženeme se za nimi od narození do smrti - se samozřejmostí a chytrostí, otevřeně i tajně. 

Ale ať už jsou jakéhokoli druhu, měli bychom mít kolem nich jasno, protože utvářejí a řídí lidský život. Je tedy důležité podívat se na ně zblízka.

Honba za požitky, snaha živit je a nepřijít o ně je základním životním požadavkem. Jsou-li nám odepřeny, naše existence se stává bezbarvou a nudnou, osamělou a jakoby zbytečnou.

Proč se tedy nemáme nechat vést požitky? 

Z jednoduchého důvodu - protože požitky s sebou nutně přináší bolest, frustraci, soužení a strach. A ze strachu vzniká násilí. Pokud chcete tímto způsobem žít, je to vaše věc, ale chcete-li se svého soužení zbavit, je třeba pochopit, z čeho se požitky skládají.

Neznamená to, že máme požitky odmítat či soudit, že jsou špatné či dobré. Pouze to znamená, že až se vydáme za požitky, udělejme to s otevřenýma očima a s vědomím, že mysl, která vyhledává požitky, musí nevyhnutelně zakusit i jejich stín - utrpení. Mějme na paměti, že tahle "dvojčata" - požitky/utrpení - nelze od sebe oddělit.


Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pixabay

www.vykladanisnu.cz
Všechna práva vyhrazena 2022
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!