Skutečná změna - 1. část (Kam kráčíme?)

Svět je plný násilí a konfliktů, brutality a agrese. Člověk si podmanil vnější svět, ale ve svém nitru zůstává stále násilnický, hrabivý, soupeřivý. Společnost vyrostla na tomto základě. Krize ve světě je v podstatě krizí ve vědomí, proto je důležité vyvolat "revoluci" v lidské mysli. Tou skutečnou revolucí je radikální změna v nás samých!

Je možné zcela vyvolat změnu v "tom, co je"? Jít do toho, jít do této revoluce "toho, co existuje"? Člověk k tomu potřebuje mimořádný smysl pro vnímavost, uvědomování. Co znamená uvědomování (vědomá pozornost)? To znamená skutečně vnímat stromy, modré nebe, pohoří v dálce... 

Je velmi důležité vyvolat v mysli radikální "revoluci"

Krize - ve světě jsou vždy nějaké krize, ale nyní se zdá, že probíhá krize ve vědomí. Krize, která nemůže nadále akceptovat staré normy, staré vzorce, starobylé tradice a přesně daný konkrétní způsob života - ať už americký, evropský nebo asijský. Vezmeme-li v úvahu, jaký je svět nyní, s veškerým utrpením, konflikty, destruktivní brutalitou, agresí, ohromným pokrokem v technologiích, a tak dále, zdá se, že ačkoli člověk rozvíjí vnější svět, vnitřně je člověk stále stejný: v člověku je hodně zvířeckosti, člověk je stále brutální, násilnický, agresivní, zištný, soupeřivý. Na tomto základě je vystavěna společnost.

Co myslíte, že se děje s lidmi jako celkem - v celém tom uspořádání? 

Kam lidstvo spěje?

Ve všech těchto diskusích a hovorech zde se snažíme pochopit, zda můžeme radikálně přivodit transformaci mysli. Neakceptovat věci, jaké jsou, ale nebouřit se proti nim. Revoltou nic nezmůžeme, ale je důležité to pochopit, jít do toho, prozkoumat to a vložit do toho srdce a mysl se vším, co máte; najít způsob, jak žít jinak. To ale záleží na vás, na nikom jiném, protože v tomhle není žádný učitel, žádný žák, žádný vůdce, guru, mistr ani spasitel. Vy sami jste učitelem a žákem, mistrem, guruem a vůdcem, vy jste všechno. Je důležité to pochopit, transformovat "to, co je".  

Snažíme se chápat celý proces života se všemi složitostmi, agresí, strádáním, bídou, bolestí, zmatením a agonií, snažíme se pochopit toto široké pole života, který je v neustálém pohybu - nesmíme však slyšet jen slova, ale je třeba dostat se za slova. Protože slova a vysvětlování nejsou fakta. Většina lidí je chycena do pasti slov, ale musíme se oprostit od slov, symbolů, idejí a konečných závěrů.  Teprve potom se může člověk dívat a skutečně naslouchat, což je skutečně zázrak. Možná je to největší zázrak, kdy člověk může zcela naslouchat bez jakékoli obrany, obhajoby, bariéry, ani souhlasit či nesouhlasit. Mysl je přitom maximálně bdělá a pozorná.

Když posloucháte tento proslov nebo budete poslouchat další promluvy, které budou následovat, slyšíte hodně slov. Avšak slyšet hodně slov není naslouchání, je to jako hluk mezi listy, který brzy pomine.

Když něco slyšíme, tak to buď akceptujeme nebo odmítáme, interpretujeme to, co slyšíme, podle svých znalostí, prostředí, anebo to srovnáváme s tím, co známe, nebo chceme argumentovat jinou myšlenkou. Všechny tyto znaky slyšení však popírají akt skutečného naslouchání. Akt naslouchání je zcela jiný: když člověk naslouchá, není tam žádné srovnávání, žádné akceptování nebo odmítání. Vlastností naslouchání je pozornost. Když nasloucháte úplně, celou svou myslí a srdcem, svými nervy, očima a ušima, naprosto úplně - tak v tomto stavu pozornosti jde o skutečný akt naslouchání. Tento akt naslouchání "odklízí" všechno, co není pravda.

Když něčemu věnujete celou svou pozornost (tj. když zcela nasloucháte), nasloucháte celistvosti té věci. Když skutečně věnujete pozornost, neexistují žádné hranice nepozornosti.

Je to stejné, jako když intenzivně nasloucháte zpěvu ptáků, větru, vánku mezi listy, nejjemnějšímu ševelení kolem vás. Tento samotný akt naslouchání přivodí naprostou pozornost, kdy vidíte věci v jejich úplnosti. Chápete celistvost, celý význam a strukturu toho, co druhý říká.

Krišnamúrti: Když říkáte "já nemůžu", tak tím blokujete sami sebe, tím jste se zablokovali. 

Student: Ale můžeme pomalu chápat víc a víc...

K: Ale ne tím, že budete sami sebe blokovat. Podívejte, když řeknu, že neexistuje Bůh, tak už tím se tomu bráním, blokuju sám sebe. Nebo když řeknu, že existuje Bůh, tak se také blokuju. Když ale řeknu, že doopravdy nevím, pojďme to zjistit, tak pak mám energii k tomu, abych do toho šel, že? Neříkejme ano nebo ne, nepřiklánějme se na žádnou stranu. Jak byste chápali celistvost něčeho, života? Víte, porozuměli tomu, pocítili to, dotkli se nebo cítili to?

S: Jak jsem řekl, snažit se toho uchopit víc a víc, pochopit toho víc a víc...

K: Ah, ale vy nemáte čas.

S: Vím, to je ten problém. Říkáte, že na to nemůžeme nahlížet tímto způsobem.

K: Ano, to jsem říkal na začátku. Když si udělám čas... ale to je nemožné. Sledujte to krok za krokem. Přistoupil jste k tomuto problému s běžnými prostředky a eliminoval jste je. Nikoli kvůli zaujatosti, ale protože vidíte, že takhle to nepůjde. Takže teď, když jste je eliminoval, protože vám na to nepřinesou odpověď, je vaše mysl ostřejší, že?

Reportér: Jak důležitá je naděje a víra pro život?

Krišnamúrti: Doufám, že to nebude znít drze, když řeknu, že to není vůbec důležité. Máme naději a víru, víru v církev, politiku, vůdce, guruy, protože chceme dosáhnout stavu blaženosti, štěstí, atd. A naděje živí tuto víru. Když prozkoumáme dějiny, životy, tak zjistíme, že všechna ta naděje a víra neznamenaly vůbec nic. Co je skutečně důležité, je to, co jsme, co doopravdy jsme, a nikoli to, co si myslíme, že jsme nebo co si myslíme, že bychom měli být. Když víme, jak vnímat a chápat "to, co je (to, co existuje)", tak to způsobí obrovskou transformaci.

Krišnamúrti: Jsme produkt společnosti, v níž žijeme - tj. zkušenosti, vědomosti a všechno to ostatní - a není zde nic originálního, my jen opakujeme a opakujeme. Abychom zjistili cokoliv nového, vyžadovalo by to rozsáhlé zkoumání a meditaci. Víte, nedojde vám to jen tak - tím, že přijdete na hodinové setkání a budete přemýšlet. Člověk na tom musí pracovat velmi usilovně. Vím, pracujete tvrdě, abyste si vydělali na živobytí, chodíte každý den do kanceláře. Ale tohle vyžaduje mnohem více bdělosti, mnohem více pečlivého zkoumání. Člověk nemá energii, trpělivost, zájem, protože tohle je nevýdělečné, nepřinese vám to žádný zisk, finanční ani žádný jiný.

Nabízí se otázka: trpím fyzicky i psychicky, a můžu pro to něco udělat na fyzické rovině, ale po psychické stránce nevím, co udělat. Když to nevím, tak od toho uteču nebo půjdu k někomu, kdo mi řekne, co mám udělat. Nebo to budu dál snášet, ještě více vzhořknu a zhloupnu a budu plný nevraživosti. Nebo neudělám nic z toho, co jsem právě vyjmenoval - což znamená, že na celou záležitost můžu nahlížet bez jakýchkoli požadavků, abych daný stav překonal, ospravedlnil či kontroloval. Prostě jej budu jen pozorovat. 

Posluchač 1: Jak je možné tohle udělat, to co říkáte, aspoň na pár vteřin? Mohl bych začít aspoň na pár vteřin.

K: Udělejte to! Udělejte to po dobu jedné vteřiny! Udělejte to!

P1: Jak?

K: Víte, jak jsem už řekl jindy, slovo "jak" je to nejpodlejší slovo, protože někdo žádá po někom, aby mu řekl, jak to udělat.

P2: Musíme být ochotní nadále trpět.

K: Trpíme. Nemusíme být ochotní trpět - ale prostě utrpení existuje. Položme si otázku: můžeme na to nahlížet a zůstat s tím, být v tichosti s tím? Ani to neakceptovat, ani neodmítat, jen být s tím v tichosti /tzn. vědomě to pozorovat bez posuzování - pozn. překl./

P2: Nevyžaduje to rozsáhlou meditaci?

K: Prosím, ne, jen pozorujte! Když člověk pozoruje, zjistí, že čerpá z tohoto skutečného pozorování velkou energii, že ano? Nemrháte žádnou energií - prostě tam je. 

Krišnamúrti: Kdyby člověk skutečně čelil problému války, hladomoru, smrti, chudoby, atd., nemohl by o tom svárlivě diskutovat - musel by se s tím vypořádat, ponořit se do toho. Stejně tak nemůžete uměle, intelektuálně řešit problémy, které jsou životně nezbytné. Doufám, že když se zabýváme tématy, doufám, že nejsou pro vás jen intelektuální nebo kuriózní, ale dost vážné na to, abyste sami zkoumali, co leží za těmito otázkami a jejich významem. 

Co je problém? Hlad, nedostatek ošacení, přístřeší, všechno tohle. Jak to lze vyřešit? Například vy a já to nemůžeme vyřešit - kdybychom přijeli do Indie, nemohli bychom to vyřešit - žádná suverénní vláda to nevyřeší, ani indická vláda. Oni to mohou jen předstírat - což také dělají. Co brání vyřešení tohoto problému je nacionalismus: moje vlajka - vaše vlajka, moje země - vaše země , a rozdělení geografické, což je zneužíváno politiky. To je jeden z hlavních faktorů, který brání vyřešení hladovění, nakrmení lidu. Věda má prostředky k tomu, aby dala jídlo, oblečení a přístřeší prakticky každému. Ale neděje se to, protože vy jste Brit, já Ind nebo Rus.

Student: Jak se domníváte, že překonáme tyto nacionalistické bariéry?

K: Zaprvé, člověk se sám od toho musí osvobodit.

S: Nechápu, jak můžu... 

K: Člověk se sám od toho musí osvobodit - nebýt ani Američan, ani Ind nebo... Potom teprve vstaň a mluv, křič, udělej cokoli pro nikoli malé věci, ale pro velké věci. Pak snad zaseješ nějaké semínko, které zakoření. Každý vzdělaný a kulturní člověk, který chce opravdu vážně vyřešit tento problém, něco udělá. Vezměme jako příklad válku. Akceptovali jsme válku jako způsob života, všichni lidé, během staletí. Abychom zastavili válku - člověk se potřebuje zabývat celým procesem života coby lidská bytost, pak snad budeme schopni vyřešit otázku války.

Zdroj: Džiddú Krišnamúrti, Film 1 Ojai, California, USA, January 1, 1966 (první z osmi epizod série "SKUTEČNÁ REVOLUCE"; jde o první videozáznam veřejné přednášky, kdy Krišnamúrti svolil s natáčením, Oak Grove a Thatcher School ve městě Ojai, Kalifornie, USA; televizní kanál NETN, leden 1966) 

Překlad: Jana

Foto: Pexels