SBS: Játra, žlučník (rakovina jater, zánět jater/žlučníku, zvětšení jater, žluč. kameny, aj.)

JATERNÍ PARENCHYM

VÝVOJ A FUNKCE JATERNÍHO PARENCHYMU: Jaterní parenchym tvoří převážnou část jater. Skládá se větším dílem z tzv. hepatocytů, což jsou primární funkční buňky jater. Jejich hlavní činností je produkce žluči (sekreční kvalita), což je substance, napomáhající odstraňování toxinů z těla. Žluč vyrobená v játrech putuje společným žlučovodem do tenkého střeva, kde napomáhá vstřebávání tuků (absorpční kvalita). Během doby, kdy žluč není ve střevech zapotřebí, je ukládána do žlučníku, dokud není potřebná. Kromě vylučování žluči játra také vytvářejí cholesterol. Jaterní parenchym je tvořen střevním cylindrickým epitelem, pochází z entodermu a je tedy řízen z mozkového kmene.

ÚROVEŇ MOZKU: V mozkovém kmeni je řídicí centrum jaterního parenchymu spořádaně umístěno v kruhu mozkových relé, řídících orgány zažívacího traktu, konkrétně na pravé hemisféře mozkového kmene mezi relé žaludku a slinivky břišní.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt, spojený s jaterním parenchymem, je Konflikt "hladovění".

(V souladu s evoluční úvahou jsou konflikty sousta primárním konfliktním tématem, spojeným s orgány, které jsou řízené z mozkového kmene a pocházejí z entodermu.)

Konflikt hladovění: člověk může reálně trpět Konfliktem "hladovění" v důsledku nedostatku potravy. Proto může být konflikt vyvolán tím, že člověk začne s přísnou dietou, není mu umožněno jíst oblíbené jídlo, nebo také diagnózou rakoviny tlustého střeva, kdy člověk nedostává potravu skrze střeva, dále nošením kolostomického sáčku, přetrvávajícím průjmem, ztrátou chuti k jídlu a nadměrným zvracením během chemoterapie, nebo neúmyslným úbytkem hmotnosti. Avšak "hrozbu hladovění" může vyvolat i situace, kdy se člověk – nečekaně – ocitne v situaci, kdy není schopen vystačit s příjmem, řekněme z důvodu ztráty zaměstnání, snížení platu, ztráty firmy, bankrotu, ztráty klientů, nečekaného zvýšení nájmu, ekonomicky zničujícího rozvodu, zabavení majetku, ztráty úspor, finančních dluhů nebo ztráty člena rodiny, který poskytoval finanční podporu. Stručně řečeno, konflikt se promítá do negativního stresu, kdy člověku dochází zdroje, aby uživil sebe a ostatní, za něž se cítí zodpovědný.

KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE: Poté, co dojde k syndromu DHS, začnou se během konfliktně-aktivní fáze množit jaterní buňky (hepatocyty), a to úměrně intenzitě konfliktu. Biologický účel množení buněk je zlepšení funkce jater, aby mohly být optimálně využity i ty nejmenší částečky potravy. Při dlouhotrvající konfliktní aktivitě (vleklý konflikt) vznikají v důsledku pokračujícího množení buněk jaterní uzlíky, označované jako RAKOVINA JATER ("hepatocelulární karcinom"), (srovnej s "rakovinou jater", týkající se žlučovodů). Uzlíky obvykle rostou plošně (absorpční typ); vzácně nabývají květákovitého tvaru (sekreční typ). Pokud rychlost dělení buněk překročí určitou mez, považuje konvenční medicína rakovinu za "zhoubnou". "Nezhoubné" jaterní uzlíky se označují jako fokální nodulární hyperplazie (FNH).

POZNÁMKA: Jednotlivý (solitérní) jaterní uzlík vznikne tehdy, pokud člověka sužovala "hrozba vyhladovění" s jinou osobou nebo kvůli jiné osobě (člen rodiny, milovaný přítel, domácí mazlíček); dva uzlíky vznikají kvůli dvěma osobám, tři uzlíky kvůli třem osobám, atd. Mnohočetné jaterní uzlíky, pokrývající celá játra, naznačují, že se Konflikt hladovění týká člověka samotného. Stejný princip platí i pro plicní uzliny.

LÉČEBNÁ FÁZE: Poté, co dojde k vyřešení konfliktu (CL), odstraní houby/plísně nebo mykobakterie, jako jsou bakterie TBC, buňky, které již nejsou potřebné. Příznaky hojení jsou bolest, způsobená otokem jater, a noční pocení. Krevní parametry jater jsou v normálním rozmezí. JATERNÍ ABSCES je jaterní uzlík, vyplněný hnisem. To, čemu se běžně říká "ZTUČNĚLÁ JÁTRA", představuje v terminologii GNM tukové usazeniny v hojících se játrech.

TUBERKULÓZA JATER, svědčící o aktivitě tuberkulózních bakterií, je mnohem častější v oblastech, kde panuje hladomor, např. v Africe (viz také tuberkulóza ledvin, spojená s Konfliktem existenčním, a tuberkulóza plic, spojená s Konfliktem strachu ze smrti). Souvislosti mezi tuberkulózou a chudobou si historici medicíny všímají již dlouho. V západním světě, kde má být tuberkulóza vymýcena, se nyní tuberkulóza jater nazývá rakovina jater (viz také přejmenování tuberkulózy plic na rakovinu plic a tuberkulózy ledvin na "nefrotický syndrom"). Názvy nemocí se změnily, ale příznaky nikoli!

Na tomto CT snímku mozku vidíme dva mozkové edémy v oblasti mozkového kmene, který řídí jaterní parenchym (viz schéma GNM), což prozrazuje, že osoba je v léčebné fázi (PCL-A) dvou nezávislých Konfliktů hladovění.

Na CT snímku orgánu se jaterní uzlíky jeví jako kulaté tmavé skvrny.

Játra jsou jediný orgán, který je schopen se sám regenerovat vytvářením nové jaterní tkáně (Prométheův fenomén). Pokud je však hojení zdlouhavé ("vleklé léčení") a neustále přerušované recidivami konfliktů, zanechává probíhající rozkladný proces v játrech dutiny/kaverny (viz také kaverny slinivky břišní, kaverny plic, kaverny prsní žlázy). JATERNÍ CYSTY (nazývané také "polycystické onemocnění jater") vznikají tehdy, když se dutiny naplní vodou v důsledku aktivního Konfliktu opuštění a Konfliktu existenčního (SYNDROM).

Voda zadržovaná v hojících se játrech vede ke ZVĚTŠENÍ JATER (hepatomegalie) (viz také hepatomegalie související se žlučovody), často také s ascitem, způsobeným nadbytkem vody v pobřišnici. Velký otok v blízkosti společného jaterního vývodu s sebou nese riziko mechanické obstrukce žlučovodu s příznaky, které jsou charakteristické pro žloutenku. Akutní komplikace nastávají tehdy, když otok stlačí portální (vrátnicovou) žílu. V takovém případě je nutná operace.

Pokud nejsou po vyřešení konfliktu k dispozici potřebné mikroby, protože byly zničeny nadměrným užíváním antibiotik, jaterní uzlíky nemohou být rozloženy, a proto zůstávají. Nakonec se zapouzdří vazivovou tkání. Takové "nádory" jsou často náhodně objeveny při běžné prohlídce nebo následném vyšetření. Dnešní nadměrné užívání antibiotik velmi přispívá k rostoucímu počtu rakovin, které jsou odhaleny během lékařských vyšetření.

ŽLUČOVODY

VÝVOJ A FUNKCE ŽLUČOVODŮ: Žlučovody se v játrech větví do stromovité struktury. Společný jaterní vývod se spojuje s cystickým vývodem, vycházejícím ze žlučníku, a vytváří společný žlučovod. Společný žlučovod se spojuje se slinivkovým vývodem před vyústěním do střeva. Žluč, produkovaná v játrech a uložená ve žlučníku, proudí do dvanáctníku (první část tenkého střeva), kde je potřebná k trávení potravy, zejména tuků. Žluč také pomáhá tělu zbavovat se odpadních látek, které játra filtrují z krevního oběhu. Výstelka žlučovodů je tvořena dlaždicovým epitelem, pochází z ektodermu a je tedy řízena z mozkové kůry.

ÚROVEŇ MOZKU: Epitelová výstelka žlučovodů je řízena z pravého spánkového laloku (součást postsenzorické mozkové kůry). Řídící centrum je umístěno přesně naproti mozkovému relé pro výstelku konečníku.

POZNÁMKA: Žlučovody, žlučník, žaludek (malé zakřivení), vrátník a bulbus dvanáctníku a pankreatické vývody mají stejné mozkové relé, tedy i stejný biologický konflikt. Který z těchto orgánů bude ovlivněn DHS, je náhodné. Závažný konflikt může postihnout všechny orgány najednou.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt, spojený se žlučovody, je mužský Konflikt vzteku kvůli teritoriu (boj v teritoriu) nebo ženský Konflikt identity, a to v závislosti na pohlaví, lateralitě a hormonálním stavu (viz také Konstelace agresivní).

Pohlaví, lateralita, horm. stav:    Biologický konflikt:                        Zasažený orgán:

Pravoruký muž (NHS)                      Konflikt vzteku kvůli teritoriu     Žaludek, žlučoody, pankreatické vývody Levoruký muž (NHS)                        Konflikt vzteku kvůli teritoriu     Povrchová vrstva konečníku*    Pravoruký muž (HTN)                      Konflikt identity                                Povrchová vrstva konečníku          Levoruký muž (HTNS)                      Konflikt identity                                Žaludek, žlučovody, pankr. vývody*

Pravoruká žena (NHS)                      Konflikt identity                                Povrchová vrstva konečníku                Levoruká žena (NHS)                        Konflikt identity                                Žaludek, žlučovody, pankr. vývody* Pravoruká žena (HEN)                      Konflikt vzteku kvůli teritoriu    Žaludek, žlučovody, pankreatické vývody Levoruká žena (HEN)                        Konflikt vzteku kvůli teritoriu    Povrchová vrstva konečníku*

 NHS: Normální hormonální stav; HTN: Hladina testosteronu nízká; HEN: Hladina estrogenu nízká                                               * U leváků se konflikt přenese do druhé mozkové hemisféry.

(V souladu s evoluční úvahou jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a konflikty odloučení primárními konfliktními tématy, spojenými s orgány ektodermálního původu, řízenými ze senzorické, premotorické senzorické a postsenzorické mozkové kůry.

Vztek kvůli teritoriu souvisí se vztekem přesně v prostředí a na místech, která člověk považuje za svou doménu – doslova či obrazně. Typické konflikty vzteku kvůli teritoriu jsou domácí spory, sváry a nepřátelství na pracovišti, vztek ve škole, v mateřské škole, na hřišti, v domově pro seniory nebo v domově důchodců či v nemocnici; také v rozšířeném "teritoriu", jako je vesnice, město nebo venkov, kde člověk bydlí. Konflikty/boje kvůli pozemku nebo nemovitosti, obtěžující hluk v domě/sousedství, boj o parkovací místo nebo o hračku jsou další příklady toho, co může vyvolat Konflikt vzteku kvůli teritoriu.

SBS (speciální biologický program) žlučovodů se řídí VZORCEM CITLIVOSTI SLIZNICE HLTANU, kdy během konfliktně-aktivní fáze dochází k HYPERSENZITIVITĚ (tj. nadměrná citlivost), a během léčebné fáze dochází k epileptoidní krizi a HYPOSENZITIVITĚ (tj. snížená citlivost).

KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE: Dochází k zvředovatění ve výstelce žlučovodů, a to úměrně intenzitě a délce trvání konfliktní aktivity. Biologický účel ztráty buněk je rozšíření vývodů, aby se zvýšil tok žluči do střeva kvůli lepšímu trávení. To následně zlepšuje metabolismus a poskytuje jedinci více energie k vyřešení konfliktu. V závislosti na intenzitě Konfliktu vzteku kvůli teritoriu postihuje zvředovatění jeden nebo několik vývodů. Příznak: mírná až silná bolest.

Tento CT snímek mozku ukazuje dopad Konfliktu vzteku kvůli teritoriu na relé žlučovodů (viz schéma GNM). Převážně ostrá hranice Hamerova ložiska naznačuje, že osoba je stále v konfliktně-aktivní fázi; oteklé části (tmavé) poukazují na krátké léčebné fáze, které jsou přerušeny recidivami konfliktu.

LÉČEBNÁ FÁZE: Během první části léčebné fáze (PCL-A) je ztráta tkáně doplněna prostřednictvím množení buněk. V konvenční medicíně je to obvykle diagnostikováno jako "RAKOVINA JATER" (srovnej s rakovinou jater, týkající se jaterního parenchymu). Na základě pěti biologických zákonů nelze nové buňky považovat za "rakovinné buňky", protože nárůst buněk je ve skutečnosti procesem doplňování (!).

Příznaky hojení jsou otoky kvůli edému (nahromaděním tekutiny) a bolest břicha, která může trvat celou dobu léčebné fáze (během PCL-A a PCL-B není bolest senzorické povahy, ale bolest tlaková). Současné zadržování vody v důsledku SYNDROMU zvětšuje otok a zvyšuje bolest.

-- Velký otok ve společném žlučovodu nebo v několika žlučovodech blokuje průtok žluči, což má za následek ŽLOUTENKU. Ta se projevuje žlutou kůží a žlutým bělmem očí; také moč je hnědá a stolice je světle žlutá v důsledku nedostatku bilirubinu. Nádor slinivky břišní může vést ke žloutence, pokud nádor ucpe společný žlučovod, který spojuje slinivku s játry. 

Žloutenka je poměrně častá u novorozenců. Konvenční medicína předpokládá souvislost s tím, že se játra dítěte stále ještě vyvíjejí a nejsou schopna dostatečně odstraňovat bilirubin z krve. Pokud by tomu tak bylo, proč se pak každé dítě nenarodí se žloutenkou? Z pohledu GNM je žloutenka u novorozenců způsobena spíše vztekem kvůli teritoriu, k němuž došlo již v děloze (viz nitroděložní konflikty v článku SBS: Teorie genetických chorob). Plod může také trpět Konfliktem vzteku kvůli teritoriu s matkou nebo místo ní. Negativní stres v porodním sále, obtížný porod nebo způsob, jakým je s novorozencem manipulováno při porodu, může vyvolat vztek kvůli teritoriu, přičemž žloutenka se objeví v léčebné fázi, když se dítě cítí v bezpečí.

Hepatitida (žloutenka) vzniká, když je hojení doprovázeno zánětem. "AKUTNÍ HEPATITIDA" znamená, že konflikt související se žlučovody je reaktivován tím, že se člověk setká s kolejemi, které vznikly tehdy, když došlo k původnímu vzteku kvůli teritoriu. "CHRONICKÁ HEPATITIDA" poukazuje na vleklé léčení v důsledku neustálých recidiv konfliktu, oddalujících dokončení léčebné fáze. "IKTERICKÁ HEPATITIDA" s typickými příznaky žloutenky vzniká tehdy, když okluze žlučovodů zahrnuje několik vývodů nebo společný jaterní vývod.

Konvenční medicína tvrdí, že hepatitidu způsobují viry hepatitidy (A, B, C, D, E). Jak však dokládají Torsten Engelbrecht a Claus Köhnlein v knize Virová Mánie, "rozhodně nikomu se dosud nepodařilo objevit v krevním séru pacientů s tzv. hepatitidou C odpovídající strukturu viru. Stejně jako v případě HIV nedošlo k purifikaci viru, nezbytné pro jeho jednoznačnou identifikaci." (s. 155). Stručně řečeno, žádný z údajných virů hepatitidy – nebo jakéhokoli viru – nebyl nikdy vědecky ověřen (podrobnosti jsou uvedeny ve videu GNM "Virus Mania"). To vážně zpochybňuje oprávněnost očkování novorozenců a vnucování "očkování" turistům (lidem na dovolené), u nichž se žloutenka přirozeně objeví až poté, co vyřeší Konflikt vzteku kvůli teritoriu - tedy daleko od prostředí, spojené se "vztekem".

Při hepatitidě stoupá v léčebné fázi (PCL-A) hladina gama-GT, což je významný parametr jaterního enzymu, a během epileptoidní krize prudce klesá. Epileptoidní krize se projevuje akutní ostrou bolestí a křečemi nebo spazmy (jaterní kolika), pokud okolní příčně pruhované svalstvo žlučovodů zároveň ve stejnou dobu prochází epileptoidní krizí. V průběhu léčebné fáze PCL-B se žlučovody otevřou a funkce orgánu se vrátí k normálu.

POZNÁMKA: Všechny epileptoidní krize, které jsou řízeny ze senzorické, postsenzorické nebo premotorické senzorické mozkové kůry, jsou doprovázeny poruchami krevního oběhu, závratěmi, krátkými poruchami vědomí nebo úplnou ztrátou vědomí (mdloby nebo "absence" vědomí), a to v závislosti na intenzitě konfliktu. Dalším výrazným příznakem je pokles hladiny cukru v krvi, způsobený nadměrným užíváním glukózy mozkovými buňkami (srovnej s hypoglykémií, související s buňkami ostrůvků pankreatu).

-- Hepatitida se SYNDROMEM, tj. se zadržováním vody v důsledku aktivního Konfliktu opuštění nebo Konfliktu existenčního, zahrnujícího sběrné kanálky ledvin, způsobuje ZVĚTŠENÍ JATER (hepatomegalie) s akutní bolestí (viz také hepatomegalie, související s jaterním parenchymem). Nadměrné zadržování vody by mohlo vytvořit kritickou situaci, protože dodatečná voda se ukládá také v edému mozku, který vzniká souběžně s edémem na hojícím se orgánu. V důsledku silného tlaku na mozek by člověk mohl upadnout do kómatu (jaterní kóma) a zemřít.

-- CIRHÓZA JATER je důsledek neustálých recidiv Konfliktů vzteku kvůli teritoriu. V důsledku opakujících se opravných procesů ve žlučovodech je dlaždicová epitelová výstelka postupně nahrazována zjizvenou tkání (během PCL-B). To v průběhu času vážně ohrožuje funkci jater. Pokud se člověk nezaměří na základní konflikt, mohl by být tento stav fatální. 

-- Přibližně u 50 % pacientů s jaterní cirhózou se také vyvíjí "cirhotický ASCITES" (vodnaté břicho). Podle konvenční medicíny je tekutina v břiše způsobena vysokým krevním tlakem v portální žíle jater (stejná teorie se uplatňuje u jícnových varixů). Pokud by byla tato teorie platná, proč se tedy cirhotický ascites nevyskytuje ve 100 % případů? Na základě poznatků GNM voda zadržovaná v břišní dutině svědčí o tom, že dotyčný prožívá Konflikt vzteku kvůli teritoriu a zároveň s tím i Konflikt opuštění nebo Konflikt existenční. Konflikt existenční by také mohl být způsoben šokem z diagnózy, protože jaterní cirhóza má obecně špatnou prognózu.

Cirhóza jater nemá nic společného s konzumací alkoholu (stejně jako neexistuje žádná souvislost mezi kouřením a vznikem rakoviny plic). Existují lidé, kteří mají cirhózu jater a nepijí, a existují alkoholici, u nichž se cirhóza jater nikdy nevyvinula. Avšak Konflikty vzteku kvůli teritoriu a pití alkoholu jdou často ruku v ruce! Dr. Hamer: "Většina alkoholiků patří k nižším společenským vrstvám. Jsou tedy mnohem zranitelnější vůči prodělání konfliktů, než "poslušní" občané. Rakovina jater nepochází z alkoholu, ale alkohol a rakovina mají původ v zármutku, žalu a strádání."

ŽLUČNÍK

VÝVOJ A FUNKCE ŽLUČNÍKU: Žlučník se s jaterním systémem spojuje cystickým vývodem, který ústí přímo do společných žlučovodů. Během doby, kdy žluč, vytvořená v játrech, neproudí do střeva, je odváděna do žlučníku, kde je skladována, dokud není potřeba k trávení. Výstelka žlučníku je tvořena dlaždicovým epitelem, pochází z ektodermu a je tedy řízena z mozkové kůry.

ÚROVEŇ MOZKU: Epitelová výstelka žlučníku je řízena z pravého spánkového laloku (součást postsenzorické kůry). Řídicí centrum je umístěno přesně naproti mozkovému relé výstelky konečníku.

POZNÁMKA: Žlučník, žlučovody, žaludek (malé zakřivení), vrátník, bulbus dvanáctníku a pankreatické vývody mají stejné mozkové relé, a tedy i stejný biologický konflikt. Který z těchto orgánů bude ovlivněn syndromem DHS, je náhodné. Závažný konflikt však může postihnout všechny orgány najednou.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt, spojený se žlučníkem, je mužský Konflikt vzteku kvůli teritoriu nebo ženský Konflikt identity, v závislosti na pohlaví, lateralitě a hormonálním stavu (viz žlučovody).

(V souladu s evoluční úvahou jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a konflikty odloučení primární konfliktní témata, spojená s orgány ektodermálního původu, řízenými ze senzorické, premotorické senzorické a postsenzorické mozkové kůry.)

Vztek kvůli teritoriu souvisí se vztekem přesně v prostředí a na místech, která člověk považuje za svou doménu – doslova či obrazně. Typické konflikty vzteku kvůli teritoriu jsou domácí spory, sváry a nepřátelství na pracovišti, vztek ve škole, v mateřské škole, na hřišti, v domově pro seniory nebo v domově důchodců či v nemocnici; také v rozšířeném "teritoriu", jako je vesnice, město nebo venkov, kde člověk bydlí. Konflikty/boje kvůli pozemku nebo nemovitosti, obtěžující hluk v domě/sousedství, boj o parkovací místo nebo o hračku jsou další příklady toho, co může vyvolat Konflikt vzteku kvůli teritoriu.

SBS (speciální biologický program) žlučníku se řídí VZORCEM CITLIVOSTI SLIZNICE HLTANU, kdy během konfliktně-aktivní fáze dochází k HYPERSENZITIVITĚ (tj. nadměrná citlivost), a během léčebné fáze dochází k epileptoidní krizi a HYPOSENZITIVITĚ (tj. snížená citlivost).

KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE: Dochází k zvředovatění ve sliznici žlučníku, a to úměrně intenzitě a délce trvání konfliktní aktivity. Biologický účel úbytku buněk je zvýšení toku žluči do střeva, což jedinci poskytuje více energie k řešení konfliktu. Zvředovatění by mohlo také zahrnovat i cystický vývod.      Příznak: mírná až silná bolest v závislosti na intenzitě Konfliktu vzteku kvůli teritoriu.

LÉČEBNÁ FÁZE: Během první části léčebné fáze (PCL-A) je ztráta tkáně doplňována prostřednictvím množení buněk. Příznaky hojení jsou otok v důsledku edému (nahromadění tekutiny) a bolest břicha (během fází PCL-A a PCL-B není bolest senzorické povahy, ale bolest tlaková). Současné zadržování vody v důsledku SYNDROMU zvětšuje otok a zhoršuje bolest. Když zároveň dojde k zánětu, stav se nazývá CHOLECYSTITIDA.

Epileptoidní krize se projevuje akutní bolestí a křečemi nebo spazmy (žlučníková kolika), pokud okolní příčně pruhované svalstvo žlučníku prochází epileptoidní krizí ve stejnou dobu. Epileptoidní krize může trvat až třicet hodin. 

-- Když jedinec prožívá vleklé léčení, tzn. když je léčebná fáze neustále narušována konfliktními relapsy, vede hromadění žluči nakonec k tvorbě ŽLUČOVÝCH KAMENŮ. V jednu chvíli - během epileptoidní krize - jsou vytlačovány cystickým vývodem a společným žlučovodem do tenkého střeva, což je velmi bolestivé. V průběhu PCL-B se žlučník pomalu vrací ke své normální funkci.

POZNÁMKA: Všechny epileptoidní krize, které jsou řízeny ze senzorické, postsenzorické nebo premotorické senzorické mozkové kůry, jsou doprovázeny poruchami krevního oběhu, závratěmi, krátkými poruchami vědomí nebo úplnou ztrátou vědomí (mdloby nebo "absence" vědomí), v závislosti na intenzitu konfliktu. Dalším výrazným příznakem je pokles hladiny cukru v krvi, způsobený nadměrným užíváním glukózy mozkovými buňkami (srovnej s hypoglykémií, související s buňkami ostrůvků pankreatu).